Maminka.czZdraví

Pozor na hlavičku: Jak předejít úrazům u nejmenších dětí?

Zuzana Labudová 7.  12.  2013
Přestože se všemožně snažíme naše miminka ochránit, pády i těch nejmenších dětí jsou poměrně časté. Na co dát pozor?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Dokud potomky nemáme, často se nám zdá podivné, že někdo nedokáže ohlídat svoje miminko, aby mu odněkud nespadlo. Kdo ale děti má, dobře ví, že jde často o vteřiny, kdy nás třeba zaměstná starší dítě nebo zvonící telefon. Samozřejmě se všichni snažíme pádům kojenců předcházet, většina rodičů ale přiznává, že jim ratolest už někdy spadla.

Úrazy způsobené pádem z výšky patří u nejmenších dětí k těm nejčastějším. Naštěstí i hrozivě vypadající pády, třeba z vysokých přebalovacích stolů, zůstávají většinou bez zásadních následků.

Pružné dětské kosti

Zatímco v dospělém lidském těle je asi 210 volně nebo pevně spojených kostí, novorozenec jich má až tři sta. Tyto kostičky postupně srůstají a jejich počet se tak snižuje. Kosti dospělého jsou tvrdší a lámavější než kosti dětí, které jsou měkké, pružné a dobře a bez následků se hojí. Proto je dokonce obtížné některé dětské zlomeniny rozpoznat.

Základem hlavy je lebka, jejímž hlavním úkolem je chránit zranitelný mozek. Před narozením je velmi měkká a tvárná, aby mohla při porodu proklouznout porodními cestami, tím pádem je ale ochrana mozku kojence méně účinná než ochrana mozku dospělého člověka. Měkké kosti jsou tedy pro děti výhodou, v případě lebky jde ale spíše o nevýhodu – sníženou ochranu mozku.

Ty máš teda bouli

Nejčastějším následkem pádu na hlavičku je boule. Jde o povrchové poranění, které vzniká nárazem. Bouli můžeme ochladit studeným obkladem. Po pádu se mohou objevit také různé oděrky či tržné rány, které mohou hodně krvácet, i když jsou malé. Obličejové části těla jsou totiž masivně prokrvené.

Proto je dobré ránu omýt vodou, abychom zjistili skutečný rozsah poranění. Někdy totiž po omytí zjistíme, že jde jen o malou ranku, která ale hodně krvácela. Můžeme použít dezinfekci (pozor, aby se miminku nedostala do očí) a na ránu přiložíme sterilní obvaz nebo alespoň čistou látkovou plenku či kapesník. Pak zamíříme k lékaři. Jestliže se do ranky dostal nějaký drobný předmět, necháme jeho odstranění raději na lékaři.

Nemá otřes mozku?

Kromě povrchových poranění může ale při úrazu hlavičky dojít i k poranění vnitřnímu, které může být závažnější. Poznáme ho zejména podle zvracení a bolestivého pláče, objevit se může také porucha vědomí. V takovém případě jedeme ihned k lékaři nebo voláme záchrannou službu. Pokud nedojde k hospitalizaci, minimálně dalších 24 hodin dítě bedlivě sledujeme. I v noci je pak třeba miminko pravidelně budit a zjistit, zda reaguje. Pokud by se probouzelo jen velmi obtížně a bylo malátné, je nutné opět jet do nemocnice. Poranění hlavičky u dítěte bychom nikdy neměli podceňovat, mohlo by totiž dojít k nitrolebnímu krvácení, jež by ho ohrozilo na životě.

Na co dát pozor

Lepší je samozřejmě pádu kojence pokud možno předejít než řešit jeho následky. Vyplatí se například investovat do přebalovacího pultu s ohrádkou. Miminka totiž velmi brzy začínají „píďalkovat“, takže se k okraji stolu dokážou dostat i tehdy, když se ještě neumějí přetáčet z bříška na záda a naopak. Pak stačí pár nestřežených okamžiků a neštěstí je hotovo.

Pokud dítě položíte na přebalovací pult nebo na postel, snažte se od něj vůbec neodcházet, případně mu cestu k okraji postele něčím zahraďte. Nejlepší je ale pokládat miminko na zem, tam máte jistotu, že nikam nespadne. Zahraďte také cestu na schody, které jsou další velmi častou příčinou kojeneckých pádů.

Nebezpečná chodítka

U starších kojenců jsou hodně nebezpečnou záležitostí kdysi velmi oblíbená chodítka. I když pomineme neblahý vliv těchto vynálezů na páteř nejmenších dětí, právě chodítka jsou příčinou těch nejkrkolomnějších pádů a nejhorších úrazů. Děti jsou totiž velmi učenlivé a dokážou se v chodítku pohybovat obrovskou rychlostí. Když se s ním dostanou třeba ke schodům, mohou si pádem způsobit život ohrožující zranění. Podobně může skončit vysoká rychlost a náraz do nábytku nebo stěny. Dětští lékaři obvykle používání chodítek zásadně nedoporučují, a to jak z důvodu správného vývoje pohybového systému, tak kvůli bezpečnosti nejmenších dětí.

Pozor i při koupání

K pádům miminek dochází také při zdánlivě velmi bezpečné aktivitě, jakou je večerní koupání. Tělíčko dítěte může být velmi kluzké, proto je třeba dávat při vyndávání miminka z lázně pozor, aby vám nevyklouzlo. Zkušení rodiče si připravují na předložku k vaně osušku a děťátko vyndávají z vany vkleče.

Máte-li první dítě a nejste si při manipulaci s ním jistí, klidně ho pro začátek vykoupejte v bodíčku nebo tílku. Bude se vám s ním dobře manipulovat a časem získáte potřebnou jistotu. Nejmenší miminka, která se koupou v dětských vaničkách, je dobré koupat přímo na zemi nebo na prostorném stole či kuchyňské lince, kam můžete hned vedle vaničky umístit připravenou osušku. Odpadá tak nebezpečné přenášení mokrého dítěte.

Příběh maminky Radky

Radka má za sebou hrůzostrašný zážitek s tehdy teprve čtyřměsíční dcerkou. Malou Terezku uložila ke spánku do kočárku na terase rodinného domku, kde miminko předtím spokojeně spalo už mnohokrát. Když se přiblížila bouřka, šla holčičku zkontrolovat, přímo před jejíma očima ale vichr s kočárkem zacloumal a převrátil ho.

Miminko z kočárku vypadlo a uhodilo se do hlavičky. „Naštěstí plakala, tehdy to pro mě byl nejkrásnější pláč, jaký jsem kdy slyšela. Následující tři týdny jsme strávily v nemocnici, Terezka totiž měla prasklou lebku. Rizikové byly hlavně první tři dny, kdy se lékaři obávali otoku mozku. K němu naštěstí nedošlo, a tak nás po týdnu přeložili z JIP na normální pokoj a po dalších dvou týdnech jsme šly domů. Nikdy na ten den nezapomenu a Terezka od té doby spala jen v kočárku, který jsem držela za madlo, nebo v postýlce. Naštěstí je zcela bez následků,“ říká Radka.

Helmičku? Raději ne

Velmi starostlivým rodičům, kterým strach z pádu jejich malého dítěte nedal spát, začali výrobci nabízet zdánlivě skvělé řešení – helmičku pro nejmenší děti. Na první pohled se to zdá být bezvadný nápad. Jde vlastně o vypolstrovanou čepici, kterou svému malému neposedovi nasadíte, když se chystá objevovat svět, a pak jenom v poklidu sledujete jeho výpravy za poznáním. Některým rodičům to sice přijde poněkud bizarní, jiní by ale za trochu klidu dali doslova majlant. V anglosaském světě se helmičky pro kojence a batolata, která se právě začala pohybovat po vlastní ose, docela ujaly, a to přesto, že cena dosahuje tisícovky.

Dětští lékaři jsou ale většinou proti – jednak proto, že vypolstrovaný svět nenaučí ratolest obezřetnosti, a až z helmičky vyroste, mohla by tvrdě narazit. Už velmi malé dítě si po pár boulích a nárazech uvědomí, které jeho chování mu spolehlivě způsobí bolest, a tak se mu raději pokusí vyhnout. Zprvu se mu to sice nemusí podařit, časem ale bude úspěšnější. Tuto přímou úměru si ale osvojí jenom tehdy, pokud pocítí následky svého jednání. Kromě toho se při nošení helmy může stát, že náraz, který by jinak tlumila lebka, se přenese plnou vahou na krční páteř dítěte. Takový úraz pak může být ještě mnohem nebezpečnější než nějaká boule na hlavě.

První pomoc pro malé objevitele

Kojenec – jestliže máte miminko do jednoho roku věku, které vám spadlo na zem z výšky, třeba z postele nebo přebalovacího pultu, raději kontaktujte lékaře. Úrazy hlavy u kojenců jsou docela nevyzpytatelné – na první pohled malinká boule může skrývat prasklou lebku. Vyšetření lékařem, případně rentgen, vám poskytne jistotu, že vašemu potomkovi nehrozí vnitřní poranění.

Možná budete muset do nemocnice na pozorování, za případné odhalení vážného zranění to ale určitě stojí. Batole a předškolák – když dítě ve věku od jednoho do šesti let upadne na hlavu nebo do něčeho hlavičkou narazí, nejprve ho uklidněte, prohlédněte místo nárazu, a pokud nevidíte zásadní problém, zůstaňte doma. Potomka ale pozorně sledujte. Nezvyklé pohyby očima, stížnosti na rozmazané vidění, nevolnost či zvracení nebo bolest hlavy i po delší době od úrazu jsou vždy důvodem k návštěvě lékaře. Jestliže po pádu dítě usnulo, raději je po hodině vzbuďte a zkontrolujte jeho reakce.

Nadměrná spavost může být rovněž příznakem těžšího úrazu. Krvácení – pokud je kůže na hlavě roztržená a krvácí, což se často stává hlavně v oblasti pusinky, opláchněte ránu studenou vodou a podívejte se, o jak velké poranění jde. Někdy krvácejí relativně hodně i malé ranky. Jestliže se vám zdá rána velká nebo se vám nedaří krvácení zastavit, přiložte sterilní čtvereček gázy a jeďte k lékaři či na pohotovost. Včasné sešití rány může znamenat takřka neviditelnou jizvu.

Pokud z ranky vytéká tmavá krev, jde o žilní krvácení – pak ho musíte zastavit tlakovým obvazem nebo alespoň pevným přelepením. Světlá krev značí tepenné krvácení, které musíte přerušit zaškrcením nad ránou – v takovém případě postupujte rychle a volejte záchranku. Silniční lišej – možná i vy máte památku na pád venku, které se říká silniční lišej. Někdy se do rány dostanou drobounké nečistoty, nejčastěji štěrk, což je zvláště v obličeji velmi nepříjemné. Jestliže nemáte to srdce kartáčkem nečistoty odstranit, nechte to na dětském lékaři, jeho autorita často zapůsobí na dítě tak, že se zklidní. Nebo taky ne, pak alespoň tím „zlým“ nebudete vy :-)

Článek vyšel v časopisu Maminka 11/2013

Témata: Zdraví, Děti, Časopis Maminka, Chodítka, Sterilní obvaz, Hrůzostrašný zážitek, Madlo, Studený obklad, Nestřežený okamžik, Rozmazané vidění, Velké poranění, Starostlivý rodič, Majlant, Vážné zranění, Sterilní čtverec, Přebalovacího pult, Lebka, Úraz, Hlavní úkol, NEJ, Neblahý vliv, Jak, Drobný předmět, Normální pokoj, Zdraví na Heureka.cz