reklama

Přemohla nás separační úzkost. Co s tím?

Asi to znáte; z mrňouska, kterého si dřív mohla každá hodná teta odnést v náručí, je najednou ustrašené batole, jež se vám neustále motá pod nohama, odmítá zamávat babičce, jíž dlouho nevidělo, pláče, když na něj promluví soused odnaproti – nedivte se, nemá to lehké, přemohla ho separační úzkost. Lék na ní není, dobré rady ano.

Separační úzkost občas překvapí i zkušené rodiče, zatímco u jednoho potomka ji sotva postřehnou, druhý jim ukáže „zač je toho loket“. Co to vlastně separační úzkost je? Separační syndrom (úzkost) je naprosto normální, fyziologická fáze vývoje dítěte, jež se objevuje okolo 9. měsíce až 1 roku dítěte. Separační úzkost obvykle přichází v době, kdy dítě pochopí, že ono a maminka nejsou jedno. Maminka (či jiná nejbližší pečující osoba) je zkrátka nezávislá osoba, které může kdykoliv odejít. Toto poznání může být pro dítě doslova děsivé. Délka období, kdy je dítko zmítáno separačním strachem, bývá u jednotlivých dětí rozdílná. Někdo si bouřlivé období odbude za pár týdnů, jiný „bojuje“ měsíce. U některých dětí se separační úzkost ve vlnách vrací.

Jak se projevuje?

Samozřejmě jako každá úzkost má i ta separační projevy nevlídné, nepříjemné a mnohdy i hlučné – zkrátka pláč a křik ve chvíli, kdy je blízkost maminky nějak ohrožena. V extrémních případech se maminka nemůže vzdálit ani do koupelny, jindy je její nepřítomnost tolerována až do doby před usnutím, a pak to začne… Mnozí mrňouskové v tomto období přechodně odmítají i náručí tatínka, babičky či dědečka. V blízkosti cizích lidí bývají ostražití, jakýkoliv pohyb či projev směrem ke své osobě bojkotují, odvrací se, pokud jsou toho motoricky schopné, schovávají se za maminku, nebo rovnou pláčou. Projevy separačního syndromu jsou různorodé i různě intenzivní.

6 typů jak mu „těžkou hodinku“ ulehčit

  1. Děťátko na jeho zmatené a těžké období alespoň částečně připravíte tak, bude-li ještě před jeho propuknutím pravidelně a na kratší čas hlídáno vlídným opatrovníkem (babička, dědeček, teta apod.). Zkrátka si v přívětivém náruči několikrát prožije, že i maminka odchází a přichází.
  1. Děti i dospělí bývají nervóznější, jsou-li hladoví, nemocní či unavení. A tak nikdy v období separační úzkosti neopouštějte dítko, je-li hladové, unavené či nemocné. Reakce na vaší nepřítomnost by mohla být mnohem emotivnější.
  1. Dítě by v tomto období měla hlídat stále stejná osoba a eventuelní hlídání by mělo probíhat v důvěrně známém domácím prostředí.
  1. Pokud dítě necháváte hlídat pravidelně, vytvořte pro dítě „odcházecí“ rituál – dítko časem pochopí, že všechny zvolené úkony, gesta i slova směrují k jednomu: maminka odejde. A samozřejmě se s dítětem nezapomeňte rozloučit.
  1. Buďte férová, neopouštějte dítě ve chvíli, kdy je zabrané do hry, jídla apod. Dítě pak může být ještě úzkostlivější, neboť získá zkušenost, že maminka může zmizet naprosto kdykoliv.
  1. A hlavně; snažte se být „v pohodě“, každé období jednou přejde a svým rozladěním zbytečně zahušťujete již tak hutnou atmosféru, násobíte negativní emoce a přenášíte svou nejistotu a strach na dítko.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

S partnerem si dnes samy nejdříve rozhodněte, co chcete dělat o víkendu. Jestli máte touhu bavit se, vydejte se do klubu s přáteli.…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama