Pravdivé lži

„Jestli tu rýži nesníš, budeš hrozně nemocná.“ Lež jako věž. A podobných používáte za den stovky, možná i víc. Jenže vaše dítě z nich bude zmatené. Proč byste měla začít mluvit pravdu?

Lhaní je špatné. To tvrdím svým dětem pořád dokola. A když se zamyslím sama nad sebou, lžu permanentně.

Matce pochválím hezký účes, v obchodě tvrdím, že nemám korunky na to, abychom se ještě jednou svezly na umělohmotném autíčku, kdo nejí masíčko, nevyroste… Lži používám jako výchovné zbraně a dělám to špatně. Jednou se mi to totiž vrátí.

Autorita v háji

Při výchově často používáme stejná klišé, jaká jsme slýchali, když jsme byli malí. Takže to, co na nás aplikovali naši rodiče, zkoušíme dnes na své děti, i když se zapřísaháme, že to dělat nebudeme.

Časem totiž dospějeme k tomu, že je to rychlejší. Začneme strašit, kdo se včas neobuje, nikam nepůjde, kdo nesní celý oběd, bude nemocný, nebude si moci pustit DVD pohádku, kdo si neumyje ruce, k tomu nepřijde kamarádka na návštěvu…

Uvědomujete si, jak a čím podmiňujeme jako maminky dětský svět… a kolikrát to splníme? Nebo jste opravdu tak důsledná a zásadová, že svou výhrůžku vykonáte? Já tedy ne. Takže můžu hrozit u nedojedeného oběda brouky, strašidly, zákazem jízdy na kole a moje dcery stejně vědí, že odpoledne si budou dělat, co chtějí. Přece bych jim kvůli pár nedojedeným soustům nezakázala pohyb nebo návštěvu… Jak své dítě motivovat?

Zkuste naše tipy a uvidíte, že neztratíte důvěru svého potomka, a navíc si zachováte tvář výchovného guru.

1. lež: „To auto zkrátka nenastartuje, dokud si nesedneš a nepřipoutáš se.“

Tak takhle daleko jste to neměla nechat zajít. Zapnuté pásy v autosedačce jsou samozřejmost. A vy to víte. Neměla jste povolit, aby vaše dítě smlouvalo, jestli už se může odepnout, zda se může zapnout, teprve až vyjedete z garáže, a podobně. Zkrátka v autě se sedí se zapnutými pásy a tečka. Takže až s vámi zase vaše vzteklé batolátko bude chtít diskutovat, posaďte se na schody a místo lži mu řekněte, že nikam nepojedete, dokud si do auta v klidu nesedne a nepřipoutá se samo nebo s vaší pomocí. Stačí, abyste svou výhrůžku jednou jedinkrát splnila, a uvidíte, jak poutání v autě najednou půjde. Věta, která zabírá: „Nenastartuji, dokud nebudeš sedět v sedačce a připoutaný/á.“

2. lež: „SpiderMan, Hello Kitty, Hannah Montana, ti všichni milují brokolici.“

A jste o tom stoprocentně přesvědčená? Lži o jídle nefungují, protože dětské jazýčky jsou nastavené specificky, a ani kdyby to, co do nich chcete a potřebujete dostat, jedl jejich momentální životní vzor, ony si do toho nekousnou. A navíc, je to dost trapné vsouvat do úst někomu, koho vlastně neznáte, jídlo, které potřebujete dostat do svého potomka, nemyslíte? Věta, která zabírá: „Zelenina je zdravá a je to přesně to, co budeš mít dnes k večeři a sníš to.“

Pokud vaše dítě stávkuje, nesnažte se mu po půlhodině pokrm nahradit jogurtem nebo čokoládou. Bez jednoho jídla ještě nikdo hlady nezemřel, ale dávat pamlsky za to, že nesplnilo váš příkaz? To byste si připravila cestu do pekel a podobné chování by se stalo pravidlem. Navíc by přestaly fungovat i ty nejbělejší lži.
Naservírujte, nabídněte, po odmítnutí nepředvádějte divadlo s tím, jak je brokolice úžasná, vy se najezte, skliďte ze stolu, klidně si dejte dezert a konec. Vydržte psí pohledy svého dítěte, a pokud chce zákusek, ať si dá zítra. Po večeři, stejně jako vy.

3. lež: „Je nenormální, aby holčička veliká jako ty měla mazlíka na noc. pojď, pošleme ho společně nějakým chudým dětem.“

Netrapte své dítě a klidně mu plyšového kamaráda nechte do puberty, kdy se ho samo rádo zbaví. Vadí vám oslintaný plyšák v jeho posteli? A proč? Mazlíci mají podle psychologů kouzelnou moc zbavovat děti nočních starostí, takže byste tak radikální být neměla. Věta, která zabírá: Pokud není zbytí a plyšák je opravdu na vyhození, sedněte si se svým potomkem a zkuste následující: „Vím, že jsi velká/ý holka/kluk a moc miluješ svého plyšáčka.

Přesto bys mohl/a zkusit nechat ho občas vyspat v jiné postýlce než ve svojí. Velké děti už plyšáka na usnutí nepotřebují...“ Jestliže věta zabere, máte vyhráno, v opačném případě netlačte na pilu. Hlavně mu neberte inkriminovanou hračku tajně a netvařte se pak, že plyšáček kamsi odešel. Představte si to prozření, až vaše dítě za pár let zjistí, že hračky jako Kuky chodit neumí, víte, jak na vás bude za prožitou křivdu naštvané? Stejně tak to funguje i s odnaučováním dudlíku. Ale když svému zlatíčku řeknete, že mu bez něj budou všichni perfektně rozumět a bude působit jako velký kluk/holka, s velkou pravděpodobností to zafunguje.

4. lež: „Peggynka je nemocná, a proto jsme ji nechali na venkově u babičky.“

A proč by se vaše dítě nemělo setkat s něčím definitivním, jako je smrt domácího mazlíčka? Nejlepší je říci dítěti pravdu, aby každý víkend nežadonilo o to, že se za zvířátkem zajedete podívat. Jen je třeba vhodně zvolit slova. Věta, která zabírá: „Když zvířátka zestárnou, jsou nemocná a zemřou. A přesně to se stalo naší Bobince.“ A nemusíte zbytečně zabíhat do podrobností, které váš potomek slyšet nechce a ani nepotřebuje.

5. lež: „Ježíšek letos nepřiletí, jestli to uděláš ještě jednou.“

Neberte dětem iluze. Jasně že nepřiletí, ale Ježíšek je natolik mystická postava, že děsit dítě tím, že se na něj vykašle, je přinejmenším hulvátské. Co když vaše ratolest ve školce řekne: K nám Ježíšek nepřiletí, moc jsem zlobil. Víte, jakou smršť způsobíte v hlavě dalších dětiček? Raději si s potomky domluvte pravidla.
Věta, která zabírá: „Dohodli jsme se, že dokud tady neuklidíš, nebude pohádka na DVD.“ Nastavte si jasná a průhledná pravidla a výše uvedený kalibr rozhodně nebudete potřebovat. Nepleťte děti mystickými záležitostmi, sdělujte své požadavky čistě a jasně. Nebo si myslíte, že jeho prohřešek je natolik veliký, že letos nekoupíte stromeček, neusmažíte kapra... To tedy musí být průšvih.

6. lež: „Maminka a tatínek si jen hrají.“

Pokud tohle tvrzení použijete v okamžiku, kdy se hádáte, ničíte ve svém dítěti snahu rozpoznat vášnivou debatu a argumentovat. Jak jednou bude vycházet se svými dospělými vrstevníky? Dávat ratolesti pocit, že maminka a tatínek se milují a nikdy nehádají, je naprosto absurdní, shodují se psychologové. Vaše dítě se dohadovat bude. Začne to kostičkami lega ve školce a skončí běžnými domácími hádkami ve vlastní založené rodině. Netvořte kolem něj skleník ani iluzi, že svět je jen láskyplné místo. Věta, která zabírá: „Miláčku, máme se s maminkou hrozně rádi, ale zrovna teď spolu nesouhlasíme a musíme si to navzájem vysvětlit.“ Nechte potomka, aby vás při hádce sledoval. Zvlášť jestli umíte spor vést i ukončit s grácií. Takové vzdělání je pro něj k nezaplacení. Pamatujte si ale, že zdravá hádka neznamená třískání dveřmi, sprostá slova, vulgární urážky a křik ve vysokých decibelech.

7. lež: „To nemůže bolet.“

Může. Neznáte práh bolestivosti dítěte, navíc si k miniodřenince přidejte šok a máte výsledek. Vaše zlatíčko se poranilo a zkrátka ho to bolí. Nepodsouvejte mu, že nikoli, když nejste v jeho kůži. Věta, která zabírá: „Vím, že to bolí, ale určitě to není tak hrozné.“ Dejte svému potomkovi najevo, že s ním soucítíte, ale nedělejte opičky ani jeho potíže nebagatelizujte. Zmírněte jeho strach a ukažte mu, že jste vždy po jeho boku. Jako správná máma.

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Merkur nepřeje vaší přesnosti při zpracování dat a cifer. Vyhýbejte se proto náročné práci na vytváření dokumentů. Planety jinak ale…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci