[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Určitě jste to také slyšeli: „Však on z toho vyroste! To vyběhá. Vždyť je jen pěkně buclatá...“ Takový přístup je ale velmi nebezpečný. Už jen pár kilogramů navíc v dětském věku je poukázkou na život ohrožující onemocnění v dospělosti – vysoký krevní tlak a s ním spojená onemocnění srdce a cév, cukrovku, metabolické poruchy, nemoci pohybového ústrojí. Dnes je již také prokázáno, že nadváha a obezita jsou významnými rizikovými faktory pro vznik rakoviny.
Mnoho maminek raději neriskuje mezigenerační konflikt a ztrátu ochotných hlídačů a před přívalem sladkostí a tučných pamlsků, kterými prarodiče dítě zásobují, prostě přivře oči. Zkuste si ale v takové situaci představit, jak by vám za pár let bylo příjemné, kdyby na vaše dítě ve škole pokřikovali: hele, metráček! Namístě je vysvětlit babičkám, že dítě bude mít mnohem větší sebevědomí, když nebude tlusté. „Pak je to spíše na dítěti, aby samo dokázalo tyto věci odmítnout, nebo si vzalo jen část a další kousky rozdalo rodinným příslušníkům,“ říká psycholožka Ilona Špaňhelová.
Ve své obezitologické ambulanci řeší doktorka Barčáková dnes a denně případy silné nadváhy či obezity, která dětem přináší nejen zdravotní, ale také velké psychické potíže. Jejím cílem je, aby to, co od ní děti uslyší, přenesly do svých rodin. Většina českých domácností se totiž bohužel stravuje tak, že je spíš div, že nadváhu má zatím „jen“ každý druhý dospělý a každé páté dítě. „Nejčastější českou chybou ve výživě je podávání sladkých tvarohovosmetanových mléčných výrobků těm nejmenším dětem, časté zařazování smažených jídel, bílého pečiva, hodně uzenin a málo ovoce a zeleniny,“ shrnuje největší problém doktorka Barčáková. Za další zápor pak považuje to, že se děti jak v rodinách, tak ve školkách odměňují sladkostmi.
„V rodinách všechny velké svátky či oslavy znamenají v první řadě stůl praskající pod množstvím často velmi kaloricky vydatných potravin. Doma i ve školkách jsou děti, které všechno snědly, příkladem pro ostatní a často slýcháme od maminek větu: když to sníš, můžeš si vzít nějaký pamlsek,“ vysvětluje Barčáková. Špatný je u nás i pitný režim dětí, který bohužel často sestává ze slazených bublinkových nápojů, a to třeba už u dvouletých capartů.
Situace u nás začíná být kritická. Potvrzuje to i poslední výzkum, který na školách po celé republice provedla VZP. Skoro polovina žáků základních škol ve věku od 13 do 15 let má vzhledem ke své výšce a pohlaví jinou než ideální váhu, většina má hmotnost vyšší, než by měla mít. Děti odpovídaly na otázky ohledně stravovacích zvyklostí svých rodin. Jenom polovina dětí jí pětkrát denně, celkem 44 % dívek uvedlo, že snídá málokdy. Celých 70 % dětí každý den pije slazené limonády, víc než polovina dotázaných jí skoro denně sladkosti a 40 % má denně uzeninu. Čtvrtina dětí uvedla, že se aktivně pohybuje méně než 20 minut denně a naopak 20 % kluků a 8 % holek stráví denně u televize víc než dvě hodiny.
Rodiče obézních dětí často lékařům v obezitologické ambulanci tvrdí, že jejich dítě (a stejně tak i oni) prakticky nejí, a přitom nemůžou zhubnout. Když pak lékař začne spolu s nimi podrobně sepisovat, co snědli za posledních 24 hodin, poskládají typický obrázek českého dětského stravování: Ráno bez snídaně, oběd v jídelně a pak sladkosti z automatu. Když přijdou rodiče z práce, v lepším případě něco uvaří, takže večeře je prvním skutečným jídlem dne, v horším přinesou pizzu, protože taky nestíhají. Společně se pak všichni natáhnou k televizi, a zobou buráky.
S prevencí můžete začít už tím, že se nebudete přejídat v těhotenství, a pak hned po narození miminka – stačí nepřikládat dítě k prsu pokaždé, když zapláče. Pokud jedlo před půlhodinou, pravděpodobně pláče z úplně jiného důvodu. Kojené děti jsou ve velké výhodě – při každém přiložení k prsu totiž vypijí přesně tolik, kolik potřebují. Fígl je v tom, že kolik toho skutečně snědí, matka vůbec neví. U uměle živených kojenců je situace složitější, protože touha dobře dítě nakrmit vás bude nutit nějak do něj celou připravenou dávku vpravit. Snažte se tomu vyhnout a respektujte jeho vůli – pokud dá jasně najevo, že je syté, lahvičku odložte. První příkrmy zařazujte až po ukončeném 6. měsíci, je prokázáno, že předčasné zavádění nemléčné stravy je jednou z příčin pozdější dětské obezity. Když s příkrmy začnete, podávejte nejprve zeleninu a nikdy ji nepřislazujte.
Kdo vychovával batole, jistě potvrdí, že vyjít s človíčkem, se kterým se ještě nedá moc domluvit, není vůbec jednoduché. Některé maminky jsou po vyčerpávajících bojích o jídlo tak zoufalé, že prostě podlehnou, a aby dítě vůbec něco snědlo, dají mu sladkost. Dítě je však velmi inteligentní tvor, a co si jednou vydobude, nebude si chtít nechat vzít. „Není možné zakazovat dítěti sladké nápoje, když maminka sladí kávu, či doporučovat ovoce a zeleninu, když tatínek by nic podobného nevzal do úst,“ potvrzuje doktorka Barčáková. Nejlépe funguje vlastní příklad: pokud si rodiče dokážou každý den spolu v klidu sednout alespoň jednou k teplému jídlu, dítě bude mít takový rituál za samozřejmý a nebude se bránit.
Zásadní je rozeznat, jak na tom naše dítě je. Nejpřesnějším kritériem je hodnota BMI (Body Mass Index), ovšem hranice mezi podváhou, normální váhou, nadváhou a obezitou se mění s věkem dítěte, a proto se nelze obejít bez speciálních růstových tabulek podobných těm, které rodiče najdou ve zdravotních a očkovacích průkazech svých dětí. Vzorec pro výpočet BMI najdete v rámečku. Pokud byste si opravdu nebyli jistí, zeptejte se pediatra, ten vám zcela jistě řekne, zda má dítě s váhou problém či ne. Každopádně platí, že čím dřív začnete postavičku svého dítěte řešit, tím lépe. Dvě či tři kila nadváhy v pěti letech ještě zvládnete.
Tlusté děti to nemívají lehké, dětský kolektiv je totiž nemilosrdný a žádný nedostatek nikomu neodpustí. Většina dětí s nadváhou se buď stáhne do ústraní, anebo se pokusí svůj problém vyřešit tím, že se například stane třídním šaškem. Bohužel většinou jen navenek, uvnitř se bude propadat do depresivních stavů, které si zřejmě znovu vykompenzuje jídlem. Jak tedy dítěti sdělit, aniž bychom jej zranili, že má s tloušťkou problém, aby si to přiznalo a chtělo s tím něco dělat? „Má to být konstatování faktu. Ne ironickou formou – no ty už teda vypadáš jako sud – a už vůbec ne formou manipulativní – no klidně si tu sušenku sněz, já ta kila nosit nebudu. Rodič by si měl s dítětem sednout a v klidu mu říct, že má nějaké to kilo navíc a že se mu třeba na břiše dělají faldy. Zároveň by mu měl nabídnout pomoc,“ radí psycholožka.
Pokud zjistíte a přiznáte si, že vaše dítě je tlusté a potřebuje pomoc, obraťte se nejprve na dětského lékaře, který vašeho potomka dobře zná. Pokud s váhou máte problémy i vy sami, ideální je řešit tento problém současně. Skvělou volbou jsou třeba kurzy sdružení STOB (Stop obezitě), které probíhají po celé republice (podívejte se například na www.istob.cz). V Praze existuje i varianta pro děti s nadváhou, která se jmenuje STOBík (www.hravezijzdrave.cz). Jestliže už je vaše dítě obézní, budete ho muset nechat vyšetřit v endokrinologické ambulanci. V případě zjištění metabolických komplikací vás pošlou do specializovaného centra, které je například v Praze, Hradci Králové, Olomouci, Ostravě či Českých Budějovicích.
Než se objednáte, zkuste vést podrobné záznamy o tom, co vaše dítko během dne sní, a to včetně všech drobností. Najděte si každý den čas na to, abyste si s dítětem popovídali o tom, co se dělo ve školce nebo ve škole. Mezi základní pravidla patří to, že budete jíst v pravidelných časech, v klidu, bez puštěné televize. Nejdříve podávejte zeleninový salát, teprve potom hlavní chod. Zkuste omezit množství jídla, které dítě jí – třeba místo pěti knedlíků podat jen tři, následně je nahraďte rýží nebo bramborami a přidejte zeleninu. Nenechte dítě, aby se vážilo každý den, stačí jednou za 14 dní. Bezplatnou konzultaci vám poskytnou v poradně na www.vyzivadeti.cz, kde vám nutriční specialisté sdělí, jakou děláte ve výživě dítěte chybu.
Odborník na výživu docent Jiří Brát radí rodičům, aby pravidelně konzultovali zdravotní stav dítěte (hladinu cholesterolu, krevních tuků, krevního tlaku, nadváhu apod.) s pediatrem. „Pro děti, a to ani pro ty s nadváhou, žádné vysloveně zakázané potraviny neexistují. Stejně jako není dobré uchylovat se k extrému a dopřát dětem v jídle absolutní volnost, extrém z opačné strany také nemusí přinést pouze samé pozitivní dopady na zdraví dítěte,“ tvrdí docent Brát. „Většina dětí, které za své kilogramy vděčí jídlu, se stravuje velice nepravidelně. Základem stravovacího režimu by tedy mělo být docílení pravidelné stravy – pět- až šestkrát denně, rozdělení do menších porcí,“ vysvětluje docent Brát. Špatné je vyloučit ze stravy tuky. „Tuky bychom ze stravy určitě vylučovat neměli, je ale třeba věnovat pozornost jejich výběru a volit ty správné.
Převažovat by měly rostlinné oleje a margaríny, zbývající třetina by měla pocházet ze živočišných zdrojů včetně tuků v mase, mléce a mléčných výrobcích,“ upozorňuje docent Brát. Zcela zapovězeny podle něj nejsou ani sladkosti, ale je třeba, aby se mezi nimi děti naučily vybírat a zvykly si například na čokolády s vysokým podílem kakaa nebo na cereální tyčinky. A ještě jedna rada docenta Bráta: „Protože v těle dětí s nadváhou nebo obezitou je v jiném poměru svalová a tuková hmota, pociťují tyto děti subjektivně méně žízeň. Proto je dobré jim pití neustále připomínat. Servírujte ale vodu či ředěné ovocné šťávy.“
Česká republika má světově unikátní síť léčeben, kde je možno s léčbou začít. Dítě i rodiče se zde naučí, jak se stravovat, jak velké mají být porce, co jíst, jak se pohybovat. Cesta k léčebnému pobytu je poměrně jednoduchá – návrh, k němuž je dobré přidat doporučení specialisty (kardiologa, revmatologa, endokrinologa či ortopeda), podá zdravotní pojišťovně praktický dětský lékař. Pojišťovna pobyt v délce pěti až šesti týdnů plně hradí, do 6 let věku dítěte přitom hradí pobyt i jednomu z rodičů. Podrobné informace najdete např. na stránkách Léčebny dr. L. Filipa v Poděbradech, www.detskalecebna. cz.
Dětská obezita dnes představuje obrovský problém také pro zdravotní pojišťovny, protože z obézních dětí často vyrostou dospělí s nemocemi, jejichž léčení stojí spoustu peněz. „Finanční podpora preventivních programů se pohybuje v řádu milionů ročně, a to především z toho důvodu, že obezita může být příčinou onemocnění, jejichž léčba patří mezi nejnákladnější,“ říká ředitel marketingu VZP Mgr. Václav Bendl s tím, že podporou prevence obezity se VZP snaží předcházet zbytečnému vynakládání prostředků v budoucnosti. Letos také dostávali od VZP tisícikorunový příspěvek ti rodiče, jejichž obézní děti prováděly pod odborným dohledem doporučené aktivity, jež měly následně na jejich zdraví prokazatelný účinek.
Máte za sebou těžkou fázi rozhodnutí a přípravy léčby a změny režimu, dítě se ve svém oplácaném tělíčku už také necítí dobře a těší se, až zeštíhlí a spolužáci se mu přestanou posmívat. Jakmile ale všechny změny uvedete do praxe, odepřete dítěti jeho oblíbené přeslazené limonády, brambůrky a lízátka a ještě ho honíte do sportování, malému tlouštíkovi se to přestane líbit a začne vše bojkotovat. Co teď? Pokud se stane, že dítě kupříkladu načapáte při tajném ládování dobrotami, měli byste se vyvarovat kritiky. „Nejlepší je zdůraznit, že je pouze na rozhodnutí dítěte, jak se zachová. Je vhodné mu říct, že chápete, že je to náročné. Lze také navrhnout, že půjdete společně do obchodu a koupíte něco, co mu bude chutnat, ale jeho hubnutí to neohrozí – vodovou zmrzlinu nebo müsli tyčinku,“ navrhuje doktorka Špaňhelová. Jestliže je to jen trochu možné, podpořte dítě ve fyzické aktivitě tím, že budete sportovat s ním. „Vždycky se hubne líp, když jsou na to dva. Takže choďte společně ráno běhat, společně jezte večeři už v 18 hodin. Dítěti pomáhá, když se do redukčního programu zapojí celá rodina,“ dodává psycholožka.
BMI neboli Body Mass Index vypočítáte podle vzorce BMI = hmotnost v kilogramech dělená výškou v metrech na druhou, např. vážíte 60 kilogramů a měříte 168 cm – budete tedy 60 dělit 1,68 x 1,68. Váš BMI má hodnotu 21,26. Pokud máte BMI méně než 18,5, máte podváhu, norma je od 18,5 do 25, od 25 do 30 jde o nadváhu, BMI od 30 do 35 značí obezitu 1. stupně, od 35 do 40 obezitu 2. stupně a nad 40 obezitu 3. stupně.