[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Odpověď zní: ano i ne. Sex je komplikovaný takřka u všech organismů, ale je pravda, že v lidském pojetí jde o něco trochu jiného. Rozhodně se neomezuje jen na genitálie a rozhodně nejde o čistě fyzický kontakt. Sex se může odehrávat fyzicky mezi dvěma (či více) lidmi, ale napadlo vás někdy, že k němu dochází i při telefonickém rozhovoru, při tanci, u dobře uvařeného jídla nebo v naší mysli?
Takže žádný biologický proces, ale složitý biokulturní akt, který se promítá i do kvality našich vztahů a umí je pěkně zkomplikovat. Nebo také usnadnit. „Výzkumy ukazují, že spokojenost ve vztahu úzce závisí též na sexuální spokojenosti. Jinými slovy, máme-li problém ve vztahu, dříve či později se odrazí i v sexu. Samozřejmě to platí i obráceně: máme-li potíže v sexu, časem se objeví i ve vztahu,“ říká psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková z Institutu partnerských vztahů, která proto doporučuje problémy řešit a neodsouvat je. „Až na sexuální vyprahlost našeho partnera žádný jiný problém sexem nevyřešíme, pouze jeho řešení oddálíme.“
K pochopení toho, proč jsme tak složitě nastaveni, nám pomohou poznatky z evoluce a také trocha antropologie. Naše základní biologické založení savců nás pohání mít v nějaké podobě sex, takže narážíme i na všechny problémy a výhody, jaké znají i ostatní zvířata. Kromě toho se ale velká část naší sexuální aktivity promítá do toho, jak dobře spolu umíme vycházet.
Slovo „sex“ na základní úrovni odkazuje na proces výměny gamet (spermie a vajíčko) mezi dvěma organismy, čímž dochází k reprodukci. Ale i pro ta nejjednodušší zvířátka je sex kupodivu víc než obchodování s gametami. Abyste se dostali do bodu, kdy si můžete vyměňovat gamety, musíte začít nějakým způsobem vyjednávat. Vlastně je to docela fuška. Organismus musí procházet místním ekosystémem, najít potenciálního partnera, přesvědčit ho k výměně gamet a pak, poté co k ní dojde, se co nejlépe nastavit pro další výměnu nebo se přesunout dál a hledat dalšího potenciálního druha.
Sex se tedy i u nejprimitivnějších zvířat neomezuje jen na samotný akt, ale jde o sérii událostí a vyjednávání s těžko předvídatelnými výsledky. Proč? Protože je to ideální způsob, jak zaručit biologickou pestrost, důležitou pro přežití druhu. A co teprve chudák člověk, když i had, ryba, pavouk nebo jakékoli jiné zvíře nevezme v sexu zavděk sousedem, ale pachtí se za potenciálním partnerem přes hory a doly, aniž by si bylo jisté, že nějaký sex bude?
Jako lidé máme evolučně nejblíže k primátům a ti mají sex nejen podobně komplikovaný jako my, ale také ho často provozují bez souvislosti s rozmnožováním. Hlavně lidoopi (naši nejbližší příbuzní) sexuálními aktivitami navazují přátelství a zahajují či ukončují boje. Výlučně u člověka má však sex kromě biologického a sociálního rozměru také kulturní a psychologický aspekt. Každý z nás vnáší všechny dosavadní zkušenosti nejen do sexuálního kontaktu, ale také do každé myšlenky, fantazie či úvahy o něm.
Promítáme do něj nejen své pohlaví a momentální očekávání ohledně jeho či její společnosti, ale celý náš osobní život včetně minulosti, předchozích zkušeností, sexuální orientace, věku, zdravotního stavu, náboženského, politického a ekonomického přesvědčení, zkrátka celé své osobnosti. Fakt, že sex plodí potomstvo, je pro nás stále důležitý, ale víme také, jak si sexu užít bez toho.
Je zvláštní, že přesto, jak moc nám sex komplikuje vztahy, v něm stále pokračujeme, a dokonce se z něj těšíme. Vlastně to jen dokazuje, jak je pro nás důležitý. Lidská povaha je hlavně o společenském styku, spojení a interakci mezi lidmi, o výměnách myšlenek a pocitů - a sex je toho ústřední součástí. „Člověk je tvor sexuální od svého narození až do konce života, a lidská sexualita tedy více či méně ovlivňuje celé jeho bytí. A to nejen v rámci jeho individuality a partnerských vztahů, ale též v široké sociální rovině,“ říká Laura Janáčková a hned nabízí příklad: „Podívejme se například na flirtování či svádění. Setkáváme se s ním denně, běžně třeba i v práci. Žena se snaží být přitažlivá, muž silný a výkonný a oba pak jistě potěší, když si toho někdo všimne a jejich úsilí ocení. Zvýší se jim sebevědomí, a jejich cesta k vytyčenému cíli bude tedy snazší a příjemnější. Jemné flirtování může člověka i pozitivně motivovat k podávání vyšších výkonů.“
Přiznejme si, že v určitém ohledu jsme pořád zvířata a také tak reagujeme. Když kupříkladu žena řekne muži při sexu: „Ty jsi ale zvíře!“ myslí to jako lichotku, ocenění jeho vášnivého a temperamentního chování. Jinými slovy: muž vypnul rozum a sebeovládání a začal se chovat pudově a instinktivně. Podobně i ženu potěší, když v posteli uslyší, že je „divoká kočka“. Díky zvířeti v nás také nás ženy nepřitahují hodní kluci. Dobře víme (rozumem), že ideální partner je hodný, spolehlivý a oddaný rodině. Ale kolena se nám podlomí při pohledu na drsňáka, který se s námi nebude „mazat“, a přesto má pověst „lamače dívčích srdcí“.
Proč? Přestože se společnost sice snaží vtěsnat sexualitu do jasně vymezeného šuplíku, nastavit pravidla, co je vhodné a co je neslušné, ta divoká kočka v našem nitru touží po spontánním sexu a po vášni osvobozené od společenských předsudků. Drsňáci prostě mají něco, co hodní chlápci ne, a sice více mužského hormonu testosteronu. Čím vyšší je jeho hladina, tím větší tendenci má muž riskovat, soutěžit, hnát se za svým bez ohledu na společenské zábrany, zapojit fyzickou sílu a s protivníkem se v případě potřeby i poprat. Ženskému instinktu tak našeptává: „Budu tě umět ochránit a dám ti silné a zdravé děti.“ Která žena by odolala? Často neodolá ani ta zadaná, která už má doma pět dětí s mužem, o němž tvrdí, že ho miluje. A tak obvykle nastane problém a vztah se komplikuje.
V tom horším případě si v takovém případě ani neuvědomíme, oč jde. Podle doktorky Janáčkové totiž lidé často zaměňují nebo ztotožňují lásku se zamilovaností, či dokonce sexuální přitažlivostí: „Přitom ten druhý nás může například sexuálně přitahovat, aniž bychom k němu cítili skutečnou lásku. Zamilovanost také často přichází až jako druhá: nejprve se nám někdo líbí, zdá se nám atraktivní a je pro nás eventuálně i sexuálně přitažlivý a teprve pak při reálném či pomyslném kontaktu s ním začínají naše hormony,štěstí‘ intoxikovat naše tělo a my se zamilováváme. A láska přichází až nakonec, až v době, kdy první vlna citů opadla a my máme možnost si uvědomit skutečné lidské hodnoty.“
V lepším případě víme, která bije, a vymlouváme se na volání přírody. Jenže to také není východisko. Jako lidé jsme dostatečně intelektuálně vybaveni, abychom se se svou sexualitou v širším slova smyslu naučili zacházet ku svému prospěchu a bez toho, abychom někomu ublížili. Jak bychom měli chápat vztahy a chovat se v nich, abychom si zbytečně nenabíhali a nebyli zklamaní a zranění anebo nezraňovali jiné?
„Co je v tomto případě asi nejdůležitější, je uvědomit si a ujasnit cíle našeho jednání. Jestliže hledáme stálého partnera, budeme se chovat jistě jinak, než když se například chceme jen pobavit. A to stejné platí i pro míru intenzity času, prostředků či energie, kterou chceme vynakládat,“ podotýká Janáčková. „Jinak se žena bude věnovat výběru oblečení, líčení a účesu, když půjde na první rande, než když si vyrazí se svým kamarádem třeba do kina. Převezmeme-li odpovědnost za své chování, ochráníme před zbytečným zklamáním sebe i okolí.“
Utíkat před sexem zkrátka nemá význam, protože bychom se vyhnuli leda vlastním sexuálním kontaktům. Sex jako takový je totiž všudypřítomný. Proto je asi nejlepší seznámit se s tou divokou kočkou či zvířetem tam uvnitř, abychom je trochu poznali a věděli, co od něho můžeme čekat.