Proč děti mluví samy se sebou: aneb proč je samomluva důležitá

Sedí na zemi v dětském pokoji a cosi si vypráví, občas dokonce slyšíte, jak napodobuje čísi jiný hlas a s ním se dohaduje, usmiřuje i vysvětluje. Je to normální?

Některé děti včetně malých batolat vás bohatstvím svých monologů mohou udivovat natolik, že se o jejich zvláštní zálibě s lehkými obavami svěříte dokonce jejich pediatrovi. Ten vás s velkou pravděpodobností ujistí, že nejde o žádnou psychickou poruchu či vadu naznačující, že se psychický vývoj vaší ratolesti ubírá nesprávným směrem. Mnozí psychologové dokonce tvrdí, že je dětská samomluva důležitá a prospěšná pro duševní vývoj dítěte.

Uznávaný americký psycholog Lawrence E. Shapiro o dětské samomluvě říká: Mnozí terapeuti propagují samomluvu jako způsob, jak se naučit novému chování. Některé programy dokonce využívají řízení sebe samého, aby děti naučily plánovat dopředu a ovládat své impulsivní chování. Jiní terapeuti děti učí mluvit samy se sebou, aby se tak vyrovnávaly se stresujícími problémy a vyrovnávaly svou úzkost.“

Klepněte pro větší obrázek
Samomluva dětem pomáhá vyrovnat se se stresem

5 stádií „zdravé“ dětské samomluvy

Dle L. Kohlberga, velmi uznávaného amerického psychologa druhé poloviny 20. století, existuje pět naprosto přirozených období dětské samomluvy. U některých dětí jsou tato období výrazná, u jiných takřka nepostřehnutelná. Některé děti jimi prý dokonce pravděpodobně neprocházejí vůbec, dle psychologů se často jedná o děti velmi impulsivní, které rychleji konají, než přemýšlejí, což jim obvykle přináší mnoho problémů.

Dětský psycholog Lawrence E. Shapiro problematiku glosuje zajímavým postřehem: „Naučí-li se děti vyrovnávat s obtížnými situacemi tím, že budou mluvit samy se sebou, bude to pro ně mít krátkodobě i dlouhodobě pozitivní účinky.“

1. Období: Bavím se! – Už u malých batolat lze pozorovat, jak si pro sebe broukají, mumlají, říkají říkanky či opakují slova. Pravděpodobně to dělají především pro radost a zábavu.

2. Období: Vysvětlím ti to. – Větší batolata můžete při hře nebo třeba při usínání zaslechnout, jak někomu cosi vysvětlují, vyprávějí. Obvykle povídají, co dělaly nebo co právě dělají.

3. Období: Zeptám se i odpovím. – Mezi pátým a sedmým rokem lze některé děti slýchat, jak si kladou otázky a samy na ně odpovídají, samy sebe poučují, samy sobě vysvětlují nejrůznější věci a situace. Nejedno dítě má v tomto, ale klidně i v mladším věku imaginárního kamaráda, se kterým mluví.

4. Období: Zavírání řeči. – Ve čtvrtém období se samomluva stává méně zřetelnou, děti si spíše mumlají, šeptají, někdy stěží postřehnete, jak pohybují ústy. Dle Kohlberga jde stále o jakousi řeč, která jim pomáhá řídit sama sebe.

5. Období: Vnitřní dialog se ztišil. – V pátém období se později nachází nejen děti, ale i my dospělí, mluvíme sami se sebou, ale málokdy nahlas, u dětí bývá v této fázi více patrný pohyb rty.

U mnohých z nás nějaká forma „zdravé“ slyšitelné samomluvy přetrvává i v dospělosti, kdy se tak v určitých situacích naprosto přirozeně povzbuzujeme, dodáváme si odvahy a kuráže zvládnout těžké či nepříjemné úkony. Někdy si takto povídáme, když máme radost, jindy když jsme na dně. A proč by ne, když nám to pomáhá!

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Slunce a Jupiter přejí vašim výletům a poznávacím zájezdům. Když ale toužíte být jen spolu s partnerem nebo s dětmi doma, je všechno v…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci