[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Žalobníček žaluje, pod nosem si maluje, namaloval husu, potom jí dal pusu…“ Kdo by tuhle nestárnoucí rýmovačku neznal? Každý rodič je v podstatě denně atakován stížnostmi typu „Ale on na mě vypláznul jazyk,“ „Sebrala mi můj světelný meč a já ho zrovna potřebuju,“ „Mami, ségra mi snědla čokoládu,“ případně „Brácha si půjčil moji knížku a ani se mě nezeptal.“
Žalování ze své podstaty má i kladné stránky. Je totiž důkazem toho, že vaše ratolest dokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným, povoleným a nepovoleným. Jenže bývá dost otravné a děti tuto strategii většinou používají ze zcela nevhodných důvodů. Například aby něco získaly ve svůj prospěch nebo prosadily vlastní cíle.
Největšími žalobníčky jsou zejména děti v předškolním věku. Žalování je mezi nimi relativně běžné, jak vám jistě potvrdí každá paní učitelka z mateřské školy. Proč vlastně děti tak často žalují? Vedou je k tomu jen vlastní zájmy? A co dělat, jak správně reagovat?
„Existuje spousta důvodů, proč malé děti žalují. Nejčastěji mají potřebu sdělit dospělému nějaké příkoří, které se jim právě děje. Může to být ale také třeba strach a úzkost,“ říká dětský psycholog Dr. Lawrence Balter. Tady jsou další důvody, které patří k těm nejběžnějším.
Učí se chápat pravidla
Malé děti jsou upřímné, žijí v duchu hesla „co na srdci, to na jazyku“, nedokážou ještě uvažovat abstraktně a logicky přemýšlet. Když si kolem pátého nebo šestého roku vytvoří silnější smysl pro spravedlnost, začnou lépe chápat význam různých sociálních konvencí a pravidel. Co je povoleno a co zakázáno, co se smí a co by se naopak nemělo. A berou si velmi osobně, když ostatní děti vyznávají svá vlastní pravidla hry a nechovají se podle těch jejich.
Touží po pozornosti
Dítě, které v jednom kuse upozorňuje na špatné nebo z jeho pohledu zakázané chování ostatních, svých sourozenců nebo spolužáků ve školce či škole, může jednoduše hledat větší pozornost. Touží po pochvale a uznání za své vlastní činy. Malý žalobníček se může cítit opomíjený, stranou zájmu kolektivu a chce vyniknout, upozornit na sebe.
Zkouší svou moc
V předškolním a nejmladším školním věku začínají děti prosazovat vlastní vůli a osobu tím, že zkouší experimentovat. Zjišťují, do jaké míry mohou ovlivňovat své vrstevníky, jak mají sociální vztahy „pod kontrolou“. A právě žalování je pro ně způsob, jakým zjistit, jak výrazně mohou být dominantní. Zvládnu z mámy vymámit povolení televize, i když to táta zakázal? Můžu zavařit starší sestře a zadělat jí na potíže? Dokážu způsobit, že kamarád dostane vynadáno, protože mi nechce půjčit kolo? Budu pak ve srovnání s nimi vypadat jako andílek?
Netuší, jak řešit konflikty
Děti v tomto věku ještě nevědí, jak řešit nejrůznější neshody, dohady a konfliktní situace. Nevědí si rady, jak jednat se svými vrstevníky, když zrovna není po jejich. Nebo se nedokážou zorientovat v situaci, kdy se vůči nim nebo ostatním někdo chová agresivně. Proto očekávají, že pocit jistoty a bezpečí jim zajistí rodiče nebo jiný dospělý, který zakročí a vše urovná a vyřeší.