Maminka.czChování a vztahy

Separační úzkost: Proč jí děti trpí a jak tohle období překonat?

Separační úzkost: Proč jí děti trpí a jak tohle období překonat?
Asi to znáte, z mrňouska, kterého si dřív mohla každá teta odnést v náručí, je najednou ustrašené batole, jež se vám neustále motá pod nohama, odmítá zamávat babičce, pláče, když na něj promluví soused odnaproti – přemohla ho separační úzkost. Lék na ní není, dobré rady ano. O co jde a jak ji zvládnout?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Separační úzkost občas překvapí i zkušené rodiče, zatímco u jednoho potomka ji sotva postřehnou, druhý jim ukáže „zač je toho loket“. Co to vlastně separační úzkost je? Jedná se o dobu, kdy je dítě (přechodně) doslova závislé na fyzické blízkosti a přítomnosti matky, hlídá si ji a chce ji jen pro sebe.

Separační syndrom (úzkost) je naprosto normální, fyziologická fáze vývoje dítěte, jež se objevuje okolo 9. měsíce až 1 roku dítěte. Separační úzkost obvykle přichází v době, kdy dítě pochopí, že ono a maminka nejsou jedno. Maminka (či jiná nejbližší pečující osoba) je zkrátka nezávislá osoba, které může kdykoli odejít. Toto poznání může být pro dítě doslova děsivé. Délka období, kdy je dítko zmítáno separačním strachem, bývá u jednotlivých dětí rozdílná. Někdo si bouřlivé období odbude za pár týdnů, jiný „bojuje“ měsíce. U některých dětí se separační úzkost ve vlnách vrací.

Jak se přestat o své děti bát? Nepřenášejte na ně své úzkosti!

Je to ještě normální?

To, jak separační úzkost probíhá a jak se s věkem dítěte bude nadále vyvíjet, jak se ji podaří zvládnout, závisí v první řadě na síle citové vazby s rodičem. Svou roli ale samozřejmě hrají také osobnostní rysy a temperament konkrétního děťátka. Můžete mít nebojácného potomka, u kterého projevy separační úzkosti sotva postřehnete, nebo bude vaše ratolest přehnaně vystrašená a emoční reakce bouřlivější, bude razantně protestovat proti jakémukoli pokusu o odloučení. Obojí je v pořádku. Tedy do určité doby.

Ptáte se, kdy toto emočně náročné období skončí? Separační úzkost obvykle přirozeně mizí na konci batolecího období, tedy zhruba kolem třetích narozenin. Existují ale i děti, které se s ní potýkají ještě v předškolním věku a dokonce při nástupu do první třídy.

Separační úzkost: Nenechávejte dítě dlouho vyplakat, jen ji zhoršíte

Jak se separační úzkost projevuje?

Samozřejmě jako každá úzkost má i ta separační projevy nevlídné, nepříjemné a mnohdy i hlučné – zkrátka pláč a křik ve chvíli, kdy je blízkost maminky nějak ohrožena. V extrémních případech se maminka nemůže vzdálit ani do koupelny, jindy je její nepřítomnost tolerována až do doby před usnutím a pak to začne… Mnozí mrňouskové v tomto období přechodně odmítají i náručí tatínka, babičky či dědečka. V blízkosti cizích lidí bývají ostražití, jakýkoliv pohyb či projev směrem ke své osobě bojkotují, odvrací se, pokud jsou toho motoricky schopní, schovávají se za maminku nebo rovnou pláčou. Projevy separačního syndromu jsou různorodé i různě intenzivní.

Další úzkosti a strachy...

Se separační úzkostí bývají spojeny i další strachy a obavy dítěte, které se objevují kolem prvního roku a mohu přetrvávat klidně i do osmi nebo devíti let. Patří mezi ně mimo jiné strach ze tmy, ze samoty nebo cizích lidí. Tyto strachy jsou poměrně běžné, a pokud netrvají delší dobu, není třeba se znepokojovat, jde o součást zdravého vývoje potomka nebo náhlou reakci na určitou událost nebo zážitek. Někdy si děti v souvislosti s těmito negativními emocemi vytvoří různé návyky, jako je například kousání nehtů, cucání palců nebo škrábání rukou. Jejich odbourání může být složité a trvat delší čas.

Úzkost u dětí: Jak ji rozpoznat a překonat

10 tipů, jak děťátku pomoci a vše mu "ulehčit"

  • Vždycky je důležité s dítětem se rozloučit a ujistit ho o svém návratu.
  • Vycházejte maximálně vstříc potřebám dítěte, zároveň ho ale pozitivně povzbuzujte k přátelskému a vstřícnému přístupu k lidem v okolí (vlastním příkladem).
  • Děťátko na jeho zmatené a těžké období alespoň částečně připravíte tak, bude-li ještě před jeho propuknutím pravidelně a na kratší čas hlídáno vlídným opatrovníkem (babička, dědeček, teta apod.). Zkrátka si v přívětivém náruči několikrát prožije, že i maminka odchází a přichází.
  • Děti i dospělí bývají nervóznější, jsou-li hladoví, nemocní či unavení. A tak nikdy v období separační úzkosti neopouštějte dítko, je-li hladové, unavené či nemocné. Reakce na vaší nepřítomnost by mohla být mnohem emotivnější.
  • Dítě by v tomto období měla hlídat stále stejná osoba a eventuelní hlídání by mělo probíhat v důvěrně známém domácím prostředí.
  • Pokud dítě necháváte hlídat pravidelně, vytvořte pro dítě „odcházecí“ rituál – dítko časem pochopí, že všechny zvolené úkony, gesta i slova směrují k jednomu: Maminka odejde. A samozřejmě se s dítětem nezapomeňte rozloučit.
  • Buďte férová, neopouštějte dítě ve chvíli, kdy je zabrané do hry, jídla apod. Dítě pak může být ještě úzkostlivější, neboť získá zkušenost, že maminka může zmizet naprosto kdykoliv.
  • A hlavně; snažte se být „v pohodě“, každé období jednou přejde a svým rozladěním zbytečně zahušťujete již tak hutnou atmosféru, násobíte negativní emoce a přenášíte svou nejistotu a strach na dítko.
  • Pokud jste v kontaktu s cizími lidmi, mějte potomka pořád u sebe, nepřerušujte fyzický kontakt – posaďte si ho na klín, pochovejte, držte za ručičku, přiviňte k sobě.
  • Respektujte obavy a nejistotu dítěte, nevyhrožujte, citově nevydírejte, netrestejte, dejte mu čas.
Koronavirová krize způsobuje deprese u dětí! Jak jim můžete pomoci?
Špatně spí, nejí a je podrážděné? Za úzkost dětí mohou i tablety a mobily
Úzkostné stavy se mohou projevovat různě. A co když je má celá rodina?
Témata: Děti, Předškolák, Péče o dítě a jeho výchova, Batole, Rodina a vztahy, Chování a vztahy, Babička, Strach, úzkost, Těžké období, Separační úzkost, Bouřlivé období, Maminka, Pečující osoba, Náš, Období, Fáze vývoje, Koronavirová krize