Proč děti nechtějí uklízet? Tohle jsou skutečné důvody! Už chápete?

Kdo se jednou neplánovaně prošel po kostičkách lega či podobné stavebnice anebo se jeho chodidla bolestivě dotkla bezcitná ruka, popřípadě titěrný střevíček přísné Barbie, má naprosto legitimní důvod vyžadovat po dětech pořádek. I když by se pochopitelně našla i řada méně bolestivých důvodů… Bohužel se zdá, že jen málokteré dítko má k udržování pořádku kladný vztah – co je vlastně pro děti na úklidu tak nevábného, tak těžkého?

Dítě je na světě

Čistota versus nepořádek. Potřebují mít děti uklizeno?

5 nejčastějších důvodů, proč děti nechtějí uklízet

• Mnohdy jsou prostě v té hromadě nejrůznějších věcí naprosto ztracené, neví odkud začít, jak přesně pokračovat – jednoduše potřebují pomoc dospělého i konkrétní „zadání“, ještě zkrátka nejsou tak organizovaní jako my dospělí. Malým dětem nestačí říct: „Ukliď si pokoj!“ Potřebují konkrétní pokyny.
• V mnoha případech děti jednoduše nemají na samostatný úklid věk a odpovídající schopnosti. Například ještě neumí věci roztřídit a nejsou schopné se postupně a naplánovanými dílčími krůčky přibližovat k cíli.
• Mnoho dětí velmi nerado uklízí, protože mají úklid spojený s nepříjemnou atmosférou. Úklid bývá v mnoha domácnostech „vděčným“ předmětem konfliktů, hádek, sporů a trestů. Z tohoto pohledu se pak uklízení stává vyloženě odpudivé, zvlášť pokud se nám již povedlo vypěstovat u dítěte k úklidu vyloženě odpor.
• Malé děti obvykle naprosto nechápou smysl uklízení, za což povětšinou můžeme my dospělí. Mnohdy totiž vybídnutí k úklidu obsahuje i kategorické sdělení: „Prostě to ukliď, protože ti to říkám!“ To poněkud ubírá na smysluplnosti uklízení.
• Úklid je pro děti mnohem méně důležitý než pro nás dospělé, úklid děti okrádá o čas ke hře či jiným, mnohem příjemnějším věcem (ostatně stejně jako nás). 

Předškolák

Nepořádek vnímají děti jinak. S úklidem jim pomozte.

Uklízet se prostě děti musí naučit, potřebují v tom, podobně jako v jiných věcech, naše vedení i příklad. Z počátku je tedy na místě uklízet věci společně a pochopitelně všechny činnosti náležitě komentovat, vysvětlovat. Vhodné též je dávat dětem během uklízení vybrat, jakou činnost chtějí dělat a zda ji hodlají vykonávat úplně samostatně, anebo potřebují naši pomoc. Partnerský přístup uvolňuje atmosféru a může z úklidu udělat vcelku příjemně společně strávený čas. Navíc postupem času nepůjde o to, aby děti „pomáhaly“, ale aby se na úklidu úplně přirozeně podílely. Tento přístup je dobrou cestou – odrostlého puberťáka už hrozbami a tresty k „akci“ donutit jen tak snadno nelze.