[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ať už patříte k rodičům, kteří podporují své potomky v tom, aby se jich na cokoli ptali, nebo ne, stejně jednou přijde den, kdy vám vaši malí položí nepříliš milou otázku. A pod tlakem situace možná řeknete přesně to, co vám říkali rodiče, když sami nevěděli, jak mají odpovědět.
Tuto otázku vám dítě pravděpodobně nepoloží proto, že by ho zajímaly skutečné důvody. Spíše se mu po vás stýská a chce ujištění, že vám na něm záleží. Jan Vepřek, ředitel Základní školy Navis a sám otec tří dětí, k tomu říká: „Když odcházím do práce, dávám si pozor na to, aby si děti nemyslely, že utíkám od nich; ujistíme se, že se vrátím stejně jako vždy a že se máme rádi.“
Aby dítě dosáhlo svého, vyzkouší na vás všechno možné, a to až s neuvěřitelnou vytrvalostí a přesvědčivostí. V takové situaci vám pravděpodobně nijak nepomůže, když se budete snažit použít chudé děti z jiných částí světa jako protiváhu. Můžete ale dítěti zkusit připomenout, že i ono dostalo jiné hezké věci, které všichni jeho kamarádi nemají. Nemusí mít přece všichni to samé. Pokud tento argument nezafunguje, zkuste společně najít jiné řešení. Řekněte dítěti, že chápete, jak moc po věci touží, ale že něco takového prostě nemůžete koupit jen tak. Co třeba počkat až do narozenin? Nebo dítěti navrhněte, ať alespoň část peněz na nákup našetří ze svého kapesného.
Na tuto otázku je těžké odpovědět, pokud nejdříve nezjistíte, co za ní skutečně vězí. Malé děti nemají o finančních stránkách života dostatečné znalosti, a tak nevědí, co slovo „bohatý“ skutečně znamená. Možná vaše dítě jen vidělo u kamaráda drahou hračku nebo velkou televizi a srovnává s tím svou situaci.
„Potřeba přijetí je nesmírně důležitá a primární roli zde hrají rodiče. Pokud rodina funguje dobře, mnohé věci dítě dokáže ustát i mimo ní,“ říká k této problematice pedagog Jan Vepřek. „Když slova ‚nikdo mě nemá rád‘ uslyšíme z úst svého dítěte, je to pro nás jistě bolestivá zkušenost, ale neměli bychom panikařit. Spíše než o hlubokou depresi se jedná o volání o pomoc s nějakou konkrétní situací. Nesnažme se takové tvrzení racionálně vyvrátit, ale podpořme dítě, aby se vypovídalo a samo hledalo možná řešení svého problému. Pro dítě to není snadný úkol, ale těžké situace budou v životě přicházet a lidé by se měli naučit vycházet z nich se zdravou sebedůvěrou,“ dodává Jan Vepřek.
Nejprve se ujistěte, co za otázkou skutečně vězí. Žárlí dítě na to, že si pro sebe strejdové zabrali největší postel? Nebo se ptá na jejich homosexualitu? Ve druhém případě bude stejně jako při zodpovídání dalších záludných otázek na sexuální témata nejlepší odpovědět upřímně a úměrně věku dítěte: „Strejdové se mají rádi a také spolu bydlí. Proto spí spolu i tehdy, když nás přijedou navštívit.“ Pokud se vás dítě na rovinu zeptá, jestli jsou gayové, odpovězte: „Ano, jsou.“ Vyhýbání se odpovědi a mlžení by do budoucna nepřineslo nic dobrého a jen by dítěti popletlo hlavičku.
Podle odborníků by předškolní děti neměly být vystavovány zprávám o přírodních katastrofách, válkách a jiných tragédiích. Dávejte si pozor na to, o čem před nimi mluvíte a co běží v televizních zprávách, když děti ještě nejsou v posteli. Pokud vám dítě položí tuto otázku, je zřejmé, že už se k němu minimálně část takové informace dostala. Nenápadně se zkuste přeptat, kde o požárech slyšelo, a zjistěte, kolik už toho ví. Nebylo by dobré dítěti lhát, na druhou stranu mu nemusíte prozradit víc, než je v dané situaci nezbytně nutné. Snažte se dítě uklidnit a dát mu najevo, že ho ochráníte: „Nemusíš se bát, tady hořet nebude, a kdyby tu náhodou hořelo, máme na chodbě hasicí přístroj, kterým oheň uhasíme.“ Potom ho můžete jít dítěti ukázat a vysvětlit mu, jak se používá.
Vaše dítě si pravděpodobně všimlo, že s dědečkem není všechno úplně v pořádku. Možná i vycítilo váš smutek. Je načase si s ním klidně sednout a promluvit. Vyberte si k tomu chvíli, kdy budete mít své emoce pod kontrolou. Jak bychom měli tyto situace vhodně vysvětlit, radí Jan Vepřek: „V dnešní době jsme od smrti hodně odtržení a máme tendenci před ní děti chránit. Ony ale stejně jako my potřebují situaci uchopit, zamyslet se nad ní a vidět důsledky. Proto bychom o závažných situacích, jakými nemoc nebo smrt v rodině nepochybně jsou, měli mluvit otevřeně. V mezích dětského chápání, ale otevřeně. ‚Dědeček teď musí jet do nemocnice, kde se o něj budou starat doktoři. Je hodně nemocný a možná umře. Doktoři ale udělají všechno pro to, aby se uzdravil.‘ Při takovýchto rozhovorech pravděpodobně vyplují na povrch další závažné životní otázky, jako je život po životě a naše omezené žití. Děti nejsou v této oblasti křehčí než my dospělí, třeba nakonec dětské průzračné chápání přinese v oblasti smrti naději nám, rodičům,“ dodává pedagog.
Fakt, že vám váš potomek vůbec položí takovou otázku, je sám o sobě výstražným znamením. Jak doma řešíte partnerské konflikty? Mohlo vaše chování a komunikace s partnerem zapříčinit, že dítě pochybuje o stabilitě vašeho vztahu? Pokud o rozvodu neuvažujete, rozhodně o tom dítě ujistěte. Vysvětlete mu, že i když se lidé hádají, neznamená to, že se nemají rádi. Je to vlastně skvělá příležitost k tomu, ukázat, jak dokážete pracovat na pozitivním řešení konfliktů. Tento okamžik je pro dítě velmi důležitý, protože si své zkušenosti ponese celý život a bude je aplikovat na své budoucí partnerské vztahy. Jestliže však vaše manželství skutečně dospělo k rozvodu, nastala naopak ta správná chvíle si s dítětem vážně promluvit, nejlépe v přítomnosti partnera. Vysvětlete mu, že pořád budete oba jeho rodiče a nepřestanete ho milovat. Zároveň dítě ujistěte, že konec vašeho manželství není jeho vina: „Táta s mámou si přestali rozumět, ale není to kvůli tobě ani kvůli ničemu, co jsi udělal.“ Také dítěti povězte, jak bude všechno dál probíhat, kde bude bydlet a jak často se bude s oběma rodiči stýkat.
Pokud vás dětské otázky vyvedou z rovnováhy, vyzkoušejte jednu z následujících odpovědí: