[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Z neznámého máme obvykle strach nebo alespoň patřičný respekt. To je přirozené a lidské. Když s tímto pocitem přistupujeme i k obavám z porodu, je to zcela namístě. Bolest se však přežít dá a odměna bude víc než sladká. Nechybí tedy motivace a o to jde.
O obavách z porodu a bolesti, která kontrakce a otevírání porodních cest provází, se vedou mezi ženami debaty odedávna (a vést budou, dokud se bude rodit). Je to přirozený strach z neznáma, který nesouvisí bezprostředně jen se samotnou bolestí, ale s obavou z nové role, která porodem začíná. Zvládnu být maminkou a partnerkou zároveň? Bude moje dítě zdravé? Bude se vyvíjet, tak jak má, a poznám, že o něj pečuji, jak bych měla? Jak se srovnám s úplně novým stylem života? Jak bude reagovat partner? Nezmění se naše vzájemné vztahy?
Otázek spojených s těhotenstvím, porodem a dalším životem je hodně. Pro váš klid – řeší je naprostá většina žen (a mnohdy ještě dřív, než vůbec otěhotní). Tyto otazníky a obavy některým slabším povahám dokonce brání v samotném otěhotnění. Ale pozor: Dlouhým odkládáním se strachu nezbavíte, naopak ve vás bude narůstat. A čas pracuje i proti vašim biologickým hodinám. Zvažte, zda vyhledat odbornou pomoc, nebo zkusit strach překonat tím, že vyzkoušíte naživo, co na tom porodu tedy je.
Víc než polovina těhotných má z porodu obavy. Otázkou je, jak se k nim postaví. Většinou se popisují tři typy budoucích rodiček:
Těhotná žena záměrně potlačuje jakékoli představy, vyhýbá se hovorům o bolesti, průběhu porodu, nechce číst časopisy a knížky, chodit do předporodních kurzů. Zkušenosti kamarádek ji nezajímají, žije si v blažené nevědomosti. Úskalí: Na porodních bolestech ji může leccos zaskočit. Když úplně vypustí přípravu, může se stát trochu problémem dýchání a ulevující polohy. Ovšem intuice pracuje spolehlivě a tělo si řekne. Někdy bývá na obtíž neznámé prostředí.
Budoucí maminka, která má už před početím nastudovanou literaturu, vyzpovídala všechny dostupné kamarádky a známé, sleduje diskuse na sociálních sítích. Po první návštěvě těhotenské poradny mapuje porodnice, vybírá dulu, předporodní kurzy, jógu a další tělesné aktivity, navštěvuje přednášky o mateřství, porodu…
Úskalí: Může ji rozhodit, když nebude probíhat vše přesně tak, jak si naplánovala. Co když se těhotenství trochu zkomplikuje, bude muset na rizikové těhotenství a odpadne příprava v předporodních kurzech? Nebo se porod rozběhne tak rychle, že nestihne epidurální anestezii, je třeba chirurgické řešení porodu…
Ta je optimální, těhotná prožívá svůj „stav“ s radostí, ale samozřejmě se zamýšlí i nad možnými komplikacemi a nevyhne se jí ani strach z průběhu gravidity a porodu. Je to naprosto přirozené, vždyť přivede na svět nový život. Debaty s kamarádkami, sbírání zkušeností a absolvování předporodního kurzu není na škodu a patří k běžné praxi. Štěstí přeje připraveným, ale strašit se hrůznými příběhy z porodního sálu (které bývají často zveličené) je kontraproduktivní.
Asi 60 procent všech těhotných má obavy z toho, zda porod zvládne tak, aby přivedly na svět zdravé dítě bez komplikací, aby byly schopné poslouchat rady a povely porodníka a porodních asistentek, aby nebyly přehnaně emotivní na sále. Dobrá zpráva je, že gravidita a hormony, které v těle ženy pracují a uvolňují se, si nejen tělo, ale i psychiku budoucí rodičky přizpůsobují. Samozřejmě, i když žena přípravu nepodceňuje a zodpovědně přistupuje k celému průběhu těhotenství, je porod a vše s ním spojené stresující. Navíc jde o velmi náročnou fyzickou zátěž.
Ta vyvolává v organismu ženy stresovou reakci. Projevuje se například třesem, úzkostnými stavy, bledostí, pocením, rychlým dechem, zvýšením krevního tlaku, bušením srdce. Rodička může mít pocit na zvracení, případně skutečně zvrací. Na vině je zvýšená hladina hormonů katecholaminů, především kortizolu. Je to přirozená reakce, tělo ženy je na určitou míru stresu a strachu připraveno. Přílišné zvýšení kortizolu ale může průběh porodu zkomplikovat. Narušuje totiž děložní činnost a snižuje průtok krve placentou. To může ovlivnit zásobování plodu kyslíkem.
I proto se po celý průběh porodu monitoruje plod, respektive jeho srdeční činnost na kardiotokografickém záznamu. Ten porodníkovi hlásí změny, které nastanou, a on tomu může přizpůsobit vedení porodu. Neobávejte se tedy toho, že máte připevněný monitor – vše, co se na sále děje, směřuje k zajištění bezpečí rodičky a plodu.
Pokuste se důvěřovat personálu na porodním sále, poddat se jejich pokynům a naslouchat signálům těla. Pak máte velkou šanci, že porod proběhne hladce a bez zbytečných zádrhelů.
Míra vnímání a snášení bolestí je individuální, prahy vnímavosti má každý člověk posazeny jinde na široké škále rozpětí. Organismus si však dokáže do značné míry pomoct, produkuje totiž v období bolesti (kontrakcí a roztahování děložního hrdla) endorfiny, které bolest tlumí. Jejich účinek snižuje stres a strach, proto se pokuste zachovat alespoň částečně klid a myslete na to, že si tím pomáháte při překonávání bolesti. To by mohlo být dostatečnou motivací. Samozřejmě existují i další způsoby, jak bolest zmírnit. Ty vám doporučí porodník a domluvíte se na nich ještě před samotným začátkem porodu.
Se strachem a obavami musíme pracovat po celý život. Jistě už sama dobře víte, jak se u vás negativní emoce projevují, co vás trápí a co pomáhá. V těhotenství si udělejte plán, jak se na porod připravit, aby všechno dobře dopadlo. Těšte se na miminko a zjistíte, že tato malá zkouška za to stojí.
Nepřipusťte si černé myšlenky. Mluvte se svým miminkem od prvních dní, kdy zjistíte, že jste těhotná, a dělejte všechno tak, aby vám oběma bylo dobře. Procházky, pobyt na čerstvém vzduchu, dostatek spánku, zdravá strava.
Těhotenství můžete uchopit jako počátek nového života se vším všudy, zvlášť pokud jste dosud nebyla velkou vyznavačkou zdravého stylu. Mluvte o svých pocitech s partnerem. Snadněji pochopí vaše nálady. Vyjasněte si, jak si porod, včetně otázky vlastní účasti (není přece podmínkou), další péči o miminko a váš společný rodinný život představuje on. Možná zjistíte, že má podobné obavy a cítí rovněž nejistotu z otcovské role, a vzájemně se podpoříte. Nejistota a zmatek z nového začátku navíc mohou posílit partnerské vztahy.
Připravenost v přiměřených mezích posiluje pocit jistoty. Přihlaste se na předporodní kurzy, navštivte porodnici, kde jste se rozhodla přivést na svět své dítě. Pojedete pak do známého prostředí, to hraje velkou roli. Promluvte si s porodními asistentkami a lékařem, jak porod probíhá, co můžete očekávat, jak se připravit, aby průběh porodu probíhal co nejklidněji. Dostanete informace, jaké služby zařízení nabízí, co si s sebou přinést a co patří k běžnému vybavení porodnice. Udělejte si písemný seznam otázek před návštěvou, abyste nezapomněla na nic, co vás zajímá. Literaturu čtěte uvážlivě, nemusíte znát vše, vybírejte základní informace.
Předporodní kurzy jsou užitečné: Naučíte se dýchání, úlevové polohy, zjistíte, jak to vypadá při příjmu, co potřebujete s sebou do porodnice, poučíte se o základní péči o miminko… Zkrátka praktické věci, které se budou hodit. Vyptávejte se na vše, co vás kolem porodu a narození potomka napadne, nestyďte se, v rychlosti kolem porodu budete mít úplně jiné starosti. Nejlépe, když partner půjde na kurz společně s vámi, aby byl připraven a mohl účinně pomoct. Muži jsou rádi, když vědí, že jsou užiteční.
Uvědomte si, že porod sice trvá řadu hodin, ale většina z nich je první fáze porodní, kdy se kontrakce střídají s chvílemi oddechu, navíc většinu z ní strávíte v pohodlí domova. A finále, tedy samotný porod dítěte, je podstatně kratší a korunovaný odměnou – miminkem. Porodily tisíce a miliony žen před vámi a další vás budou následovat. Nejste výjimečná, ale výjimeční budete spolu s potomkem, až si ho položíte na sále na bříško!
Do porodnice si vezměte spřízněnou duši. Pokud se na to necítí partner, dobře poslouží maminka, kamarádka, dula. Někdo, kdo vás chápe, dokáže podržet, poradit. Stejně tak poslední dny před porodem a po návratu z porodnice s novorozeným dítětem byste neměla zůstávat sama. Ženu může zachvátit panika, i když je připravená. Únava, vyčerpanost, nová situace jsou náhle příliš. Nehrajte si na hrdinku. Tatínek se určitě rád zapojí a zůstane s vámi. Alespoň se rychleji naučíte žít jako rodina a užijete si první dny ve třech.
Renata (syn Šimon): Měla jsem plány, jak se připravím. První měsíce jsem těhotenství prožívala úplně v klidu, žádné nevolnosti ani potíže. Chodila jsem do zaměstnání a kolem 24. týdne gravidity to přišlo. Předčasné kontrakce a hrozící porod. Musela jsem okamžitě do nemocnice, kde jsem strávila dlouhé dva měsíce. Žádné předporodní kurzy, cvičení, balení tašky do porodnice. Dýchat mě učila kamarádka, která přišla na návštěvu. Dnes se tomu směju, ale tehdy mi bylo ouvej. Měla jsem spíš strach, abych dítě donosila, aby bylo zdravé, než z porodu samotného. Naštěstí mě čekala sladká odměna. Porod trval 2 hodiny a synek vyklouzl jako po másle. Přesto bych si radši dopřála klidné těhotenství a delší porod. Byl to stres.
Eva (Janička a Barunka): Každé těhotenství bylo jiné. První pohodové, připravovala jsem se, byla vzorná těhotná. Spíš než strach jsem byla zvědavá, nemyslela jsem příliš na bolest u porodu, těšila jsem se na miminko. Naopak Barunka mě trochu potrápila, těhotenství bylo rizikové, ale už jsem měla první za sebou, tak jsem myslela hlavně na ni, hladila jsem ji, povídala si s ní, aby byla co nejklidnější. Nakonec jsem podruhé rodila císařským řezem. Holčičky jsou obě zdravé a žádné rozdíly mezi nimi nevidím.
(Článek vyšel v časopise Maminka 4/2014)