Rady, jak se vyrovnat s císařským řezem

Přes všechna velká očekávání, že svůj porod zvládnete vlastní silou, nastal zvrat a miminko přišlo na svět císařským řezem. Jak zvládnout pocity zklamání a začít si mateřství konečně užívat?
Rady, jak se vyrovnat s císařským řezem

Nezvládla jsem porodit své dítě, selhala jsem jako žena.“ Tyto a další myšlenky se honí hlavou nejedné mamince, která se tolik těšila na svůj velký den, psala porodní plán, četla knihy o bondingu nebo zhlédla dokumenty typu Orgasmický porod. Realita pak nemohla být vzdálenější všem těm představám a snům.

Výčitky, špatná nálada a slzy pak mohou přerůst dokonce v apatii a poporodní depresi. Obtížné začátky mateřství, na které jste se tolik těšila, se ale dají zvládnout, mnohdy stačí pomoc rodiny, jindy je třeba cílené terapie. Potřebujete však o sobě a svých pocitech mluvit. To zní jednoduše, a přesto to bývá ten největší problém. 

Jaká žena, taková představa o porodu 

Možná vás to překvapí, ale váš přístup k porodu a jeho okolnostem napoví mnohé o tom, jaká jste. Potřebujete mít všechno pod kontrolou? Pak možná patříte k těm, které svého porodníka přemlouvají k plánovanémucísařskému řezu. Oficiálně v České republice sice nepovolená věc, která si ale vždy může najít „cestičku“. Nějaký zdravotní důvod pro indikaci k porodu sekcí se totiž obvykle najít dá.

Která z nás si naopak důvěřuje, dokáže případné strachy zvládnout poctivou přípravou a v den D se prostě celému procesu odevzdá s patřičnou dávkou flexibility, protože trocha nevyzpytatelnosti k porodu prostě patří. Eva Labusová, poradkyně pro oblast rodičovství, výchovy a mezilidských vztahů, říká: „Hodně záleží na celkovém nastavení ženy, na její přirozenosti a spontánnosti, na tom, jak potřebuje mít věci pod kontrolou nebo se umí odevzdat danostem života, na jejím světovém názoru, na prožívání vlastní ženskosti a sexuality. Zatímco přirozený porod je u nás bohužel všeobecně vnímán spíše jako předem neodhadnutelný a rizikový proces, s jehož výzvami se některé ženy nedokážou předem vyrovnat, na císařský řez společnost nahlíží jako na relativně bezpečný zákrok, který má svůj přesně napsaný scénář. Mnoha ženám je tak velká břišní operace pak milejší než spontánní porod.“ 

Co s sebou nese porod císařským řezem 

  • Sekce je velký operační zákrok se všemi důsledky a riziky (infekce, ztráta krve, tromboembolické komplikace).
  • Pooperační bolesti bývají silné a maminky nejsou schopné se ihned postarat o své dítě jako po přirozeném porodu.
  • Častěji se komplikují počátky kojení, navazování citové vazby s miminkem, matka není vybavena hormony na podporu chuti a nálady starat se o svoje dítě.
  • Novorozenec má císařským řezem komplikovanější příchod na svět, může mít například dýchací obtíže, protože nedošlo k průchodu porodními cestami, kdy se během kontrakcí vypuzují zbytky plodové vody z plic. 

Plán neplán 

Ponechme stranou všechny z nás, které po porodu sekcí touží třeba kvůli strachu z bolestivých kontrakcí nebo z důvodu děsivé zkušenosti z předešlého porodu. Většina žen se na svůj porod chystá jako na přirozené vyústění těhotenství a těší se, až bude mít miminko v náruči. Přibývá i těch, které se na svůj velký den přímo těší. O to náročnější je pro ně pak situace, kdy se mine představa se skutečností.

I výzkumy totiž podle Evy Labusové dokazují, že ženy mají ze svého porodu tím lepší pocit, čím více se podobá jejich původnímu očekávání. Stále více z nás si k těhotenství přizve dulu, načítá hory knížek a internetových diskusí, povídá si s kamarádkami. Píšeme porodní plány, porodnici vybíráme podle toho, nakolik nám tam „dovolí“ realizovat své představy o porodu. Dodává nám to jistotu v nepředvídatelné budoucí „porodní“ situaci.

Ty z nás, které mávnou rukou ve smyslu „zvládly to naše maminky, zvládnu to také,“ bývají průběhem porodu zaskočeny. Jako jinde i tady platí: všeho s mírou, i plánováním porodu. „Porodu obecně nesvědčí přehnané plánovaní a potřeba kontroly, spontaneita a připravenost přizpůsobit se situaci je určitě namístě,“ vysvětluje poradkyně.

„Optimální je přiměřená příprava zaměřená na praktické informace, ale i na sebepoznání. Ženy by se měly samy sebe ptát, s jakými pocity se k porodu blíží a jaký vstup do světa svému dítěti a sobě do mateřství chtějí dopřát. Rozhodně platí, že mnoho žen se porodu bojí z důvodu nedostatečných nebo zkreslených informací, které jsou všude kolem nás přítomny v porodních předsudcích a stereotypech.“ 

Nezasloužím si své dítě 

Asi nejhorší pocity zažívají maminky, u kterých došlo k císařskému řezu neplánovaně, zejména po dlouhých vysilujících chvílích, kdy se porod rozbíhal přirozeným způsobem. Nebo jako v případě pětatřicetileté Adriany, která první dceru porodila vaginálně, i když s komplikacemi, a druhý porod skončil sekcí. Logické je pak vyústění v pocity selhání, jakkoli si všechno rozumově zdůvodníme.

„Druhá dcera byla hodně velká, což ultrazvuk přesně neodhalil, přenášela jsem a porod byl vyvolávaný,“ vzpomíná Adriana. „Nepostupoval ani přes časté kontrakce a už jsem byla tak vyčerpaná, že jsem souhlasila s císařským řezem. Vzpomínám si, jak jsem se ptala manžela, jestli mu to nebude vadit!“

Po porodu převládalo u Adriany fyzické nepohodlí, horší začátky kojení, bolavá jizva, neschopnost plně se hned postarat o miminko. Sama říká, že vůči dceři byla odtažitější a plakala. „Po prvním, přirozeném porodu jsem byla rozzářená a pyšně chodila po oddělení, tentokrát to tak nebylo, asi vinou hormonů,“ shrnuje své pocity.

„Doma pak nastoupila sebelítost. Sice jsem si racionálně zdůvodnila, proč došlo k sekci, ale hlodalo ve mně, proč zrovna já jsem nedokázala porodit normálně?! Byla jsem ze sebe hrozně zklamaná a navíc v tu dobu všechny kamarádky okolo mě rodily naprosto přirozeně a bez problémů, což mi v těch chvílích rozhodně nepřidalo.“ 

Když je císařský řez naplánovaný 

  • U plánované sekce se dají domluvit opatření zjemňující dopad na psychiku ženy.
  • Lze požádat o částečnou analgezi, aby matka nebyla v plném bezvědomí a mohla se s děťátkem přivítat.
  • Dítě lze po porodu také položit na hruď otce, pokud matka nemůže být k dispozici.
  • Je důležité vybrat porodnici, která umí podpořit v bondingu a v kojení po sekci. 

 Kdy hledat pomoc

„Čím více se žena těší a připravuje na přirozený porod, tím větší bývá její zklamání, když nakonec projde zkušeností císařského řezu,“ popisuje přirozené duševní stavy Eva Labusová. „Mohou se dostavit pocity sníženého sebevědomí i výčitky, že matka a dítě zůstaly ochuzeny o jedinečnou zkušenost normálního porodu. Pokud k císařskému řezu dojde hned při prvním porodu, stává se, že ženy vstupují do rodičovství skrze obtížnou vnitřní krizi.“

Všechny tyhle pocity jsou normální a maminky by se jim neměly bránit. Naštěstí bývají jen dočasné, zaslouží si však velkou pozornost. Především nejbližší okolí by k čerstvé mamince mělo přistupovat citlivě. Bagatelizování ve smyslu „hlavně že jste oba zdraví, tak nebreč“ ničemu nepomůže. Trvá-li smutek a pocity selhání déle než týdny hájeného šestinedělí, je namístě vyhledat psychoterapeuta. 

„Osobně doporučuji vyhledat odbornou pomoc tehdy, pokud ženě mateřství dlouhodobě nepřináší původně očekávanou radost a pokud jí přetrvávající smutek nebo apatie narušuje prožívání nebo dokonce péči o dítě,“ radí Eva Labusová.

„Bohužel, poraden věnujících se tomuto typu poporodních krizí je v naší zemi zatím poskrovnu a obecně s poporodními smutky a depresemi žen neumíme zacházet. Podceňujeme citové potřeby žen v průběhu těhotenství, porodu a raného mateřství natolik, že velká část toho, co společnost považuje takzvaně za normální, je ve skutečnosti oslabující nebo dokonce traumatické. Základní první pomocí je upřímnost a snaha vyznat se v emocích, nezpochybňovat je a přijmout i ty hodně smutné, oplakat ztráty. Až poté je možné začít budovat nové začátky,“ připomíná Eva Labusová, která ženám se zvládnutím zraňujících poporodních pocitů ve své poradenské praxi sama pomáhá. 

Povím ti, jak si přišel na svět 

Také se vás už vaše děti ptaly, jak se narodily? Příběh začátku života je pro nás všechny důležitý, se špatnou zkušeností z porodu ale můžeme mít tendence raději na to zlé, co bylo, nemyslet. A pak tedy ani nevyprávět, odbýt to jednou větou. Jakákoli terapie však předpokládá opak: popření a nezpracování situace nás skrytě provázejí a můžou mít negativní dopad i na dítě, jakkoli nám to připadá neuvěřitelné.

„V této souvislosti lze hovořit o posttraumatickém stresovém růstu,“ upozorňuje Eva Labusová. „Pokud se porod nepovede, je to nevýhoda, ale dá se s tím rozhodně pracovat.“ Platí tedy i zde ono známé: „Všechno zlé je pro něco dobré.“ Zpracování nevydařeného porodu může podle Labusové ženě napomoct v osobním růstu a také její vztah s dítětem může být nakonec velmi kvalitní. 

Kůže na kůži: Nejlepší lék na duši

O vztazích a přístupu porodnic k rodičkám už byly popsány stovky stran. Dobrou zprávou je, že se snad blýská na lepší časy a partnerství rodičky a porodníka namísto vztahu podřízené a toho, který porod řídí jako autorita v bílém plášti, už není ojedinělou záležitostí. Přispívá k tomu stále větší proškolování zdravotnického personálu i budoucích maminek, jež k porodu přistupují zodpovědně, ale s určitou sebejistotou a chutí mít vše pokud možno pod kontrolou.

Když už musí ze zdravotních důvodů dojít k porodu sekcí, mohou se jeho negativní dopady na psychiku maminky výrazně projevit. I když je v našich podmínkách bohužel stále ještě obvyklá delší separace matky a dítěte, mělo by se vše (pokud se jí v porodnici nepodaří předejít) vynahrazovat vzájemnou blízkostí a kontaktem kůže na kůži co nejdříve, jak je to jen možné. Vynahradit si nesnadný vstup do života a mateřství mohou maminka i dítě radostí z kojení, nošením v šátku nebo společným koupáním a spaním. 

Prevence proti poporodní depresi

Známý australský psychoterapeut Robin Grille doporučuje následující:

  • Přemýšlejte o okolnostech vlastního narození a dětství. Narazíte-li na nějaké šrámy, se kterými si sama nevíte rady, včas vyhledejte odbornou pomoc.
  • Zkuste vnímat těhotenství jako posvátný čas napojení na miminko.
  • Ujistěte se, že se vám dostává dostatečné citové opory. Zvláště důležitý je vztah s vaší matkou nebo s nějakou jinou moudrou starší ženou.
  • Pomáhá, pokud se daří otce dítěte podle jeho možností do procesu těhotenství a porodu co nejvíce zapojit.
  • Pokud je to možné, pokuste se o medicínsky nenarušovaný porod. Farmaka brání přirozenému uvolňování extatických a láskyplných porodních hormonů a odstraňují pocity blaženosti, které se po porodu bez intervencí dostavují. Podpůrné a laskavé podmínky při porodu mají na jeho dobrý průběh i zpětné vnímání prokazatelný pozitivní efekt a zásadně snižují riziko případných zdravotních komplikací.
  • Hodně kojte. Uvolňuje to oxytocin, hormon lásky a radosti.
  • Nenuťte se do práce a povinností dřív, než na to budete připravená. Naplánujte si po porodu „měsíc miminka“ pro sžívání se. Zařiďte si výpomoc v domácnosti, o práce se mohou podělit rodinní příslušníci a přátelé!
  • Nebuďte sama více, než je vám příjemné.
  • Věnujte se občas také jen sama sobě. Na případné zdravotní obtíže by vám mohla pomoct i akupunktura, osteopatie, masáže, reflexologie apod.
  • Dostaví-li se během šestinedělí nepříjemné nebo přímo depresivní pocity, nepokoušejte se je potlačit. Naopak si jich všímejte jako příležitosti k sebepoznání a zvolnění tempa, k procítění a k hojení. Emoce v sobě nehromaďte. 
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Díky Merkuru víte, že je teď nejlepší čas věnovat víkend na utužení dlouhodobých vztahů s partnerem a s rodiči. Nedělejte ale nic, na…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci