[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vím, že je to v dnešní době celkem běžné, ale už nevím co s tím strachem dělat. Mám opravdu panickou hrůzu z porodu. Z té obrovské bolesti a ze strachu, že umřu. Já bych snad byla schopná i podplatit nějakou ženskou, aby to porodila za mě. Já vím, trapné... Nejradši bych se nechala celá opíchat epidurálem. Strašně špatně snáším i sebemenší bolest. Vím, že působím jak ukňouraná dilinka, ale kvůli tomu strachu snad nikdy nebudu mít mimčo… Co s tím?“
Autentický příběh ženy, jejíž strach z porodu je natolik intenzivní, že by nejeden gynekolog rovnou napsal „porod plánovanou sekcí“ . Mít strach je normální a rodit sekcí rozhodně není jedinou možností, jak „to dítě dostat konečně ven“. Řešení existuje, a dokonce není ani tak nedosažitelné, jak by se na první pohled možná mohlo zdát...
Tím však strach z porodu nezlehčujeme. Odborníci tvrdí, že není ani moudré jej komentovat okřídleným: „Prosím tě, porodily miliony ženských, tak porodíš taky!“, jakkoli je to pravdivé. S emocemi se totiž, zvlášť v těhotenství, musí opatrně. A to i v případě, že dnes nám u porodu takřka nic nehrozí, alespoň ve srovnání s porody z počátku století, kdy se těhotným říkávalo, že „nosí smrt za pasem“. V dnešní době již naštěstí nic podobného neplatí, vždyť z hlediska bezpečnosti maminky i miminka patří české porodnictví ke světové špičce. Čeho a proč se tedy tolik bojíme?
Děsí nás zejména ta nevyhnutelná definitivnost a strach z neznámého. „Na porody nejsme zvyklí. V reálu je dnes normálně nikdo nevidí ani u lidí, jen výjimečně u zvířat,“ uvádí rodinná koučka Monika Kulová Skokanová. „Porody se odsunuly do porodnic, žena s ním nemá žádnou přímou zkušenost. Většinou strach z porodu pramení z bolesti a nevědomosti, jak na ni reagovat. Prvorodičky se tedy musí s bolestí naučit pracovat přímo „naostro“, druhorodičky již mají jistou výhodu. Navíc vezměme v potaz, že na bolest normálně nejsme zvyklí, snažíme se jí vyhýbat.“ U vícerodiček se může strach z porodu objevit jako odpověď na ne zcela přirozený porodní zážitek.
Stejně jako u třicetileté Magdy: „U prvního porodu jsem nevěděla, do čeho jdu a nijak jsem to neřešila. Jenže mě pak porod hodně bolel, v porodnici jsem se cítila jako za trest, navíc jsem měla velké poporodní poranění. Jakmile jsem zjistila, že jsem podruhé těhotná, zařekla jsem se, že půjdu rodit jedině tam, kde mi zaručí epidurál, anebo císaře.“ Magdin přístup bohužel není ojedinělý, sekcí řeší svůj strach z porodu více žen (a bohužel i gynekologů). Přitom tak by se měly řešit jen případy, kdy strach sužuje stejně silně jako fobie.
Odborně se tomuto strachu říká tokofobie čili panický strach z porodu. „Pro okolí jsou příznaky tokofobie těžce rozpoznatelné,“ vysvětluje koučka. „Žena většinou své pocity a myšlenky tají, nesvěřuje se buď kvůli vlastním výčitkám, nebo proto, že ve svém okolí nenašla adekvátní empatickou podporu.“ Kdy by žena ale měla zpozornět? „Pro samotnou ženu by varovně zvednutým prstem měla být úzkost provázející už jen samotné pomyšlení na porod, neutuchající strach z porodu, časté uvažování o tom, co ji čeká, a dále pak jakékoli fyzické projevy těchto psychických stavů, tedy zažívací potíže, pocení, návaly horka, bušení srdce, tendence ke mdlobám a podobně,“ radí koučka. „Většina žen má z porodu strach. Jakmile však cítí, že dochází ke změně prožívání,, pak je již vhodné vyhledat odborníka a rozhodně by o problému měl vědět i gynekolog.“
Neděste se však, tokofobií trpí jen malé procento žen. Je však nezbytné se strachu věnovat a nesnažit se ho přehlížet. „Ke strachu z porodu by měla žena přistupovat stejně jako k jakékoli jiné obavě, která ji kdy trápila,“ tvrdí Kulová Skokanová. „Pakliže ví, že zrovna jí pomůže rozhovor s kamarádkou, ať jde touto cestou. Podstatné je vědět, čeho se bojím a co by mi pomohlo.“ Říkáte si: Porod je přece fyziologická záležitost, kterou zažily (a ještě zažijí) miliony žen na celém světě, tak proč se bojím, nejsem divná?!
„Fyziologicky možná připraveny jsme, z hlediska psychiky tomu tak ale vůbec být nemusí,“ uklidňuje koučka. „Předně rodíme docela pozdě, a tedy mnohem silněji vnímáme odpovědnost i riziko. Naše babičky a prababičky navíc ještě zažily porody v reálu, zrození nového života pociťovaly tak často, že to braly jako přirozenou věc. Doba se ale změnila. S přírodou to dnes již moc společného nemá,“ uvažuje Kulová Skokanová. „Porod dnes představuje strach z neznáma a rozhodně nás příroda po psychické stránce nevybavila ničím, co by tento strach automaticky utlumilo.“ Psycholožka a psychoterapeutka Irena Faltejsková vysvětluje, že existují různé způsoby, jak ženy reagují na tento stres.
Některé pasivně, řešení přenechají na lékaři. Jiný typ žen reaguje tak, že strach z porodu odsune, jako kdyby nebyl. Často jsou pak ale vlastním porodem zaskočeny a současně nejsou připraveny vhodně reagovat. Třetí typ žen jsou ženy aktivní. Shánějí se po informacích, připravují se na porod. Tuto reakci hodnotí odborníci jako nejvhodnější. „Všechny strachy jsou úzce spjaty a platí, že odstranění nebo zmírnění jednoho pomáhá uvolňovat i ty druhé. Zkusme se tedy zamyslet, jak tyto strachy překonat,“ vyzývá psychoterapeutka a doporučuje několik důležitých kroků.
Prvním z nich je spolupráce s ošetřujícím gynekologem, který poskytne potřebné informace. Druhý, stejně důležitý, pak vidí v nalezení kvalitního předporodního kurzu, kde vás teoreticky připraví. Svůj strach důkladně rozeberte, protože podle jeho příčiny ho můžete snadno zneškodnit.
Uvědomte si, co vás na celé situaci nejvíce děsí. „Strach z bolesti klesne, když bude žena vědět, co jí pomáhá. Je důležité vědět, že kromě přirozených způsobů tlumení bolesti existují i ty medicínské, třeba epidurál,“ uvádí doktorka Faltejsková. Vidíte tedy, že ani strach není nezlomný a včasným zásahem jej naopak můžete pozitivně využít k posílení sebe sama.
Odborná spolupráce: Mgr. Monika Kulová Skokanová, Eva Lábusová, PhDr. Irena Faltejsková