[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Je neuvěřitelné, jak obrovské pokroky v psychomotorickém i tělesném vývoji udělá děťátko během jednoho roku! Všimněme si jen droboučkých dětských ručiček – jak obrovský je rozdíl mezi tím, co umí miniaturní prstíčky pár dní po narození a co zvládnou šikovné všetečné prstíky ročního „skorobatolete“.
Po porodu jsou droboučké ruce děťátka jednou z nejroztomilejších částí jeho těla, ale zatím toho moc neumí – neumí nic cíleně uchopit, odhodit, natáhnout se či pokrčit směrem k vytouženému cíli. Jakmile se ale přehoupne rok nebo dva, umí čilé batole vyzdobit šikovnýma rukama byt rodičů víc, než by bylo milé. Co tedy vlastně takové mrně do jednoho roku svýma rukama zvládne?
Ručičky novorozence bývají sevřené v pěst, pokud se ale předmětem dotknete jeho dlaně, mohou předmět uchopit díky tzv. úchopovému reflexu (ten časem vymizí). Děťátko tento úchop nekontroluje, neovládá jej vůlí a předmět z ruky brzy pouští. V reflexním úchopu bývá velké, doslova viditelné, napětí. Děťátko jím též reaguje na nenadále situace, které ho překvapí, vystraší apod.
Pěstičky pozvolna povolují, dlaně se otvírají. Živý zájem o zajímavý předmět v jeho blízkosti ale dává najevo spíše pohybem celého těla, než že by pro něj bylo schopné sáhnout.
Okolo třetího měsíce by měl pomalu vymizet tzv. úchopový reflex. Děťátko může chvíli vědomě držet například chrastítko nebo jiný podobný předmět, jestliže mu jej podáte (a hlavně pokud vzbudí jeho pozornost).
Čtyřměsíční miminko již zcela vědomě natahuje ručky k předmětům, které jej zajímají, nicméně úchop mu ještě obvykle činí potíže. Již ve čtvrtém měsíci lze však při troše pozorování zaznamenat koordinaci obou rukou.
Již sahá pro to, co jej zajímá, zatím stále uchopuje spíše dlaní, předmět ale klidně přendá z jedné ruky do druhé! Bez potíží jej strčí do pusinky a řádně prozkoumá. Máli chuť a objevitelskou náladu, tak s předmětem klidně řádně bouchne s cílem vyloudit zvuk – a bude stále veseleji…
Jemná motorika se zdokonaluje. Palec se již staví do opozice k ostatním prstům (tzv. kleštičkový úchop), což usnadňuje a zdokonaluje uchopení. Kojenec již umí hodit či ručkama odstrkovat, co nechce.
Oblibuje si ukazováček, který se stává dominantním prstíkem – už jím umí ukázat! Ruce jsou stále šikovnější a obratnější – umí se různě otáčet, válet předměty, tahat je i trhat, mnohdy doslova cupovat.
Vše, co se doposavad naučilo, se zkvalitňuje, zpřesňuje, zjemňuje a děťátko je v používání rukou stále jistější. Už dokonce umí stavět dvě až tři kostičky na sebe a zopakovat po vás jednoduchá gesta, například oblíbené „Pápá!“ či „Jak jsi veliký?“.
Samozřejmě, že každé miminko je jiné, a do určité míry se jeho vývoj ubírá v individuálním tempu. A samozřejmě, že vývojové tabulky nemají výhradní patent na to, jak se musí děťátko vyvíjet, nicméně jsou pro laiky i odborníky dobrou orientační nápovědou, která může pomoci odhalit vývojové odchylky a poruchy.
Pokud se odhalené odchylky podaří vhodně korigovat, lze děťátku i jeho rodičům významně pomoci – ochránit je od nežádoucích dopadů zanedbaných odchylek v psychomotorickém vývoji, které se mohou v plné síle projevit až za mnoho let.