[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jen si to představte: naplánujete si skvělý výlet, který chcete začít návštěvou vyhlášené baby friendly restaurace. Jeden malý článek vaší rodiny však dokáže během chvilky překopat veškeré vaše plány. Neexistuje totiž nic horšího než dítě ležící na zemi, kopající nožičkama a řvoucí na nebesa, že si najde jinou maminku.
Doma tuhle situaci možná máte pod kontrolou nebo ji zvládáte s klidem, ale venku, kde se na vás navíc všichni dívají a vy cítíte ty pohrdavé a odsuzující pohledy, je toho přespříliš. A tak v tom lepším případě sbalíte dítě a utečete od zvědavých pohledů, v tom horším se rozpláčete, dítě seřežete a začnete řvát taky.
Jedno ani druhé není příliš dobrá strategie. Poradíme vám, jak zvládnout některé situace, kdy dětský vztek hraje hlavní roli. Na prvních pět let života vašeho potomka se však i přesto obrňte velkou dávkou tolerance, trpělivosti a empatie.
Ať chceme, nebo ne, všechny děti se jednou začas vztekají. Patří to k jejich přirozenosti, k jejich správnému vývoji. „Každé dítě občas zlobí a zlobení je známkou zdravého vývoje. Děti zkoumají prostor kolem sebe, hledají hranice, sledují rodiče a okolí, jak na to reagují. Řešením je takovým situacím se co nejdříve vyhnout a stanovit široké, ale bezpečné mantinely,“ říká Lucie Mucalová, terapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy. Takže nevěřte žádnému ze sousedů, že si jejich dítě nikdy nechtělo prosadit svůj názor.
Mezi prvním až pátým rokem dítěte totiž vždy přijde chvíle, kdy si začne uvědomovat samo sebe, svoji sílu, své vlastní já. Najednou má svoje tužby a potřeby a chce se navzdory vůli rodičů prosadit za každou cenu. Jak moc při tom vyvádí, už pak záleží na povaze dítěte, vzoru, který má v rodičích, a prostředí, ve kterém vyrůstá. „Dítě usiluje o samostatnost, snaží se poprvé v životě vědomě odporovat příkazům rodičů. Právě proto je tohle období odborníky často nazýváno jako první puberta,“ dodává ještě odbornice.
Co funguje na Pepíčka od sousedů, rozhodně nemusí zabrat na vaše dítě. Důležité je, že dítě si moc věcí z raného dětství nepamatuje, a tak máme prostor pro zkoušení a dělání chyb. Nikdo totiž není neomylný, a to ani rodiče malých vztekajících se batolat. V současnosti taktéž existuje nespočet metod, jak zvládnout dětský vztek a jak z malého dítěte vychovat skvělého a sečtělého dospěláka. Od metody cukru a biče přes volnou výchovu až po domluvenou spolupráci.
„Mám děti hned tři, každé bylo jiné, ale všechny se dokázaly pořádně vztekat. Každopádně ačkoli jsem se u každého dítěte snažila o výchovu formou domluvy, nikdy se mi to nepodařilo. Nakonec to vždy skončilo tak, že se děti snažily prosadit svá rozhodnutí navzdory mým. U poslední dcerky jsem rovnou stanovila pevné hranice a já jsem rozhodovala, co je správné a co ne. Dcera se mi tak zdála mnohem spokojenější než její bratři, u kterých se období vzdoru protáhlo až do pěti let,“ vypráví maminka Markéta.
Naopak moje kamarádka Lenka si metodu domluvy nemůže vynachválit a tvrdí, že jedině ta vychová z dítěte pohodového člověka. Tím, že na každé dítě funguje něco jiného, však vyvstává na povrch otázka: Která z výchovných metod je tedy správná?
V dnešní době je pro rodiče stále těžší a těžší najít rovnováhu mezi energií negativní (když se vzteká, rozbíjí hračky, je neposedné) a pozitivní (když si hraje, kreslí si, staví z kostek), kterou ze sebe dítě vydává. „Před rodiči tak stojí nelehký úkol, a to vypořádat se s touhle energií a vybalancovat ji do zlaté střední cesty,“ vysvětluje Lucie Mucalová. Ale to je na výchově právě to nejtěžší, zvláště v dnešní době.
Nejčastěji se tak objevují dva extrémy: buď jsou rodiče velmi liberální a svým dětem dovolí naprosto vše, nebo naopak příliš využívají tělesné i duševní převahy a dětskou osobnost doslova zadupávají do země. Abychom pochopili podstatu dětského vzteku a dokázali s ním snadněji pracovat, je potřeba zjistit, proč se vlastně děti vztekají.
To vysvětluje americký psychoterapeut John Townsend v knize Děti a hranice. Když nesouhlasíme s tím, co nám říkají druzí, existuje podle něj v této chvíli reaktivní a proaktivní chování. Podstata reaktivního, které je instinktivní, spočívá v reakci na to, co se nám nelíbí. U dětí formou odmlouvání nebo záchvatů vzteku, jde o záležitost pudu. Jejich chování je určováno vnějším vlivem, který narušil jejich představy, a přichází okamžitá úleva. Druhý typ, tedy proaktivní chování, znamená aktivně a tvůrčím způsobem jednat ve prospěch toho, co považuji za důležité. To však ještě děti nejsou schopny zvládnout a musí se ho postupem času učit, protože je hodnotově motivované.
„Rodiče by se tak měli stát těmi, kteří budou rozdíly mezi chováním dítěti vysvětlovat a vštěpovat,“ radí terapeutka. Dítě je pro dospělého vlastně takovým učitelem asertivity. Proč, to vám vysvětlíme na následujících příkladech.
Řešení: Time-out
Jakmile se vaše dítě začne vztekat doma nebo při hře v hracím koutku, je načase co nejrychleji ho z krizové situace odvést do klidnějšího místa. Zhroucení a vztek potřebuje publikum: čím více lidí bude vaše dítě sledovat, tím delší scéna bude. Pokud jste se snažili vyjednávat, a přesto to nezabralo, dejte dítěti trochu oddychového času.
Přikrčte se na jeho úroveň a klidně mu vysvětlete, proč jste ho vzali stranou, proč má čas na uklidněnou a proč je jeho chování špatné. I když to možná vypadá, že vás přes vztek a vzlyky neslyší, opak je pravdou. Moc dobře vnímá vaše slova. Ale chce to klid a pevný hlas. Zpytovat svědomí ho ale nikdy nenechte příliš dlouho, stačí minuta nebo dvě. Pak si k němu znovu klekněte, vysvětlete mu, že je čas se vrátit, a zeptejte se ho, jestli se omluví. Jakmile se zachová správně, je čas na mazlení a zapomenutí všech křivd.
Pozor: Nekřičte, nemá to smysl. Účinný je právě klidný, ale pevný hlas, který dítěti dodá jistotu a zároveň nedá možnost diskutovat. Rozhodně také dítě za plného řevu neodvádějte do auta a nejezděte s ním domů. Odveďte ho pouze stranou a zkuste ho uklidnit. Zapomeňte přitom na pohledy ostatních. Jakmile budete v klidu vy, lidé poznají, že máte situaci pod kontrolou. Zároveň svůj klid přenášíte na dítě, a právě v tom je celé to kouzlo.
Řešení: Odpočítávací technika
Batole ještě nedokáže přesně poznat hranice času a v jeho světě hodiny odbíjejí poněkud jinak. Znám to z vlastní zkušenosti. Ráno je potřeba vypravit sebe do práce, jedno dítě k babičce a druhé načas do školky. Zatímco moje děti sedí v klidu na gauči a sledují pohádky, já šílím, že to nestihneme a 100x opakuji: Obleč se! Najez se! Učeš se! Odpovědí mi je pohled zarytý do obrazovky nebo vzteklá scéna, když se pohádka vypne. Mnohdy jsem i já propadla vzteku a pak jsme z domova všechny tři odcházely ubulené a naštvané.
Velmi se mi osvědčila metoda odpočítávání. Dejte batoleti časový rámec, ve kterém musí daný úkol splnit. Třeba „já napočítám do pěti a ty si mezitím obuješ botičky/uklidíš hrneček/ učešeš si vlasy“ apod. Tento trik se hodí už pro starší batolata, která znají význam čísel.
Pozor: Velmi důležitá je při této technice důslednost, a to za všech okolností. Malé děti se hodně rychle naučí, že hrozba vlastně nemusí přijít. V takové chvíli je pak tato taktika už ztracená. Když už tedy vyhrožujete odebráním hračky, pak se to při napočítání do pěti opravdu musí stát. Tuto metodu ale nepoužívejte příliš často, aby se neokoukala a zároveň nevznikl problém s vaší důsledností. Nevyhrožujte také něčím, co nemůžete splnit.
Řešení: Útok
Zní to strašlivě, ale může to vašemu dítěti zachránit život. Na vycházkách nebo při cestě do obchodu se může stát, že vaše dítě slepě běží do silnice, aniž by se rozhlédlo, nebo si ve vzteku lehá na zem uprostřed silnice. Malé děti ještě nemají dostatečný pud sebezáchovy a v zápalu hry nebo afektu si možné nebezpečí neuvědomí.
I když je vhodné dětem míru potenciálního nebezpečí neustále vysvětlovat, v takových chvílích je potřeba odhodit klid a reagovat rychle. Je to sice hrozný pocit táhnout uřvané batole proti jeho vůli, ale může vás hřát myšlenka, že tentokrát je to opravdu pro jeho dobro. I když vás dítě bude chvilku proklínat, nemusíte mít výčitky. Než dorazíte domů, bude všechno zapomenuto.
Pozor: Nemusíte se rizikovým věcem úplně vyhýbat, a odborníci už vůbec nedoporučují pořizovat dítěti „vodítko“, díky němuž ho budete mít pod kontrolou. Dávat pozor se dítě prostě musí naučit a vám se to může podařit jedině trpělivým vysvětlováním a ukazováním. Vyhýbáním se silnicím nebo místům, kde hrozí nebezpečí, sice uchráníte dítě ve vaší přítomnosti, ale co až bude ve školce?
Řešení: Důsledné plánování a metoda gramofonové desky
Návštěva obchodního centra pro mě byla vždy akcí spojenou se strategickým plánováním. Tedy musíme jít tím a tím vchodem, abychom se vyhnuly houkající mašince, dále musím holky odlákat od uliček se sladkostmi a zdálky minout sekci hraček. Bylo to náročné až do té doby, než jsem poznala metodu, kdy jsme si spolu dopředu ujasnily podmínky návštěvy obchodního centra.
S tím souhlasí i většina odborníků včetně terapeutky Lucie Mucalové: „I když to stojí velké úsilí, je dobré trvat si na svém a nepolevit. Pro předcházení vzteku je možné si předem určit, za jakých okolností daná situace proběhne.“ Tedy například: „Jednou se svezeš v mašince, ale až potom, co nakoupíme.“ Důležité je nenechat se zahnat do kouta a nepolevit.
Pozor: Můžete dát dítěti také možnost volby, například: „Chceš se svézt teď, nebo až půjdeme domů?“ Dáte mu tak pocit, že se rozhodlo samo a má otěže ve svých rukou. Hrozí ale, že s vámi dítě začne smlouvat, a když neuspěje, bude se tvrdě dožadovat svého. Zachovejte klid, nerozčilujte se, najeďte na metodu gramofonové desky a opakujte svůj postoj. Jakmile dítě zjistí, že vztekem ničeho nedosáhne, přestane tuto metodu nakonec používat.
Řešení: Rozptýlení
Tak významnou událost, jakou je například svatba nebo oběd ve vyhlášené restauraci, může snadno zkazit dvouleté, zpravidla znuděné dítě. Okolnosti, které si užíváme my, totiž ve většině případů absolutně nebaví naše vzbouřená batolata. Ale právě u dvou až tříletých dětí skvěle funguje metoda dávkovaného rozptylování.
Nemá smysl uřvanému dítěti během svatby vysvětlovat, proč musí být zticha. Já jsem vždycky dětem nabalila oblíbené hračky nebo nějaké běžně nedostupné mlsky. Jakmile jsem zpozorovala, že se holky začínají nudit, vytáhla jsem svůj tajný arzenál, který jsem jim po malých kouscích dávkovala.
Pozor: Rozptylování se nemusí povést a dítě bude svůj vztek a nelibost ještě stupňovat. V takovém případě je lepší, když se rodiče dohodnou a vezmou dítě ven, třeba na hřiště nebo do dětského koutku. U něj se pak mohou střídat. Je totiž zbytečné kazit ostatním požitek ze zvláštní události.
Řešení: Ignorance
Přijde situace, ve které je opravdu lepší vzdát se a odejít do vedlejší místnosti. Nebo třeba při jízdě autem, kde by jakákoli vaše reakce mohla vyústit v autonehodu. „Na moje dítě opravdu nefungovalo nic jiného. Nakonec mi kamarádka poradila, ať ho prostě nechám v klidu v pokojíčku, ať proběhne ta nejsilnější část emoce, a až po určitém uklidnění za ním přijdu s vysvětlením,“ vypráví čtenářka Alena.
Pozor: Metodu ignorance zkoušejte jen ve chvílích, kdy je vaše dítě v bezpečí domova nebo v autosedačce při jízdě. Zároveň buďte připraveni s láskyplným objetím.