[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Co musí partneři dodržovat, aby spolu mohli žít, zvládat partnerské a životní krize a aby jim láska vydržela?
Jenom milovat toho druhého nestačí. Ne že by to znamenalo málo, ale není to všechno. Aby vztah fungoval, přečkal všemožné nesnáze a krize, nestagnoval, a aby se z něj neztrácela láska, je zapotřebí mnohem víc než existence citu, který partnery pojí. Oba musí také zapojit rozum a na svém vztahu cíleně pracovat.
Partnerská láska není idylická procházka růžovým sadem. Vyžaduje poměrně velké úsilí a jasná pravidla. Bez úsilí a pravidel se žádná krize nedá překonat. Jejich absence vede k rozmělňování citů. Z horoucího „udělal bych pro tebe všechno“ se pak stane chladné „už tě nemiluju“.
Ochladnutí citů se předejít dá – ale jen když budou pravidla dodržovat oba. Nemusí se shodnout na všem – to by ani nešlo, protože i když spolu žijí, pořád má každý své potřeby, představy, svou hlavu, každý si prošel jinou výchovou atd. Míra lásky se odvíjí podle toho, jak moc se dokážou respektovat a jestli jsou schopni společně hledat řešení. Mezi zásadní pravidla lásky patří „pravidlo úcty, tolerance a respektu“. V partnerství by stejně jako ve všech ostatních vztazích mělo platit Voltairovo heslo: „Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do posledního dechu budu hájit tvé právo to říct.“
Toleranci a respektu k ostatním se učíme od dětství, ovšem jak zdůrazňuje Yvon Dallaire, psycholog, sexuolog a autor knihy Láska a sexualita v trvalém vztahu, v partnerském vztahu jsme v mnohém znovu na začátku. Je totiž snadnější respektovat a tolerovat člověka, ke kterému nás nepojí silná citová vazba – a to právě kvůli její absenci. To, nad čím u jiných mávneme rukou, nás u partnera často trápí, dráždí, nemůžeme se s tím smířit a chceme, aby se v tom či onom změnil. Výsledkem bývá napětí, kdy jeden má pocit, že víc se snažit nemůže, a druhý mu vyčítá, že se snaží málo.
Nelze čekat, že nikdy nedojde ke konfliktu kvůli nerespektování potřeb partnera. Všechny páry procházejí okamžiky zápolení, při kterém si vyjasňují své pozice. A také nemůžeme čekat, že nám bude partner tolerovat cokoli. Cílem partnerství je fungovat společně a zároveň si zachovat individualitu.
Musíme se tolerovat jako dvě nezávislé osobnosti, ale naše cesty by se neměly rozdělit do opačných směrů. Občas se oddálí, jak budou přicházet různé zákonité krize, kterými procházejí všechny vztahy, ale máme-li je překonat, musí se zase spojit.
Bez kompromisů to nepůjde. Stát si za svým je nutné, jde-li o něco zásadního, ale neplatí to pro partnerský život. V partnerství je důležité umět ustoupit, podívat se na problém z různých úhlů, přiznat chybu a dokázat dát přednost partnerovým zájmům. Pochopitelně to nemůže být jen jeden, kdo ustupuje. Ale právě od toho jsou kompromisy. Jednou ustoupí on, jindy ona.
Yvon Dallaire je přesvědčen, že aby mohla trvalá láska existovat, musí být splněno několik podmínek. Jednou z nich je existence společného snu. „Ti dva, kteří se milují, mají společné plány, společné sny; jsou to vlastně ‚spiklenci‘, kteří spolu vytvářejí svou budoucnost: svatba, děti, kariéra jednoho či druhého, dovolené, důchod…
Že každý z partnerů může mít své vlastní, osobní sny, které se od snů toho druhého liší, není na překážku. Osobní sny se nemusí podřizovat snům páru. Ale pokud začnou převládat nad společnými projekty nebo pokud jeden začne snít o někom jiném, pak se přiblíží konec společného snění. Každý pár je založen na dvou osobnostech, které mají své vlastní záměry.
Milovat se znamená snít spolu o věcech, které můžeme dokázat ve dvou. Když třeba muž věnuje veškerou energii a čas profesním úspěchům, když žena, jak tomu často bývá, žije jen pro děti, vzniká mezi partnery určitý odstup; a když děti odejdou, partneři zjistí, že jsou jako dva cizinci.“ Společné sny se lépe nalézají, když partneři nejsou osobnostně zcela odlišní, mají podobné představy o životě a budoucnosti a podobné zájmy.
Mnozí při hledání protějšku zapomínají na to, jak důležité je vzájemné porozumění. Jak si chcete rozumět s někým, kdo vás sice fyzicky přitahuje nebo se vám na něm líbí přesně ty vlastnosti, které vám chybějí, ale jinak tu není nic, co by vás spojovalo? Vztah protikladů může mít nějakou dobu náboj, ale k dlouhodobému pocitu štěstí je lepší lovit ve stejných vodách, v jakých se sami pohybujeme.
Více se dočtete již zítra 10. července 2010.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.