Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Proč by si děti měly umět hrát samy? Budou sebejistější a úspěšnější ve škole!

Simona Procházková 20.  4.  2020
Závidíte kamarádce, která zvládne v pohodě uvařit oběd, upéct bábovku nebo vyžehlit (případně si s vámi v klidu vypít kávu a popovídat), zatímco její ratolest si spokojeně staví věž z kostek nebo skládá puzzle? Proč to u vás doma vypadá tak, že ani nepověsíte prádlo nebo se nevysprchujete bez toho, aby vás v jednom kuse nepronásledoval malý „prudil“ a nedožadoval se asistence při budování autodráhy, modelování nebo česání panenek? Zde je pět dobrých důvodů, proč byste měli u svých potomků podporovat samostatnou hru.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Podle názoru psychologů jde o mnohem důležitější dovednost, než si možná myslíte. Pokud si vaše ratolest dokáže vyhrát sama, bez vaší nepřetržité spolupráce, učí se tím mnoho cenných věcí, které jí usnadní další život. Stává se samostatnější, formuje a posiluje osobnostní rysy a lépe si uvědomí vlastní individualitu.

Což pomůže mimo jiné při začleňování do kolektivu vrstevníků. Odborníci tvrdí, že mezi druhým a třetím rokem života by již dítě mělo být schopno hrát si samostatně. Některý mrňous tuto dovednost ovládá velmi brzy, jiné děti nejsou schopné vyhrát si samy ještě v předškolním věku.

10 zásad dobrého rodiče, kterými byste se měli při výchově řídit

Neznamená to samozřejmě, že byste si ratolesti neměli všímat, odkázat ji do pokojíčku a nechat, ať si tam provádí, co se jí zlíbí. Dítě potřebuje pozornost a zájem rodičů, takže i „výuka“ k samostatné hře by měla probíhat ve vaší blízkosti.

Což ale není nic náročného. Mnohdy stačí, když dítko zabavíte, strhnete jeho pozornost a nadšení, začnete s ním něco stavět, skládat nebo stříhat, a ve chvíli, kdy je prcek do činnosti naplno zabraný, můžete se opatrně vzdálit a jít si po svém. S tím, že čas od času zkontrolujete, pochválíte, přijdete se podívat, jak hra pokračuje, poradíte, jak dál… Proč je tolik důležité naučit dítě, aby si hrálo samo, a čím vším dokáže samostatná hra přispět ke zdravému vývoji potomka?

Učí nezávislosti

Děti si osvojí schopnost, že se budou cítit spokojené a šťastné i sami se sebou, dokážou se zabavit vlastními silami a nebudou závislí na tom, jaké rozptýlení jim vymyslí a na zlatém podnosu naservírují rodiče, babičky, kamarádi…

S tím, jak dítě roste, stále více si bude uvědomovat, že pokaždé nebude mít po boku někoho, kdo je zabaví a navrhne nebo poradí, co dělat. Vyroste z něj sebejistější, vyrovnanější a celkově spokojenější jedinec. Pozor ale, děti by měly vědět, že fakt, že si s nimi nehrajete, neznamená, že si jich nevšímáte a nevěnujete jim pozornost.

Chcete vychovat šťastné děti? Berte je do přírody, nezahrnujte je dárky

Rozvíjí představivost

Pokud máte pocit, že vaše dítko oplývá nebetyčnou fantazií, počkejte, jak bohatou představivostí se bude moci pochlubit, když se naučí hrát si samotné. Jeho mozek pojede naplno, při vymýšlení těch nejdivočejších příběhů pro oblíbené superhrdiny, výherních strategií pro závoďáky, pohádek pro princezny z růžového království a postupů pro výstavbu toho nejsofistikovanějšího vláčkového tunelu včetně výhybek bude přirozeným způsobem trénovat rozvoj kreativního myšlení.

Trénuje sociální dovednosti

Jakákoli hra sama o sobě pomáhá šikovným způsobem rozvíjet pocit nezávislosti a samostatnosti u dítěte. A obzvláště v případě, že je schopné vymýšlet si své hry samo a podle svého si o nich rozhodovat, ovlivňovat je a měnit. Když najednou zjistí, že k prima zábavě nepotřebuje nikoho dalšího, cítí uspokojení z pocitu vlastní důležitosti.

Zároveň ale ví, že je fajn zapojit do hry kamaráda, staršího sourozence nebo tatínka. Nedožaduje se ale jejich pozornosti za každou cenu, jejich společnost vnímá spíše jako zpestření, bonus, šanci k novému dobrodružství. Připravuje se tedy na „sólo“ hru, současně se ale učí respektovat ostatní, jejich přínos do hry, spolupracovat, domluvit se i řešit případně konflikty a nedorozumění.

Karanténa s dětmi: Těhle 50 Montessori tipů zabaví i ty nejmenší

Zklidňuje a učí koncentraci

Když si děti hrají venku v houfu ostatních kamarádů, jde většinou o obrovský výdej energie. Jsou pořád v pohybu, hodně mluví, křičí, běhají, skáčou, v podstatě neustále probíhá vzájemná interakce. Venkovní hra je zkrátka o pohybu, akci a adrenalinu. Oproti tomu hraní si o samotě je vhodným protipólem, přináší pocit pohody a klidu. Samostatné hraní se svými hračkami tedy umožňuje zklidnění. Dítě se učí vnímat vlastní pocity, nerozptylují ho potřeby a přání ostatních, obrací se do svého nitra, zjišťuje, jak rozumět svým emocím, vše si může řešit po svém, ať už jde o to, kudy povedou koleje, nebo jestli si barbína oblékne dnes žlutou sukni, nebo modré šaty.

Připraví na školu

Děti v předškolním věku by měly vědět, že maminka s tatínkem nejsou jejich privátními „řediteli zábavy“. Měly by již být schopné bez problémů chápat, že tu nejste jen a jen pro ně čtyřiadvacet hodin denně a sedm dní v týdnu. Ukažte jim, jak si hrát, stanovte cíl, zadejte úkol (vymodelovat tygra, postavit garáž z lega…) s tím, že až bude hotovo, spolu všechno dokončíte nebo vylepšíte.

Dovednost samostatné hry je jedním z hlavních předpokladů pro zahájení školní docházky, jak vám potvrdí psycholožky z pedagogicko-psychologických poraden. Proč? Ukazuje totiž na dobrou emocionální vyzrálost a schopnost soustředění a koncentrace, vlastnosti tolik důležité pro nástup do první třídy.

Respektovat a být respektován: Proč některým tato metoda nefunguje?
Maminka i babička v jednom. Tchyně odnosila synovi a jeho manželce dítě
Témata: Děti, Předškolák, Péče o dítě a jeho výchova, Batole, Hry pro děti, Sam, Potomek, Dovednost, Pozornost, Lego, Samostatná hra, Ratolest, Pocit, Autodráha, Sólo, Bábovka, Zpestření, Kolej, Tygr