reklama

Rady, jak zapojit dítě do chodu domácnosti

Děti rozhodně mají pomáhat v domácnosti. Posílí to v nich pocit důležitosti, užitečnosti, sounáležitosti s rodinou i jejich zodpovědnost. Přečtěte si o tom, jak a kdy dítě do běhu domácnosti zapojit.

Říká se, že dnešní děti ztrácejí ohleduplnost a zručnost. Dost možná by pomohlo, kdyby měly možnost přirozeně a pravidelně posilovat tyto schopnosti již od útlého dětství. Například tím, že spolu s rodiči vyberou domácí práce, které budou mít na starost a budou za ně zodpovědné.

Cesta k samostatnosti

Pro názornost smysluplnosti domácích prací přináší rodinná poradkyně Eva Labusová (www.labusova.cz) příklad: Představme si dvě rodiny s dětmi ve věku dva a čtyři roky během jednoho sobotního rána. V první rodině vstali rodiče jako první. Než se proberou i děti, snídaně je připravena, takže malí se rovnou posadí k misce plné cereálií a k mléku ohřátému do džbánu. Podobný servis děti vnímají jako samozřejmost.

Ve druhé rodině je tomu jinak. Dospělí si víkendově přispávají a děti nemají problém přitáhnout si stoličku, aby dosáhly, kam potřebují. Mléko mají jen studené, protože vědí, že kamna pouštět nesmějí. Někdy proto upřednostní teplý čaj, který maminka večer nachystala do termosky. Když rodiče vstávají, na stole je čeká od dětí připravený košík s houskami, máslo, marmeláda a docela pěkně narovnané nádobí na lněném prostírání. Jak podobné rozdíly vznikají?

Matka prvního páru dětí je energická žena. Nemůže si pomoct, ale přítomnost dětí v kuchyni ji ruší, natož aby je tam nechala samotné. Raději všechno dělá sama, je to pro ni rychlejší. Druhá matka není o nic méně pracovitá, zastává ale názor, že dětem se nemá bránit ve snaze přičinit se. Dobře si všimla, že zvláště k batolecímu věku patří ohromný zápal i pro ty nejobyčejnější činnosti. Ale protože jim ještě chybí šikovnost a zkušenosti, nelze hned očekávat pravou funkčnost pomoci. Přesto se právě nyní rodí budoucí postoje dítěte k domácím pracím.

Kdy je ten správný čas?

Pomáhání je dětem blízké odjakživa. Sotva se naučí chodit a mluvit, už chtějí pomáhat s úklidem nebo vařením. Ve skutečnosti jejich pomáhání znamená „já budu s mámou dělat to, co ona“. Jde o hravé vytváření dovedností, pěstují se zájmy a v neposlední řadě se buduje pocit užitečnosti. Ten bychom s postupným zráním dítěte měli podporovat domácími pracemi, jimiž rodiče vkládají do dítěte důvěru (v rámci jeho možností), že práci vykoná. „Pro děti je určitě dobré, když mají doma nějaké povinnosti. Cítí se tím důležité, rozvíjí se u nich pocit sounáležitosti s rodinou, zodpovědnost, schopnost plánovat čas,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká. „Důležité ovšem je, abychom děti nepřetížili, aby jejich povinnosti byly přiměřené věku, schopnostem a aktuální situaci. Čím dál důležitější je pak i to, že nám dospělým se uleví, proto může být pomoc dětí staršího školního věku v domácnosti významná. A my můžeme získaný čas věnovat dětem.“

Vhodná doba k přidělení domácích povinností je v podstatě ta předškolní, avšak i batolata mohou pod vedením rodičů „vykonávat svoji práci“, například při zametání drobečků. Podle psycholožky Pavly Koucké mohou mít své opravdové povinnosti již i tříleté děti. „Nejdříve se však jedná o jejich vlastní záležitosti – uklidit hračku, s níž už si nehraju, srovnat si oblečení... Později děti přibírají i činnosti ‚pro blaho celku‘, například připravit talíře na stůl.

Děti školního věku by pak už nějaké povinnosti určitě mít měly.“ Důležité přitom není ani množství povinností, ani samotný druh práce, ale povinnost sama. Ta dítě přirozeně vtahuje do života a ukazuje mu, že zvládat praktický život znamená „umět se o sebe postarat, až budu velký, a počítat s tím, že když nenaskládám špinavé nádobí do myčky, nebudu mít z čeho jíst“.

Jak dítě připravit na povinnosti v domácnosti

Když se rodiče rozhodnou zavést dětem domácí povinnosti, obvykle hledají odpověď na dvě otázky: kolik a jaké? Odpověď vychází z typu dítěte i podmínek, v nichž žije. „Určit počet, kolik povinností by děti měly ideálně mít, je prakticky nemožné,“ potvrzuje Pavla Koucká. „Do hry vstupuje mnoho faktorů od věku dětí přes schopnosti až po jejich vytíženost (škola, kroužky...). Důležitá je také náročnost samotných povinností. Jedna povinnost, například udržovat v čistotě koupelnu, může být náročnější než pět dalších, typu zalévat fíkus.“ Roli hrají též faktory na dětech nezávislé. „Potomci matky samoživitelky logicky budou mít více povinností než děti z rodin, které se obden stravují v restauracích a domů jim třeba chodí paní na úklid. Není to tak špatně, přece vždy vychováváme děti v určitých podmínkách a pomoc dětí v domácnosti to odráží. Děti by se měly podílet na domácích pracích podle svých schopností a potřeb celku. Povinnosti pro povinnosti sounáležitost nerozvíjejí,“ upozorňuje Pavla Koucká.

Nejvhodnějšími povinnostmi, které může vykonávat i předškolák, jsou práce v kuchyni (uklízení nádobí z myčky, udržování pořádku na jídelním stole, uklízení nákupu…) a zalévání květin. Starším dětem můžete již svěřit například věšení prádla, vysávání nebo krmení domácího mazlíčka. U všech povinností však platí, že bychom se na nich s dětmi měli domluvit. „Pokud se na konkrétních povinnostech s dětmi dohodneme, plní je pak ochotněji, než když to rozhodneme z pozice autority. Je docela dobře možné, že dítě, které nesnáší mytí nádobí, bude vcelku ochotně luxovat. Namísto věčných dohadů tak získáme cennou pomoc jinde. V některých rodinách se osvědčuje udělat každoročně seznam domácích prací, z něhož si pak všichni členové vybírají.“

Mami, mě se nechce...

Teorie je jedna věc, praxe druhá. Pokud dítěti vstoupí do režimu povinnost, do toho rodičovského bude muset přijít důslednost a trpělivost, zejména první měsíc bývá zkouškou trpělivosti (podle obecného pravidla se teprve ve 21. den z vykonávané činnosti stává zvyk). Vydržet se však vyplatí a rodiče přitom vůbec nemusejí být za zlého policistu. „Nejlépe je dítěti důvěřovat, že danou povinnost splní, a za nesplněné povinnosti dítě pokud možno netrestat,“ doporučuje Pavla Koucká. „Tresty v dítěti často vzbudí vztek a kazí jeho vztah nejen k povinnosti, ale i k nám. Neříkám tedy, že se musíme vždy a za všech okolností obejít bez trestů, kdykoli to ovšem jde, je lepší nechat dítě prostě pocítit přirozené důsledky nesplněné povinnosti.
Pokud mělo například koupit sýr k těstovinám na večeři a místo toho utratilo peníze za kolu, nezbijeme ho, ani mu nezakážeme jít například na volejbal. Večeře však bude bez sýra a dost možná z toho budou někteří členové rodiny na dítě naštvaní, případně koupíme náhradní sýr ve večerce a strhneme ho dítěti z kapesného.“ Další příklady přirozených důsledků podle
Pavly Koucké:

  • dítě neuklidí –> nemůže něco najít
  • nesložilo si oblečení –> jde do školy ve zmačkaném
  • loudá se s ranní hygienou –> nestihne se nasnídat a má hlad
  • neuklidilo nádobí z myčky –> dítě pak uklízí nádobí v čase, kdy už by mělo a chtělo dělat něco jiného
  • neohlídalo, zda má pes granule –> hladový pes přes den kňučel a štěkal, sousedi si stěžují, rodiče se zlobí
  • *nesplnilo slib –> jsme zklamaní a méně ochotní napříště důvěřovat

Někdy však dítě neplní svou povinnost prostě proto, že je přetížené. „Namístě může být mu dopomoct či dokonce pro jednou udělat povinnost za něj – třeba když má mnoho náročných úkolů do školy, či je z nějakého důvodu hodně unavené,“ radí Pavla Koucká, jak se v takovém případě k situaci postavit.

„Dítě od nás odkoukává i tuto citlivost a dobrou vůli, a když pak uvidí, že jsme my unaveni, samo navrhne třeba to, že umyje nádobí, ačkoli zrovna není na řadě.“ Psycholožka dodává, že pro funkční spolupráci je vhodné vykompenzovat povinnosti „novými“ právy dítěte. „Práva a povinnosti by měly být propojeny. Jak dítě roste, přibývá mu povinností, ale také práv. Když děti vnímají propojenost obojího, lépe své povinnosti přijímají. Navíc chci upozornit na to, že někdy je lepší dělat více domácích prací společně než vše rozdělit na povinnosti. Lidé jsou svou přirozeností společenské bytosti, společná práce nás naplňuje větší radostí, než když něco musíme dělat sami. Společně vařit i uklízet, zpívat si u toho, povídat. Když děti vidí, že nás samotné určitá činnost baví, cítí, že jsme rádi, když jsou s námi, a když se zapojí, často v nich získáme nadšené pomocníky a utužíme vztahy.“

Mají mít děti za pomoc v domácnosti odměnu?

Podle nedávného průzkumu českých domácností dětem za pomoc v rodině každý osmý rodič platí. Odborníci ale tvrdí, že tak svým dětem rozhodně neprospějí. Psycholožka Pavla Koucká to vidí stejně: „Za plnění pravidelných povinností v domácnosti bychom dětem neměli platit. Pokud platíme, dáváme mu tím najevo, že jde o něco nezáživného, o něco, co je otrava dělat. Vhodně zvolené povinnosti (např. chystat snídaně nebo pečovat o domácí zvíře) přitom dítě často baví samy o sobě. Psychologické výzkumy mnohokrát ukázaly, že tatáž činnost je méně uspokojivá, pokud je placená.“ Povinnosti a práce v domácnosti děti vychovávají a mají na ně velmi pozitivní vliv. Berte je tedy jako komoditu, za niž je vhodné poděkovat a projevit vděčnost, nikoli však stavět ji na piedestal. Až se dítě osamostatní, nebude překvapené z toho, že mu za umytí nádobí nikdo nezaplatí, ani ho nevezme do kina.

Proč je vhodné děti zapojit do domácích prací?

  • Ve fázi dětského vývoje trénují hmat, jemnou motoriku, koordinaci a rovnováhu.
  • Vedou dítě k samostatnosti a užitečnosti, významně tak posilují sebedůvěru.
  • Přinášejí dítěti nezkreslenou představu o praktickém životě.
  • Vzbuzují v dítěti radost (z užitečnosti i pomoci ostatním).
  • Dávají možnost objevovat a učit se.
  • Připravují dítě na snadný přechod do života v dospělosti.
  • Dítě, které pomáhá, umí později dobře plánovat čas a redukovat nezajímavou činnost na minimum.

Jáké práce jsou vhodné pro ten který věk?

BATOLATA:Ráda pozorují a napodobují, mohou zkoušet (pod nenápadným dozorem dospělého) zametat, zalévat květiny, míchat těsto, otírat stůl, uklízet boty do botníku, podávat kolíčky na prádlo.

PŘEDŠKOLÁCI: Vyklízet nádobí z myčky, uklízet nákup z tašek, otírat drobečky z jídelního stolu, zalévat květiny, udržovat pořádek na stolečku, uklízet boty do botníku, prostírat stůl, doplňovat vodu pro psa/kočku, zametat drobečky smetáčkem a lopatkou.

ŠKOLÁCI: K výše uvedenému například i věšet prádlo, uklízet hromádky vyžehleného prádla, vysávat, udržovat čistá umyvadla v koupelně, stlát postele, starat se o domácího mazlíčka, vynášet koš, zajít pro čerstvé pečivo, žehlit lehčí kousky oblečení, utřít prach z dostupných povrchů.

Co není pomoc v domácnosti?

Uklízet talíře po jídle, uklízet papírky a zapomenuté věci z povrchů, uklízet hračky, házet špinavé oblečení do koše na prádlo, vracet vypůjčené knihy, věšet bundy na věšák… Jako pravidelnou povinnost za ostatní NE, tyto činnosti by si totiž měl každý (včetně rodičů) dělat sám za sebe.

(Článek vyšel v časopise Maminka 6/2014)

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Přesvědčíte ostatní, jak zajímavá a podnětná změna vám skrze vliv Pluta pomohla ve formování osobnosti a co dobrého se stalo s vašimi…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama