reklama

Proč malé děti řvou a proč některé řvou víc, než ty ostatní...

Ve většině článků zabývajících se důvody pláče malých dětí najdete okřídlené: mají hlad, něco je bolí, potřebují pozornost, pociťují nepohodu… Ano, ale nemusíte být expert na dětskou psychologii, abyste řekla, že řvoucí dítě zřejmě pociťuje nepohodu. Zrovna tak si myslím, že než strávíte nervy drásající hodiny s plačícím dítětem na ruce, sakra dobře se přesvědčíte, jestli není hladové, pokakané, že mu není zima, horko či podobně.

Co podobné články většinou opomínají zmínit, je fakt, že některé děti řvou z důvodů, jež vám zřejmě navždy zůstanou utajeny, a že i když budete dělat možné i nemožné, nezbyde vám než počkat, až z toho prostě vyrostou.

Pamatuju si první noc, když jsme přišli s dvojčaty z porodnice. Niki spokojeně spala, zatímco Alexka prakticky nepřestala křičet. Druhý den k nám domů zavítala pediatrička (venku tehdy bylo deset pod nulou a závějemi člověk neprotlačil ani normální kočárek, natož ten dvojitý). Čekala jsem, že mi dá nějakou radu, řekne, co dělám špatně, a Alex se konečně uklidní. Bohužel. Po vstupní prohlídce, během které nebylo slyšet vlastního slova, se mi dostalo povzbudivého ujištění, že všechno je v naprostém pořádku a že takto se projevuje perfektně zdravé dítě. Musím se přiznat, že mě to v tu chvíli málem rozplakalo.

První rok života dvojčat jsem si psala deníček. Žádné rozvleklé romány, spíš praktické poznámky, věcné údaje, míry, váhy a podobně. Proto když teď napíšu, že prvních šest neděl svého života absolvovala Alex (a my s manželem s ní) v režimu „kojení - dvě hodiny řevu – hodina spánku – kojení“, není to myšleno s nadsázkou. Ty dvě hodiny jsme mohli dělat psí kusy: chovat ji ve vzpřímené poloze, houpat na ruce, hopsat s ní, kolíbat… Manželova oblíbená technika se například jmenovala „champain bottle“ a vyznačovala se jemným natřásáním podobným tomu, jaké se po vítězném zápase provádí s flaškou šampaňského. Já zase upřednostňovala pohupování na toho času nové album Gwen Stefani. Stejně ale nic nepomáhalo. Výše popsané vedlo v nejlepším případě jen k mírnému ztišení pláče, nikdy k jeho úplnému ukonejšení. Pokaždé, když už naše utrpení trvalo hodinu a půl, věděli jsme, že se blýská na lepší časy. Po dvou hodinách dcera většinou na hodinu zabrala.

ČTĚTE TAKÉ: Soutěž o balíčky léčivých ovesných koupelí s olejem z konopí

Pokud čekáte happyend typu: Po půl roce se všechno uklidnilo, Ali přestala plakat a stala se z ní strašně hodná holčička, zklamu vás. Ali (za chvíli dvouletá) je sice moc hodná holčička, ale plakat nepřestala a i když už mluví a řekne si, když něco chce nebo ji něco bolí, pláč stále patří mezi její přirozený způsob vyjádření nespokojenosti se stavem věcí. A nutno poznamenat, že nespokojená bývá poměrně často a často z důvodů, jejichž závažnost máme s manželem neustále tendenci podceňovat. Třeba vlas v puse, panenka, která by podle Alex měla právě sedět, zatímco ona leží, příliš velké sousto v puse, bzučící moucha… To všechno jsou příkoří tohoto světa, na které jedna z našich dcer nemá jinou formu odpovědi než kategorický a velmi rozhořčený pláč, zatímco ta druhá je myslím ani neregistruje.

Máme známé, kterým dodnes vstávají vlasy hrůzou na hlavě, když mluví o prvních měsících a rocích své dcery a toto období líčí jako téměř nepřerušenou éru pláče a řevu. Když jsme je před lety poznali, dotyčné bylo už deset let a oba jsme tehdy s manželem konstatovali, jaká to je fajn a chytrá holčička. Často na ně teď myslím.

Alexko a vy všichni další ukřičení tvorečkové a především my, vaši rodiče, naděje existuje!

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Přesvědčíte ostatní, jak zajímavá a podnětná změna vám skrze vliv Pluta pomohla ve formování osobnosti a co dobrého se stalo s vašimi…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama