[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Den prarodičů se slaví po celém světě každoročně právě dnes, 1. října. Překvapte ty své a udělejte jim společně s dětmi radost. Čím? Může jít o úplnou maličkost, která potěší a zahřeje u srdce.
Spolehlivě vás dojme a rozněžní naše fotogalerie plná emocemi nabitých snímků, ze kterých přímo čiší láska, síla vzájemného pouta a souznění.
Babička a děda hrají v životě dětí mimořádně důležitou roli, vzájemně se inspirují a obohacují, mohou se od sebe učit. O tom, že je vztah prarodičů a vnoučat oboustranně prospěšný a nezaměnitelný, není pochyb, dokázala to i řada výzkumů. Například rozsáhlý výzkum z Oxfordu z roku 2014 zjistil, že ty děti, které mají blízký vztah se svými prarodiči, mají méně psychických potíží i problémů s chováním a lépe se vypořádávají s traumatickými životními zkušenostmi.
Proč jsou prarodiče v životě dětí tolik důležití?
Polovina všech rodin spoléhá na pomoc prarodičů, když se matka po rodičovské dovolené vrací do práce. Zvláště v období ještě před mateřskou školou by rodiče sotva mohli vykonávat svou profesi, kdyby neměli babičky a dědy. A co teprve svobodné matky (nebo otcové). Pro ně je tato pomoc životně důležitá! Prarodiče však tráví čas s vnoučaty i tehdy, když máma a táta potřebují být spolu sami jako partneři a mít nějaký čas pro sebe. A děti si mohou vychutnat plnou pozornost někoho, kdo se stoprocentně věnuje jen jim.
Potíže s rostoucími zoubky, noci beze spánku, organizační problémy? Babička a děda mají radu na všechno, protože pravděpodobně všechno, co se svými dětmi zažívají rodiče, zažili předtím i oni. Jejich zkušenosti a rady pomohou řadu věcí objasnit a zabránit dalším chybám. Samozřejmě, někdy dávají i rady nevyžádané a nadbytečné. Přesto jejich poradní hlas v telefonu vždy rádi uslyšíte.
S prarodiči se děti mohou zbavit svých starostí a smutku. Děda a babička mají od událostí větší odstup a mohou často na rozdíl od rodičů udílet neutrální rady. Tam, kde prarodiče nechávají promluvit trpělivost, důvěru a porozumění, bývají rodiče příliš přísní. Děda s babičkou obrušují hrany a fungují jako prostředníci.
Více sladkostí, více času u televize, méně uklízení. To jsou věci, které by u mámy s tátou neprošly. Je to logické, protože prarodiče nejsou těmi, kdo mají plnou zodpovědnost za výchovu dětí. Nemusí zavádět stejná pravidla jako doma, kde je potřeba mít vše organizované, aby chod rodiny běžel pokud možno hladce. Děti si tak s prarodiči užívají extra porci svobody. A rozhodně není třeba se obávat, že by si pak volnější režim přenášely i domů. Už v raném věku dovedou velmi dobře rozlišit rozdíl mezi oběma domácnostmi.
Babička a děda znají tolik příběhů! Pro děti bývá nejzajímavější, když vyprávějí o svém dětství a mládí. „Koupali jste se v zinkové vaně? Vy jste neměli koupelnu?“ Dotazy padají jeden za druhým. My tyhle věci víme, ale naše děti jsou zase o další generaci mladší a tato minulost je pro ně mnohem víc vzrušující. Podobné vyprávění má velký význam v tom, že jim pomáhá zorientovat se v rodinné historii a najít své vlastní kořeny.
Děda s babičkou znají spoustu báječných receptů. Často je dědí již po několik generací. Větu „Od babičky chutná nejlépe“ známe ze svého dětství snad všichni. Samostatnou kapitolou je čas Vánoc, kdy se prarodiče s vnoučaty rádi věnují pečení cukroví. To, co by doma s rodiči často končilo chaosem, probíhá zde s velkou trpělivostí.
Rodiče, děti i prarodiče – ti všichni mají z úzkých vzájemných vazeb prospěch. S vnoučaty mají prarodiče možnost připomenout si ještě jednou dětství svých vlastních potomků. Tentokrát ale s mnohem větším klidem a vyrovnaností.