reklama

Po porodu rovnou do práce aneb Trend vytížených matek

"Dvakrát v týdnu dávám Sofinku do Montessori školky," povídá mi tuhle kamarádka, bývalá kolegyně z práce. "A hádej, koho jsem tam minulý úterý potkala." Krčím rameny, "Koho?" "Marcelu s Viktorkou!" "Marcelu (naši společnou šéfovou)?" divím se. "Ale ta přece porodila teď někdy, ne?" "No jasně, v květnu. Dyť tý malý Viktorce nejsou eště ani tři měsíce!" klepe si na čelo kamarádka.

Mateřství jako celoživotní poslání?

Nejsem militantní matka. Nemyslím si, že mateřství je povolání, které musí každá máma přijmout jako svůj vysněný cíl, svoje celoživotní poslání, a věnovat se mu nonstop a s plným nasazením po dobu x-let od porodu. Jak jsem ale měla tu čest poznat, i moje liberálnost má své hranice.

Například si myslím, že odkládat své ještě ani ne tříměsíční miminko do výchovného institutu, jen abych mohla každý den do práce, je čirý nerozum. Ze zákona máme právo zůstat s dítětem doma po dobu šesti měsíců bez ztráty nároku na své původní místo. Proč toho nevyužít? Proč si neudělat prázdniny od porad a mítinků, tabulek a přehledů, šanonů a papírových desek?

Mámy, které do práce musí…

Jenže jedna věc je, když jde o rozhodnutí z vlastní vůle (příklad Marcely) a jiná věc, když k tomu dotyčnou dotlačí například nepříznivá finanční situace rodiny. Jako jiná moje známá - kamarádka kamarádky. Její manžel přišel v době jejího těhotenství o dobře placené místo.

Vzápětí si sice naštěstí našel jiné, ovšem o poznání hůře ohodnocené. No, a když si nastávající maminka s nastávajícím tatínkem sedli jednou večer spolu ke stolu, jednoduchou matematikou si spočítali, že jeho příjem plus její mateřská pokryje tak zhruba hypotéku a všechny jejich měsíční splátky. Na jídlo a běžný provoz domácnosti už nezbude nic.

…A mámy, které to tak chtějí

Myslím, že existují dva modely pracujících matek: Marcely a ty druhé. Marcely jsou byznysmanky, které představa času promrhaného nad plenkami vrcholně nudí a jakýkoli případný ústupek zaměstnavatele v podobě zkrácené či flexibilní pracovní doby považují za útok na svou osobu a profesní selhání. A pak ty druhé - mámy, které šest týdnů po porodu, v době, kdy se většina z nás začíná teprve pomalu rozkoukávat a zvykat si na novou roli mámy, nedobrovolně rozdělí svůj čas mezi miminko a kancelář.

To bych taky bral!

Tyhle mámy podle mě zaslouží největší uznání. Nástupem do práce se totiž okamžitě dostávají do schizofrenního kolotoče, kdy nikoho v práci nezajímá, že mají doma čerstvě narozené dítě, že se dokola a dokola užírají výčitkami svědomí, že s ním netráví víc času, že se jim každé dvě hodiny prsa nalévají k prasknutí, že po nocích nespí, protože kojí, konejší, případně píšou emaily a dohání, co nestihly přes den v práci. Nikdo jim neprojeví jakékoli uznání ba právě naopak, kolegové mají spíše tendenci zlehčovat jejich situaci hláškami typu: 'Ježiš, vždyť tady musíš sedět jen x-hodin a zbytek máš home-office. To bych taky bral!' a podobně.

Bláhové Marcely

Takže suďme, ale spravedlivě. Marcela je podle mě opravdu bláhová a časem bude litovat, že dobu, kdy se mezi mámou a jejím dítětem vytváří nejsilnější pouto, promrhala nad počítačem a na pracovních schůzkách. Odsoudit ale paušálně všechny mámy, co se hned po porodu vrátí do práce, by bylo trochu nespravedlivé. Nemyslíte?

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Přesvědčíte ostatní, jak zajímavá a podnětná změna vám skrze vliv Pluta pomohla ve formování osobnosti a co dobrého se stalo s vašimi…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama