[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jednoduše řečeno: Kdo má starosti, potřebuje podporu, aby věděl, že jeho protějšek stojí při něm. Psycholog Hans Jellouschek říká, že kdykoli má ve vztahu jeden z partnerů problém, je to zároveň problém obou.
Způsob, jakým se k němu postavíme, se odvíjí podle toho, o jaký typ problému jde. Někdy je třeba vložit se do řešení přímo – třeba když vidíme, že partner neví, kudy dál. Jindy je lepší vzít ho za ruku, aby věděl, že jsme s ním a že až bude chtít, pomůžeme mu.
Pak jsou problémy, které společné jsou, a ty bychom měli vždy řešit spolu. Můžeme se o nich bavit i s třetí osobou, kamarádkou či psychologem, ale týkají-li se nás obou, je důležité o nich mluvit. Potíž je občas v tom, že se snažíme svalit vinu na druhého – buď cíleně, nebo nevidíme, že vina je na obou stranách.
Hans Jellouschek uvádí příklad: „Marie od druhého porodu přestala mít chuť na sex. Jiří má stejnou chuť jako dřív a myslí si, že ‚to je její problém‘. Marie s tím souhlasí a nutí se do něčeho, na co nemá chuť. Výsledkem je, že ji to baví ještě méně. Je to opravdu jen její problém? Jestliže dříve na sex chuť měla a vedla s Jiřím uspokojivý sexuální život, nezbývá než předpokládat, že ztráta chuti souvisí s celkovou situací páru a rodiny, a tedy také s Jiřím.
Když musí žena chodit do práce, plnit různé povinnosti a večer vidět muže odtažitého v důsledku rodinné situace a pracovních potíží, není divu, že ztratí potěšení ze sexu – někdy nejen žena, ale i muž. Učinit problém společným v tomto případě znamená, že Jiří musí poznat a uznat, že má na jeho vzniku rovněž svůj podíl. ‚Symptom‘ sexuální nechuti upozorňuje na problém, k jehož vzniku a udržování přispívají oba, a který tudíž musí také společně vyřešit.“
Sex je velmi důležitý. Když nefunguje, projeví se to na celkovém vztahu a potažmo i na našem citu vůči partnerovi. „Dobrý sex“ ale pro každého znamená něco jiného. Někdo kvalitu odvíjí od četnosti. Někdo od počtu orgasmů.
Někdo od celkového souznění, které při něm zažívá. Každý má rovněž jinou potřebu. Pokud si partneři dokonale nevyhovují, budou se muset dohodnout, jak to udělat, aby byli spokojení oba.
Tím se vracíme zpět k toleranci a respektu, protože někdy je obojího zapotřebí hodně. Pokud si v jiných oblastech dobře rozumíte, je to snazší, což platí i pro čerstvě zamilované páry. Partneři, kteří spolu žijí delší dobu, se kompromisu nevyhnou.
Sexuologové a psychologové mají různá doporučení. Třeba tzv. rozvrh hodin, tedy určení dní, kdy se budou milovat. Jakkoli to může vzbuzovat posměch, funguje to. Tím se totiž zamezí tomu, že se jeden či druhý bude vymlouvat. Rozvrh je daný a dodržuje se.
Podle Hanse Jellouscheka se sex nesmí podceňovat, ale ani přeceňovat. Nejen vztah jako takový, ale i náš vztah k sexu se mění a vyvíjí. Ovlivňují ho i další aspekty – těhotenství ženy, problémy v práci, nemoci, krize, úmrtí někoho z rodiny atd. „Když sexualita získává ústřední význam jako zdroj fascinace a prožitku smyslů, narůstá nebezpečí, že se od ní očekává příliš mnoho.
Především to platí pro dlouhodobé vztahy, v nichž nelze žít v trvalém vytržení. Páry potřebují ještě něco dalšího, co je fascinuje, co je vytrhuje z hranic všednosti, čím jsou oba společně okouzleni. Partneři, kteří jsou v hloubi duše spojeni společnými zájmy, se tím vzájemně inspirují i eroticky. A když časem erotika a sexualita ustoupí do pozadí, bude jejich společný život i nadále naplněn okouzlením.“
Hádky do vztahů patří. Mohou ho ničit – ale také upevňovat. Musí být ale splněna podmínka, že se spor zdárně vyřeší a že po hádce přijde usmíření a omluva. Pokud ano, dá se říct, že hádka očišťuje. Nahromaděné negativní emoce totiž při ní vyjdou ven, člověk je nedrží v sobě, neužírá se jimi a přestane pociťovat napětí.
Dojde k uvolnění a zklidnění. Určitě jste zažili pocity, kdy vám pomohlo něco rozbít, zakřičet, vylít si vztek. Pro psychickou pohodu je to důležité.
Pro partnerství rovněž, dojde-li ke smíření. Výzkumy tvrdí, že když dvojice zažije konflikt, nahlížejí partneři na budoucnost svého vztahu o 45 % méně pesimisticky, pokud se během konfliktu mohli přesvědčit o vzájemných pozitivních citech. Podle psychologa Davida Nivena je důležité, aby si partneři dokázali dávat najevo, co k sobě cítí, i během sporu, případně po něm.
„V dokonalém světě by ve vztazích nedocházelo k žádným, nebo téměř žádným konfliktům, a nebylo by tedy nic těžkého dávat najevo svému partnerovi lásku prostě proto, že byste byli stále dokonale šťastní a toužili dělat právě tohle. Nicméně svět není dokonalý a jeho součástí bývají i mnohé neshody a konflikty ve vztazích. A rozhodně není nic snadného ukázat, že svůj protějšek z celého srdce milujete, právě ve chvíli, kdy jste se ocitli v samém středu probíhajícího sporu.
Přesto je ale velmi důležité, abyste to učinili. Dá se dokonce říci, že se ve vztahu nevyskytuje pro projevení citů důležitější okamžik, než je tento. I když tedy spolu v něčem nesouhlasíte, vždy si v duchu připomeňte, co je pro vás nejdůležitější, a neopomeňte to dokázat i svému partnerovi.“
Další zajímavé články se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.