[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Monika Nisznanská, lektorka a terapeutka emočních zranění z dětství, zakladatelka projektu Šťastný rodič, šťastné dítě, autorka on-line publikací a kurzů i živých seminářů (www.monikanisznanska.cz), nám prozradila, proč je pro děti, ale i rodiče tak důležité zdravě prožívat své emoce: „Naše nenasycené vývojové potřeby nás totiž ženou do všech druhů závislostí, ať už na jakýchkoliv návykových látkách, lidech, domácích mazlíčcích, jídle, práci, sexu a čemkoliv dalším, co vás jen napadne. Zároveň je to příčina různých strachů, honby za úspěchem a konzumem všeho druhu. Ano, takhle dlouhé prsty mají naše traumata a emoční zranění z dětství. Tenhle kolotoč chceme zastavit, jak jen to půjde. Už u dětí ve školkách je proto na místě přepsat staré nefunkční programy, které ničí jak rodiče, tak i děti.“
V rámci projektu Šťastný rodič, šťastné dítě ve školkách pracuje jak s dětmi, tak i s rodiči. Učí, jak zdravě zvládat své emoce a nacházet společnou řeč. V první polovině loňského roku proběhla pilotní zkušenost ve školce na Hořovicku s nadšeným ohlasem a teď běží spolupráce s dalšími školkami, rodiči a dětmi.
Především proto, aby už od malinka věděly, že jsou tu zdravé cesty, jak o sebe pečovat a naučily se, jak zdravě „odžívat“ emoce. Aby si taky uvědomily, že jsou v pořádku, i když prožívají negativně vnímané emoce. Dobrá psychohygiena na základem pevného zdraví, proto ji pojďme děti učit už odmalička.
Celý projekt stojí na třech základních pilířích. První je skupinová práce s rodiči, druhý skupinová práce s dětmi a třetí je možnost zúročit poznatky z obou skupin pro rodinnou nebo individuální terapii, pokud je o ni zájem. Používám vědecky i empiricky ověřené metody např. Somatic experiencing, některé prvky z Transakční analýzy i funkční přístupy z Krizové intervence. Sama je mám na sobě vyzkoušené a díky mé osobní zkušenosti mají můj osobitý otisk.
Čeština je v tomhle velmi výstižná. NE emoce = NEMOCE, a to asi nikdo nechceme. To úplně nejzákladnější doporučení, které rodičům můžu dát, je: Naučte se nejprve zdravě přistupovat k vlastním emocím. Je obecně známé, že se děti nejvíce učí nápodobou. Takže, když uvidí, že i maminka se někdy vzteká a vztek neobrací proti nikomu jinému, nebo že i tatínek někdy pláče, budou vědět, že i ony jsou v pořádku, když prožívají emoce. A druhý tip je: Dovolte vašim dětem prožívat jejich emoce svobodně a zůstaňte u nich přítomní a přijímající. Když nejprve začnete prvním doporučením, půjde vám i tohle mnohem snáz.
Ne nadarmo se říká: spokojená máma = spokojená rodina = spokojená společnost. To samé samozřejmě platí i o tátovi. Úplně prvním nejzákladnějším krokem je začít pečovat o sebe a dopřávat si aspoň krátké chvilky odpočinku a radosti. Z hlediska neurovědy je známé, že naše tělo regeneruje a uzdravuje se, jen když je v klidu, tj. když ho řídí tzv. parasympatikus. To je ta část autonomního nervového systému, která říká: Můžeš být v klidu, jsi v bezpečí, je čas na regeneraci. Ten se zapíná, když děláme věci, které nám dělají dobře, které nás baví, u kterých se dokážeme uvolnit. V pohotovostním módu MUSÍM a NEMŮŽU není na regeneraci vůbec žádný prostor. Takže: choďte do přírody, uvařte si oblíbený čaj a vypijte si ho v klidu. Dejte si tu a tam vanu, pokud ji máte rádi. Nebo si dejte pár minut úplného ticha. Věřím, že každý moc dobře ví, co jsou jeho zaručené uvolňující aktivity. Když totiž budete víc v pohodě, jen tak něco vás nevytočí.
To že někomu tu a tam ulítnou nervy, je úplně normální. V první řadě je potřeba si uvědomit, že i vztek je v pořádku. Jen je na místě naučit se odžívat ho zdravě. To znamená, jít ho třeba vyběhat než dát dítěti na zadek. Nebo ho vykřičet do polštáře, místo řvaní na děti, pokud se to děje od rána do večera. Často nás rozčilují věci, které sami u sebe nemáme vyřešené. Je tedy na místě nejprve obrátit pozornost k sobě a podívat se, co je za tím, že se tomu mému dítěti daří mě opakovaně vytáčet? Jsem příliš unavená? Mohla jsem se jako dítě vztekat? Nejsme spíš naštvaná na partnera?
Mám tu příběh osmiletého chlapečka Péti, který hodně těžce snášel jakoukoliv ztrátu. Ať už blízkého kamaráda, domácího mazlíčka nebo oblíbené hračky. Byl za tím strach z opuštění, spojený s odchodem táty, když byl ještě malý. Péti maminku to hodně trápilo. Strach ho často paralyzoval a taky opakovaně přinášel velmi náročné chvíle nejen celé rodině, ale i ve škole. Po několika samostatných terapiích s maminkou jsme se pak čtyřikrát potkali i s Péťou. Hned při prvním setkání si ke mně vytvořil tak blízkou vazbu, že mě nechtěl nechat odejít. Museli jsme hned dohodnout další termín, kdy se potkáme. Za pouhé čtyři setkání jsme se dostali do bodu, kdy se Péťa se mnou s radostí rozloučil. Další terapie už nebyla potřeba. U Péti jsem použila principy metody Somatic experiencing, která mu pomohla najít bezpečné a vyživující momenty v jeho současném životě. Tím se podařilo rozpustit velkou část původního strachu. Maminka mi pak napsala, že už Péťa zvládá během chvíle vyřešit jakoukoliv vypjatější situaci.
Jednou z nejčastějších chyb je nadužívání slovíčka NE a jeho častá nepevnost. Pak není divu, že ho děti nerespektují. NE je určitě v některých situacích na místě. Především tam, kde jde o život a zdraví dítěte nebo dalších zúčastněných. Ty další situace je velmi na místě zrevidovat. A když už ho řekneme, tak je potřeba si za ním opravdu stát. Další velkou chybou je předávání zodpovědnosti za vlastní emoce dětem. To je opravdu velký omyl. Jasně, že dítě může udělat něco, co nás naštve, ale to naštvání je jen naše. Často souvisí s našimi nezpracovanými zkušenostmi s kořeny leckdy až v dětství. Je fajn děti brát jako cenné vlastní zrcadlo.
Psychohygiena ještě stále chybí ve většině základních škol. A tuhle výbavu pro spokojený život a prevenci nemocí je třeba dostat do školských zařízení. Dává velký smysl začít s tím už od školek. Dne 16. 10. 2022 byla na Doniu spuštěna veřejná sbírka Šťastný rodič, šťastné dítě, kde se vybírají peníze na proškolení dalších lektorů, aby pak mohli přijít do co nejvíc školek. Pokud chcete projekt podpořit, přispět můžete na Donio.cz.
Chování a vztahy Emoce jsou důležité! Pomáhají dětem v učení i chápání světa