[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Tak vznikl projekt Příběhy pro Ivanu. Cílem webu Pribehyproivanu.cz je zveřejnit po dobu 5 let, což je doba zákazu činnosti paní Ivany, jeden příběh denně. Zatím bylo zveřejněno asi 70 příběhů, které se těší velkému zájmu veřejnosti. Na sociální síti Facebook má tato aktivita podporu přes 2100 lidí!
Pokud nemáte na danou problematiku jasný názor, přečtěte si dva příběhy z projektu, které předkládáme na ukázku. Osobní zkušenost autorek napoví zřejmě více než neosobní zpravodajský záznam.
Měla jsem pocit, že ji znám odjakživa
O Ivaně a její práci jsem věděla dávno. Vlastně ani nevím odkud, možná z novin nebo časopisů, osobně jsem tenkrát Ivanu neznala.Když jsem pak před čtyřmi lety otěhotněla a zažila nepříliš příjemnou návštěvu u svého gynekologa v pražském Ústavu pro péči o matku a dítě, rozhodla jsem se Ivaně zavolat a poradit se o možnosti její pomoci a péče v době mého těhotenství.
Změnila jsem gynekologa, začala chodit do poradny k Ivaně, a zároveň na kontroly k němu. Po odmítnutí „tripltestů“ mě gynekolog se slovy „Sbohem!“ vyhodil ze své ordinace a začala jsem zcela logicky docházet pouze do poradny k Ivaně.
Od té chvíle jsem se na každou „kontrolu“ těšila. Ivana je vzácná žena. Vždy jsem z ní cítila, že stojí nohama pevně na zemi, je stoprocentní odborník, přesně ví, co dělá, nikdy zbytečně neriskuje, a co víc, dokáže poradit, povzbudit, podpořit, uklidnit a dodat sebedůvěru.
Ze zdravotních důvodů jsem bohužel nemohla rodit s Ivanou doma, ale přesto jsme byly v průběhu celého těhotenství i po porodu v kontaktu. Byla pro mě „přítelkyní na telefonu“ po dobu mého pobytu v porodnici. Poté mě a syna navštívila několikrát doma – ošetřovala mé porodní poranění, řešila problémy s kojením, radila s péčí o novorozence atd., atd.
Měla jsem v Ivaně jistotu, že jí mohu kdykoliv s čímkoliv zavolat a ji to nikdy nebude obtěžovat, a vždy mi poradí a pomůže. Pro těhotnou, rodící či kojící ženu, zmítanou hormony a vlastní nejistotou, to je víc, než si mnozí dokážou představit.
Přeji všem ženám, aby měly to štěstí a potkaly „svou“ Ivanu a přeji Ivaně, aby měla hodně sil a přečkala toto období plné mračen, a už brzo jí zas na cestu svítilo jasné a hřejivé slunce. Děkuju, Ivano!
Blanka Hrdličková
Rodný dům
Nevědomě jsem se jako dobrovolník ocitl před 5 lety na festivalu „Světový týden respektu k porodu“. Samozřejmě, že porod doma byla pro mne tehdy naprosto vyloučená věc. Další náhodou mne zaujala přednáška s Ivanou, na které profesionálně a fundovaně odpovídala na dotazy rodiček. Pouze jsem poslouchal. Až dnes mohu zpětně konstatovat, že mne Ivanina přirozenost doprovázená jasnými fakty bez sugestivních závěrů zasáhla tam, kde měla. Jinými slovy byl účinek prvního setkání pro mne takový, jako byste zbavili pacienta vrozených nebo zděděných přeludů o tom, jak se lidé přirozeně od počátku lidstva rodí.
Mé druhé setkání s Ivanou proběhlo na předporodním kurzu o 3 roky později a bylo plně vědomé. Díky Ivaně jsem si byl po celou dobu porodu mého prvního dítěte u nás doma jistý tím, kam patřím já, má partnerka a náš syn a co mám v daný okamžik dělat, což se mi nestává tak často.
Až zpětně plně doceňuji Ivaninu odvahu, se kterou dokázala bojovat za přirozenost porodů. Díky Ivanině osvětě jsem využil možnost vědomě rozhodnout o startu mého syna do života. Díky tomu má můj syn rodný dům. Nedovedu si dnes představit, jak by porod mého syna probíhal bez té cestičky, kterou Ivana za ta léta vyšlapala.
JUDr. Pavel Pešek