Maminka.czPříběhy

PŘÍBĚH: "Syna několikrát tahali hrobníkovi z lopaty a mně se hroutil svět," vzpomíná na krušné chvíle Míša

Ivana Ašenbrenerová 22.  2.  2023
Nedonošeňátka. Často se vám vejdou do dlaně. Předčasný porod přichází většinou nečekaně a málokterá maminka je na takovou situaci připravená. A čím je miminko menší a nezralejší, tím větší strach má o jeho život. Své o tom ví naše čtenářka Michaela Štěpánková...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

„Předčasný porod jsem neočekávala, přestože jsem byla riziková. Už s první dcerou jsem měla během těhotenství problémy a měsíc jsem si poležela na rizikovém oddělení u Apolináře. Tehdy byly infuze na utlumení děložních stahů úspěšné, propustili mě domů a nakonec jsem rodila spontánně v termínu. Když se tedy historie opakovala a přijali mě při druhém těhotenství na rizikové oddělení, čekala jsem stejný průběh. Jaké překvapení bylo, když jsem začala po týdnu rodit…,“ vypráví svůj příběh Míša.

Infuze nezabraly a ve středu 5. července 2017 ve 25. +5 týdnu těhotenství porodila „miminko do dlaně“, jak se nedonošeňátkům říká – syna Šimona. O 3,5 měsíce před termínem! Vzhledem k nízkému týdnu těhotenství se podle jejích slov jednalo o „obříka“, protože vážil 960 gramů a měřil 34 centimetrů.

VIDEO: Podcast Maminka: Předčasně narozené miminko

Krušné první týdny

„Připravit se na předčasný porod nedá. Netušíte, co čekat, jaké komplikace nastanou. Strach a bezmoc. Musíte nečinně ležet, koukat a doufat, že personál neonatologie ví, co dělá. A on naštěstí ví, a to je moc dobře,“ říká Michaela. Porodem ale všechno teprve začíná, nikoli končí. „Modlíte se za každý další den. Modlíte se za dobré zprávy a za přibývající gramy.“

Šíma neměl vyvinutý sací reflex, kojit bylo tedy nemožné, takže jí začal maraton odsávání. „Když máte miminko doma a v noci vás budí pláčem, že chce papat, tak možná trošku remcáte, ale vyhovíte mu a ve výsledku jste spokojení oba. Když doma miminko nemáte a máte si po 2–3 hodinách nastavovat budík kvůli odsávání, je to děs,“ vzpomíná na krušné první týdny.

Když se dítě vejde do dlaně: Po probuzení z narkózy jsem neměla bříško ani miminko, říká Lucie Žáčková z Nedoklubka

Oni nám ho dopečou…

Šimona si přivezli domů po 99 dnech. Ale i když se narodil u Apolináře, propouštěli je z Motola. Šimon sice v podstatě neměl žádný zdravotní problém s nedonošeností, ale po měsíci života v inkubátoru přišla drtivá zpráva – meningitida. „A opět ho tahali hrobníkovi z lopaty. Opět se mi zhroutil svět, tentokrát to snad bylo i horší,“ vypráví Michaela. Zdravotní stav se sice postupně lepšil, ale vyhráno neměl.

Meningitida totiž může napáchat různé škody, třeba hluchotu. „Nikdo nedokáže říct. U Šimona meningitida způsobila hydrocephalus, což je mozkomíšní mok hromadící se v mozkových komorách, který zvyšuje tlak v hlavičce. Právě v Motole Šímovi udělali lékaři zevní komorovou drenáž, tedy vývod z hlavičky, aby mohl mok odtékat. Užíval antibiotika a bojoval s meningitidou a čekalo se, aby mu mohli zavést V-P shunt – vnitřní vývod z hlavičky do dutiny břišní,“ vzpomíná na těžké chvíle Míša.

 

„Když máte miminko doma a v noci vás budí pláčem, že chce papat, tak možná trošku remcáte, ale vyhovíte mu, když ale doma miminko nemáte...

 

Po 99 dnech si malého bojovníčka konečně odvezli domů. Ale přišla další rána, když se po dvaceti dnech meningitida vrátila. Takže další dva měsíce v Motole, další dva měsíce dennodenního docházení. Míša tam s ním nemohla kvůli starší Elišce být nonstop, což byla svým způsobem výhoda a nevýhoda v jednom: „Nevýhoda v tom, že vám puká srdce tam miminko nechat a den co den ho opouštět. Ale výhoda v tom, že nemáte čas se hroutit, protože tu musíte být pro své další dítě.“ Sílu a energii hledala Michaela v manželovi, babičkách, sestře. Ale úplně nejvíc v dceři Elišce, která jí v horší chvíli říkala: „Neboj, maminko, oni nám ho jenom dopečou.“

Do třetice všeho dobrého

Teď je Šimonovi pět let a kromě V-P shuntu, tedy vývodu z hlavičky do dutiny břišní, ho nic netrápí a vede plnohodnotný život. „Nemá žádná omezení, hraje dokonce závodně rugby. Do dvou let jsme sice chodili na rehabilitace a cvičili Vojtovu metodu, protože byl motoricky pomalejší, ale po psychické stránce je v normě. Teď už chodíme jen jednou za rok na neurologii a neurochirurgii na kontroly,“ říká Míša. A doma mají veselo, protože kromě Elišky přibyla i Anežka. Třetí těhotenství sice všichni Míše rozmlouvali, ale ona svoje „třeťátko“ považuje za náplast na duši.

Michaela se také stala jednou ze zakladatelek rodičovského spolku Aponedo, který vznikl spojením maminek, jejichž nedonošeňátkům neonatologové z Porodnice Apolinář zachránili život.

"MIMINKA DO DLANĚ" – kde zjistíte víc?

NEDOKLUBKO. Nezisková organizace podporující rodiče předčasně narozených dětí a neonatologická oddělení po celé České republice. Cílem je předávat rodičům relevantní informace o předčasném porodu. nedoklubko.cz

APONEDO. Spolek Apolinářská nedonošeňátka vznikl spojením čtyř maminek, jimž neonatologové zachránili miminka. Jejich snahou je zdokonalit přístrojové vybavení a dodat do porodnice finance na zpříjemnění pobytu maminky a miminka. aponedo.cz

Témata: Těhotenství, Příběhy, Miminko, Inspirativní ženy, Vaše příběhy, Životní příběh, Odvaha, Vaše porodní příběhy, Nedonošená miminka, Apolinář, Předčasný porod, Eliška, Vojta, riziko, Anežka, Šimon, Drén, Michaela, Obřík, Česká republika, Mára, Míša, Hrobník, Maminka, Motol