[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Děti rostou, vyzrávají a učí se tím, že mají dostatek podnětů a příležitostí k rozvoji vlastní osobnosti. A ke zdravému vývoji patří také potřeba riskovat, zkoušet vlastní hranice a limity, překonávat překážky a nebezpečí. Používat samostatně nůž nebo kladivo, sjet na kole pořádný kopec, vyšplhat co nejvýše na strom, skočit přes potok, sednout na koně, zkusit salto na obří trampolíně…
Pohyb je skvělá věc. A zdaleka nejen pro dobrou imunitu, zdravé plíce, silné srdce a pevné kosti! Děti láká především radost ze hry, vzrušení, adrenalin a akce samotná! Rozrušení z velké výšky, nadšení z maximální rychlosti, bleskově rostoucí sebevědomí poté, co strefí branku, sjedou poprvé těžkou sjezdovku nebo třeba zvítězí v souboji v karate!
Je přirozené, že jako rodiče chcete a potřebujete vědět, že je vaše dítě v bezpečí, nehrozí mu žádný úraz nebo nehoda. Pravda je taková, že ať o to budete usilovat sebevíc, nikdy nedokážete potomka ochránit před určitou mírou rizika. Ani v případě, že byste ho zamkli doma na pět západů. Pokuste se bojovat s negativními emocemi tím, že budete od raného věku budovat vzájemný vztah založený na důvěře. Právě důvěra ve vlastní ratolest, její vlastnosti i schopnosti je totiž klíčová.
Vědecké výzkumy ukazují, že většina zranění nebo nehod, které děti utrpí během hraní nebo sportování venku, nejsou nijak závažného charakteru a jen zřídkakdy vyžadují lékařské ošetření. Přitom mezi nejrizikovější venkovní aktivity patří samostatné docházení do školy, na zájmové kroužky nebo na hřiště za kamarády, lezení po stromech a zkoušení nových triků na skateboardu nebo longboardu.
Nezakazujte jim podobné kratochvíle, odrazováním od sportu nebo společných zájmů a fyzických aktivit s vrstevníky velmi snadno uděláte z dítěte pecivála a ustrašeného lenocha. Většina dnešních školáků nemá ani lékaři doporučovanou hodinu pohybu denně! Což je minimum, které potřebují pro zdravý vývoj.
Když budete potomka v jednom kuse zrazovat, podceňovat, přesvědčovat o všech možných nebezpečích, varovat, co všechno se může přihodit a s jakými následky, dosáhnete nejspíš jen toho, že se přestane hýbat téměř úplně. A pravděpodobně zaparkuje raději v „bezpečnějším“ prostředí, doma na gauči u tabletu.
Nedávná studie potvrdila, že rodiče, kteří ať už kvůli přehnaným obavám o zdraví nebo z jiných důvodů omezovali venkovní hry a aktivity svých dětí, způsobili, že tyto děti se dostaly jen zhruba na polovinu denní pohybové aktivity ve srovnání se svými vrstevníky, které nikdo v jejich činnostech a zálibách neomezoval.
V rámci jiné studie bylo zase identifikováno a popsáno (na základě pozorování dětí na hřištích ve třech různých zemích), co vlastně patří mezi nejrizikovější chování:
Ochota a schopnost riskovat a opustit svou komfortní zónu utužují fyzické zdraví a dělají dobře také tomu psychickému. Takoví lidé jsou emočně odolnější (dokážou lépe regulovat vlastní emoce a pocity), snadněji se vyrovnávají s životními karamboly, bývají vytrvalejší při řešení problémů a vynikají v sociální inteligenci. K tomu, aby děti získaly jistotu ve vlastní dovednosti a potřebnou sebedůvěru, musí si včas vyzkoušet, co dokážou. A ano, patří sem také dost děsivé věci. Musí na vlastní kůži poznat, že když selžou, nic dramatického se neděje a mohou to prostě zkusit znovu. Až nakonec zvládnou novou dovednost. A to je skvělé!
A žádný strach, většina z nich se nepokouší překonávat hned ty největší výzvy, které si mohou vymyslet. Postupují raději opatrněji a postupně, míří výše a výše, pořád ale s potřebou cítit se bezpečně. I když vám to tak nemusí připadat, děti si nechtějí ublížit, netouží po tom, ohrozit své zdraví, a ať dělají cokoli, ve skutečnosti pořád podvědomě a instinktivně jednají tak, aby maximálně snižovaly riziko. Takže až se vaše ratolest příště rozhodne, že se pověsí hlavou dolů z větve, nebo rozhoupe houpačku téměř kolem své osy, zhluboka se nadechněte a nechte ji to udělat. Je to dobré pro zdraví! I budoucí život!