Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Proč děti dělají bláznivé věci? Chtějí pozornost! Jaké jsou další důvody?

Michaela Láchová 21.  1.  2019
Než se otočíte, vytočí váš malý capart celý toaleťák nebo pomaluje sebe i zdi v bytě vaší luxusní rudou rtěnkou. Proč to proboha dělá? Důvody mohou být různé. Jedno je ale jasné – vždycky nějaký je a vždycky existuje řešení. Voila!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Pojďme se na úvod navzájem uklidnit. Já věřím, že nejsem jediná máma na světě, které takové perné chvilky její miláčkové připravili, a vy si zase při každé „bláznivince“ svého drobečka řekněte, že v tom rozhodně nejste sama. Nádech a výdech. Prostě děti takové jsou, dělají všemožné – pro nás dospělé nepochopitelné – nesmysly a hlouposti. Ty ale přitom mají svůj skrytý význam.

Psycholožka a psychoterapeutka Patricia Chalon k těmto dětským komnatám nabízí klíče, které by mohly fungovat, abyste uměli adekvátně reagovat podle toho, jestli je vaše dítě jen v průzkumné fázi, snaží se přitáhnout pozornost, nebo vyloženě provokuje. Jukněte na následující modelové situace, poznáváte se v nich? 

Učte se od dětí: Blázněte a zpívejte! Vykašlete se na to, jak u toho vypadáte

1. DŮVOD:  Průzkumná fáze – objevuji svět! 

Jakmile se kojenci a malá batolátka začnou pohybovat vpřed, začíná fáze objevování. Však je kolem tolik zajímavých věcí! Okolí je potřeba prozkoumat, a to ideálně pusou. Chtějí všechno vidět, všeho se dotknout a se vším experimentovat. Desetkrát otevřou dvířka mrazáku nebo vám přeprogramují nastavenou pračku. 

Co na to psycholog?

Má-li dítě růst a zároveň se rozvíjet, musí pochopit okolní svět. Je to i zkouška sebe sama. Zhruba od ročních narozenin už plně využívá všech nabytých motorických dovedností a nic mu neunikne. S chůzí navíc získá autonomii. Pro malého dobrodruha je to pak nevyčerpatelný zdroj objevů a je připraven udělat cokoli, aby se v tomto směru zdokonalil. Ve svém věku ještě neodhadne, co je zakázáno, co dospělákům vadí. „Nesmysly“, které provádí, se u něj rovnají velkému objevu. Hází mýdlem? Chce jen prostě vědět, co to udělá! 

Skutečně musíte kvůli dětem mít doma dokonale čisto? Takhle to stačí

Jak reagovat?

Vyvarujte se křiku, ale rozhodným hlasem mu důrazně vysvětlete, že tohle se nesmí. Začněte mu budovat hranice, které si postupem času osahá a v nichž se bude pohybovat. Potřebuje pochopit, že nemůže dělat všechno a že je v sázce i jeho bezpečí. Snažte se ho ale v objevování zároveň nebrzdit až příliš. Uspořádejte prostor kolem něj tak, aby se k potenciálně nebezpečným věcem nedostal. 

Zaveďte „režim svobody pod dohledem“! Prolezte svůj byt po čtyřech, abyste objevili i to, co není „shora“ vidět. A ještě jedna rada: dejte si pozor na to, abyste se tomu malému vejlupkovi a jeho roztomilým počinům nesmáli. I když to je často vtipné, děláte pak ze sebe jeho komplice a bude o to těžší mu vysvětlit, že tohle se prostě nedělá. 

Důslednost ve výchově: Jak se ji naučit a proč se vyplácí?

2. DŮVOD:  SOS – všímej si mě! 

Jiné je to u starších batolat a dětí. Začne vaše starší ratolest vymýšlet hlouposti vždycky, když kojíte tu mladší? Nebo když se potřebujete věnovat práci, e-mailům, telefonování? To je okamžik, kdy se dítě rozhodne vylézt po schodišti nebo ječet jako pominuté a lítat nesmyslně po celém bytě. 

Co na to psycholog?

Dítě na sebe takto jen upozorňuje! Hledá všemožné způsoby, jak zaujmout vaši pozornost. A ví, že když bude dělat to, co nesmí, bude ji mít. Možná potřebuje jen častěji dokazovat, že ho milujete, možná vás chce svým způsobem i potrestat. 

Jak reagovat?

Vysvětlete prckovi, že chápete, že vás potřebuje, i když nejste vždy k dispozici. Vyčleňte si čas jen a jen pro něj. Posaďte se k němu, když si v klidu hraje, pozorně se dívejte a poslouchejte, uvidíte, jak se mu uleví. Naplánujte si výlet společně, jen vy dva. Měl by ale také pochopit, že občas musíte dělat něco jiného. Můžete mu třeba říct: „Až tvou malou sestřičku nakojím, budeme si společně hrát.“ Pokud je to možné, zapojte ho do běžných činností, které přes den děláte: Může vám pomoct dát prádlo do pračky, složit ponožky nebo obalit řízky.

Klepněte pro větší obrázek

3. DŮVOD: Provokace – kam až můžu zajít? 

Parádně provokovat umí děti většinou už mezi druhým a třetím rokem věku. Navzdory příkazům nezastaví na konci ulice, snaží se vylézt na okenní parapet, v mžiku obrátí pokoj vzhůru nohama… 

Co na to psycholog?

Dítě je uprostřed opoziční fáze, prožívá období vzdoru. Nesmysly a hlouposti, které provádí, mají jasný cíl – změřit svou autonomii vůči vám, dospělému. Testuje své hranice, to, kam až může zajít a co se stane v případě, že se je bude snažit prolomit. Je to taková hra mezi vámi. Někdy i o to, kdo vydrží víc! 

Jak reagovat?

Nastavte jasné hranice. Dítě každopádně musí vědět, že jeho jednání má nějaké důsledky. A taky potřebuje vědět, na čem je. Pokud udělá naschvál nějakou neplechu, nechte ho to uklidit. Na druhou stranu ale neodmítejte vyjednávání některých pravidel. Zkuste mu dát možnost volby: Chceš se dnes sprchovat, nebo raději koupat? Uklidíš si tu hračku na poličku, nebo raději do krabice s hračkami? 

Proč dětem tak dlouho trvá, než zareagují na pokyn rodiče

4. DŮVOD: Katastrofa – myslel jsem to dobře! 

Ten malý špunt vám chce udělat radost, a tak se snaží sundat z poličky vázu, do které vám chce dát natrhané kytky. Nebo vám chce pomoct umýt koupelnu, a tak ji pěkně společně s nevyždímaným hadrem téměř celou vytopí. 
Jedno je jisté: Úmysl je dobrý, někdy až dojemný, výsledek ale může být katastrofální. A proto je třeba dítěti vysvětlit, jak se věci mají. 

Co na to psycholog?

Základem je dobrý úmysl dítěte a z toho bychom měli vycházet. Dítě hledá v očích svých rodičů obdiv, touží po uznání a po pochvale, chce se vám zavděčit. Říká vlastně: Podívej, já dělám vše sám, jsem už velký! 

Jak reagovat?

Vysvětlete mu, že ho nekáráte za nápad a dobrou vůli, které ho k tomu jistě vedly, ale za důsledky, které to má nebo mohlo mít. Navrhněte prckovi, že mu s takovými věcmi vždycky raději pomůžete. Snažte se mu ale zároveň nebránit ve všem, co se snaží dělat sám: „Víš co? Jsi moc hodný, že mi chceš pomoct umýt koupelnu. Společně ale vždycky nejdřív ten hadřík vyždímáme a pak už můžeš všechno dělat sám. Souhlasíš?“ 

Témata: Děti, Rodina a vztahy, Batole, Péče o dítě a jeho výchova, Praktické rady, Rodina a vy, Dobrá vůle, Malý špunt, Jasný cíl, Okenní parapet, Hloupost, Vyjednávání, Dobrý úmysl, Příkaz, Voila, Pokyn, Nevyčerpatelný zdroj, Psycholog, Provokace, Dobrodruh, Komplic, Okolní svět, Jediná máma, Důvod, Zkouška