Maminka.czNovorozenec

Příběh Terezy: Jsem šíleně zamilovaná... ale ne do nastávajícího!

Bětka Niebauerová 8.  7.  2012
Ještě před několika měsíci se Tereza, stejně jako většina nevěst, nemohla dočkat svého velkého dne. Jenže pak stačilo jedno osudové setkání a vše je najednou úplně jinak…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Byla to scéna jak vystřižená z toho nejsladšího románu… na romantickém víkendu v Paříži přede mě Petr poklekl a na Eiffelově věži, před zraky stovky turistů se mě hlasitě zeptal: „Vezmeš si mě?“ Byla jsem v šoku. Jasně, chodili jsme spolu už čtyři roky, a o svatbě se párkrát bavili, ale tehdy a tam jsem to prostě nějak nečekala. Nevěděla jsem co hned dělat a jak odpovědět. Jenže na moji odpověď nečekal jen Petr, ale pěkný dav Japonců, který si téhle dojemné scénky bohužel všiml. Když jsem pak tedy vyslovila to nevinné ano, všichni kolem mě začali jásat a tleskat. No, byla jsem rudá, až víte kde… Ale přiznám se, že mě to dojalo…

Dokonalé přípravy na dokonalou svatbu

A tak hezky naše pohádka pokračovala. Vlastně už od října, co jsme se z Paříže vrátili, jsem začala plánovat vše potřebné na náš velký den. Svatba je za měsíc a všechno už je zařízené: obřad v zámeckém parku, hostina pro 80 hostů, kočár, luxusní apartmá, třípatrový dort, 10 kilo koláčků, spousta květin i natěšených lidí… zkrátka vše pro dokonalou svatbu. Jenže má to jeden velký zádrhel. Jsem totiž šíleně zamilovaná… ne však do mého nastávajícího muže!

Osudový sraz

Za vše může jeden školní sraz. Vidět spolužáky ze střední po deseti letech mě sice nejdřív moc nelákalo. Přece jen neměli jsme moc dobrý kolektiv. Ale zas jsem byla docela zvědavá, co tolik roků se všemi udělalo. Hlavně jeden z nich mě zajímal: Ondra, kluk, který se mi už tehdy líbil. Jenže chodil se spolužačkou, a tak jsem o něm jen tajně snila. Ale to už je let… Bůhví, jak dnes vypadá, co dělá… Jenže pak jsem ho zahlédla a málem se mi podlomily kolena. Byl mnohem hezčí než tenkrát. Zkrásněl a zmužněl. Najednou už to nebyl ten bezstarostný studentík, co pořádně neví, co chce. Ale pořádný chlap s titulem MUDr. navíc. Dali jsme se spolu do řeči a já se do něj během chvilky napodruhé zamilovala. Bez ohledu na to, že bych měla být za pár měsíců vdanou paní. Tohle jsem zkrátka nečekala a neplánovala… Přišlo to jak blesk z čistého nebe.

Úplně mimo

Když se mě na konci večera Ondra zeptal, zda bychom se mohli ještě vidět, bez váhání jsem souhlasila. O mých svatebních plánech jsem mu samozřejmě neřekla ani slovo. Vyměnili jsme si telefony a slíbil, že mi brzy zavolá. Další dny jsem byla jak praštěná puberťačka, co čeká na telefon svého idola. Mé nervozity a jiného chování si bohužel všiml Petr. Když se mnou chtěl doladit už podvacáté podrobný svatební program, jen jsem mu odsekla, že na tyhle kraviny je ještě dost času. Vím, že si to nezasloužil, ale já si prostě nemohla pomoct. Najednou se mi můj snoubenec začal hrozně protivit. Vším, co dělal a říkal… A to vše kvůli nějakému Ondrovi, který se stejně na mě vykašlal…

Krásný večer

Nakonec ale Ondra opravdu zavolal. Ve chvíli, když už jsem to ani nečekala. Pozvání na skleničku jsem ale neodmítla. A protože Petr odjel zrovna na víkend na rozlučkovou pánskou jízdu, nemusela jsem ani lhát, že jdu ven s kamarádkou. Byl to krásný večer, opravdu skvěle jsme se bavila. Tedy až tedy do té doby, než se mě Ondra zeptal, jestli by mě mohl doprovodit domů… Možná doufal, že by se z toho mohla vyklubat známa „nevinná“ pozvánka na soukromé kafe u mě… Věděla jsem, že tak daleko to nemůžu nechat dojít. Už, už jsem měla na jazyku tu celou pravdu o mně, Petrovi a svatbě… ale nestihla jsem to. Najednou mě nečekaně a sladce políbil a pak řekl: „Promiň, nechci na tebe tak tlačit. Bylo mi s tebou krásně a doufám, že se zas brzy uvidíme…“
Jsem zoufalá a nevím jak dál

Nedokázala jsem říct nic. Tehdy a ani doteď. S Ondrou se stále tajně stýkám a jsme v tom až po uši. A doma? Snažím se, aby Petr nic nepoznal. Jenže zatímco ladíme společně poslední svatební detaily, já jsem myšlenkami úplně někde jinde. V noci nemůžu spát. Ležím vedle muže, o kterém jsem si ještě nedávno myslela, že je to ten pravý a chci s ním strávit zbytek svého života… Ale najednou si nejsem jistá. Petra mám pořád moc ráda… vždyť on za nic nemůže - nic mi neprovedl. Ale o to je to horší… V hlavě i v srdci mám hrozný zmatek. Naše červencová svatba se nezadržitelně blíží a já stále nevím: Mám se vdát, nebo vše zrušit kvůli nové lásce?

Témata: Mateřídouška, Těhotenství, Děti, Porod, Novorozenec, Předškolák, Školák, Batole, Kojenec, Vaše příběhy, Chování a vztahy, Síl, Náš, Třípatrový dort, Luxusní apartmá, Snoubenec, Čisté nebe, Hostina, Červencová, Příběh