[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když jsem poprvé otěhotněla, bylo mi 32 let a podařilo se nám to hned. Bylo to překvapení, protože v dnešní době, kdy má kolem nás problém s početím téměř každý pár, jsem počítala, že si třeba rok počkáme. Celé těhotenství bylo skvělé, jen mi začaly být divné komentáře typu „ty už máš teda pupík tak na čtvrtý měsíc," vypráví Laura (36). Byla jsem v té době opravdu hubená, vytrénovaná během, takže mě to zaráželo. A ejhle, na kontrole téměř ve 20. týdnu na mě z monitoru koukaly dvě hlavičky a následovala slova zastupující gynekoložky: „Vy jste tu na kontrole s dvojčátky, že?“ Takhle se mi ještě nikdy hlava nezatočila! Já, manžel i okolí v šoku, v rodině žádná dvojčata nemáme. Zhruba po týdnu jsem se s tím nějak vyrovnala.
Bylo mi fajn, až do začátku mateřské dovolené jsem pracovala. Ke konci to samozřejmě byla už tíha, ale i tak jsem si užívala procházky s naším psem a přípravy. Jen tedy spánek mi už nešel, muselo stačit tak tři až pět hodin denně. Maxík (3 kg) a Tamara (2,5 kg) se narodili na konci 38. týdne plánovaným císařským řezem (i když byli v ideální poloze hlavičkou dolů). Začátky byly krušné, nejhůře ze všeho jsem ale nesla císařský řez. Jak fyzickou bolest, tak tu na duši, výčitky, že jsem si neuměla obhájit, abychom to alespoň zkusili přirozeně. Trvalo mi dlouho se s tím smířit.
Když byly dvojčatům dva roky, znovu jsem otěhotněla (a nejspíše zase okamžitě). V té době už se u nás vše ustálilo, chodila jsem již na dva dny v týdnu do práce. Což si myslím, že prospělo nám všem. Chtěla jsem pro Tamarku ségru, parťačku. Manžel má totiž ještě syna Jakuba, takže kluky už jsme měli dva. A dostala nakonec sestry rovnou dvě. Manžel se mi smál a říkal: „Jé, ty máš velké břicho, to budou zase dvojčata.“ A já, že ne, že mám velký rozestup břišních svalů po prvním porodu, že další dvojčata jsou blbost. A bum! S mým gynekologem jsme se už jen smáli. Manžel první dvě minuty vypadal, že má infarkt, ale pak jsem zaslechla poznámku: „Já to říkal.“ Druhé těhotenství bylo náročnější, holky byly jednovaječné, od poloviny jsem byla odvelena ke specialistovi v Podolí, kde mě bedlivě hlídali až do porodu.
Velké břicho, rozestup svalů, bolavá záda, k tomu péče o ty dva starší a chod rodiny, poslední týdny byly opravdu makačka. A na začátku 37. týdne mi praskla voda. Měla jsem domluvenou úžasnou porodní asistentku, která se mnou byla i na sále a po porodu dostala děti do ruky, přiložila mi je během šití, kojení se pak rozběhlo nádherně. U jednovaječných dvojčat nejde rodit jinak než operačně, jiná cesta není, což mi dost psychicky pomohlo.
Co vyvádějí dvouletá dvojčata, když je rodiče dají spát?
První rok mám trochu v mlze, ale díky fotkám si ho pamatuju. Starší děti přijaly holčičky moc hezky, naše sžívání ale trochu nabouralo, když nás museli s miminky hospitalizovat, o Ninu jsme málem přišli. Ale všechno jsme zvládli. Jen kojení bylo kvůli zdravotním problémům a hospitalizaci ztraceno, což jsem obrečela, ale jsem vděčná, že jsme to zvládli alespoň šest týdnů. Občas poslední dobou řešíme klasickou sourozeneckou žárlivost, ti větší se dožadují více pozornosti, proto je důležité najít si na každého čas zvlášť. Jinak mám pocit, že čím více dětí, tím více jste nad věcí, nic moc neplánujeme a neřešíme.