Maminka.czRodina

Reportáž: Jak se žije v azylovém domě?

Regina Rothová 3.  1.  2013
Dvacet pět bytů, stejný počet příběhů. Každoročně se obyvatelé mění, ale důvody, proč přicházejí, jsou podobné. Ztráta partnera, nedostatek peněz, žádné stabilní zázemí…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Denně volají dvě až tři žadatelky o pomoc. Alespoň takovou zkušenost mají ředitelka Michaela Nováková a sociální pracovnice Eva Műllerová z Azylového domu pro matky s dětmi Otevřené srdce v Praze 7. Obě mají ze sociální sféry bohaté zkušenosti. „Fungujeme už deset let a stále máme plno,“ konstatuje paní ředitelka.

A proč azylový dům?

V objektu je patnáct bytů Azylového domu pro matky s dětmi a dalších deset jsou sociální byty Městské části Praha 7. Obyvatelkám sociálních bytů poskytují pracovníci azylového domu pomoc a podporu. „Proč azylový dům? Měla jsem před deseti lety pocit, že chybí právě tato služba. A potvrdilo se mi to,“ říká paní ředitelka. Ze zkušenosti ví, že v Praze je několik podobných zařízení a situace je v nich obdobná. Nenápadný, tichý dům v klidné holešovické ulici. Zvenku nic nenasvědčuje tomu, že zde hledají útočiště matky s dětmi, které přišly z nejrůznějších důvodů o střechu nad hlavou.

Zrekonstruovaný klasický dům s pavlačemi, na jehož chodbách nás zvědavě pozoruje několik maminek s dětmi na rodičovské dovolené. Větší děti byly ve škole nebo školce. Součástí objektu je prádelna, společenská místnost, vrátnice, kancelář sociálních pracovníků a kočárkárna, jejíž vozový park svědčí o tom, že dětí zde žije požehnaně. Všude čisto, uklizeno. Ve vyšším patře několik matek hlasitě diskutovalo při kávě a zajímaly se o návštěvu. „Ve kterém časopise budete vyfocena, paní ředitelko?“ volají na energickou sympatickou ředitelku i její kolegyni, zatímco je fotograf fotí. Atmosféra byla uvolněná, přátelská, veskrze pozitivní.

Kdo tady bydlí?

„Většinou velmi mladé ženy ze sociálně slabých poměrů, z dětských domovů, bez zázemí, bez zkušeností, bohužel i ženy z případů domácího násilí,“ vysvětluje Eva Műllerová. Těmto matkám se sociální pracovnice věnují a snaží se společně s nimi řešit jejich krizovou sociální situaci, aby mohly co nejrychleji žít plnohodnotný život. Jsou v domě přítomné dvanáct hodin denně, o víkendech v odpoledních hodinách. Důležitým partnerem při práci sociálních pracovníků je sociálně-právní ochrana dětí jednotlivých městských částí. Dobře se osvědčila i spolupráce s ostatními azylovými domy. V azylovém domě jsou samozřejmě čekací doby na přijetí, ale přednostně se řeší ty nejpalčivější případy.

Všechny matky zde mají samozřejmě povinnost dodržovat domovní řád. Z bezpečnostních důvodů hlásí svoji nepřítomnost po dvaadvacáté hodině sociálním pracovníkům. Pokud odchází maminka sama bez dětí, musí řádně nahlásit, kdo se v době její nepřítomnosti o nezletilé děti stará. Matky musejí o své potomky důkladně pečovat, vodit je do školy, bytovou jednotku udržovat v čistotě a pořádku, včas hradit nájemné a spolupracovat se všemi pracovnicemi azylového domu. Dále se podílejí na úklidu společných prostor. Zúčastňují se s dětmi nejrůznějších akcí azylového domu, jako jsou například Den dětí, Mikuláš nebo vánoční besídka s nadílkou. Pravidelně se matky zúčastňují provozních schůzek. Návštěvy rodinných příslušníků jsou v odpoledních hodinách každý den a jsou oblíbené a pravidelně využívané.

S čím mohou pomáhat sociální pracovnice?

Při nástupu zjistí sociální pracovnice, v čem matka potřebuje pomoct. Třeba s vyřízením sociálních dávek a potřebných dokladů, zaevidovat se na úřadu práce, řešit dluhy a jejich splácení, hledat zaměstnání, řešit bytovou problematiku. Zajišťuje doprovod k soudu a na úřady. Některé matky nemají žádné praktické zkušenosti, protože vyrůstaly v dětském domově nebo v nefunkční rodině a velmi často hodně mladé porodily. S těmito maminkami se musí intenzivně pracovat, často potřebují pomoc s péčí o dítě a s vedením domácnosti. Azylový dům spolupracuje s občanským sdružením YMCA Praha, které zajišťuje v azylovém domě dvakrát týdně doučování školních dětí. „Stejně tak zajišťujeme ženám odborné přednášky na aktuální palčivá témata: dluhy, závislosti na drogách, alkoholu, hracích automatech.

Abychom jim dopřáli i nějakou zábavu a nadstavbu, uspořádali jsme pro ně ukázku líčení a účesů od profesionálních vizážistů a kadeřníků,“ vypočítává ředitelka Nováková. „Všechny akce vzbudily velký zájem, matky se aktivně zapojily do připravených programů.“

Jak dlouho může matka bydlet v azylovém domě?

Pobyt v azylovém domě je zpravidla roční. V jeho průběhu ženy žádají ve své městské části o sociální byt, nájem bytu, eventuálně hledají pronájem, ale jsou výrazně omezené finančními prostředky. Pokud se matce do ukončení pobytu vyřešit bytovou situaci nepovede, pomáhají sociální pracovnice sehnat útočiště v jiném azylovém domě. V odůvodněných případech lze na žádost matky smlouvu prodloužit. Prostě se všichni snaží, aby se život maminkám s dětmi co nejvíc usnadnil, aby měly šanci se z tíživé životní situace co nejdřív dostat.

Nejen ženám vstup povolen

V Holešovicích měli dokonce mužského obyvatele. Azylové domy nemusejí být jen doménou žen, svědčí o tom i případ muže se dvěma dcerami. Když bylo té starší devět měsíců, její matka alkoholička odešla na nákup a už se k rodině nevrátila. Partner ji viděl až po čtyřech letech u soudu. Zůstal s dcerkou sám, v nelehké životní situaci. Tehdy pomohl azylový dům, který ho i s dcerou ubytoval. Během svého pobytu se seznámil s vysokoškolsky vzdělanou ženou, taktéž obyvatelkou azylového domu, z jejich vztahu se narodila další dcera. Žena měla bohužel po porodu psychické problémy, což ji dovedlo až k sebevraždě. Otec zůstal sám se dvěma dětmi. Je to smutný případ, ale i takové se stávají.

Příběhy se šťastným koncem

Mladá dívka do osmnácti let žila v dětském domově, protože její sestra (obě byly osvojené) zabila adoptivní rodiče. Přerušila s ní okamžitě veškerý kontakt. Pak přišel nevhodný partner a miminko. Přijali ji do azylového domu, jedinou oporou v těžké situaci zůstaly sociální pracovnice. Naučily ji starat se o dítě, vést domácnost, hospodařit s penězi, a dokonce jí umožnily dostudovat střední školu. Dostala byt, našla si zaměstnání, pak nového partnera. Mají spolu druhé dítě, následovala svatba. Na tu pozvala všechny pracovnice azylového domu jako svou jedinou rodinu. Dodnes jsou spolu všichni v kontaktu, volají si a občas se vídají. Pokud má příběh šťastný konec jako tento, je to pro všechny pracovníky azylového domu největší odměna za jejich práci.
Bohužel se u příběhů s opačným koncem stává, že se maminky s dětmi znovu do azylového domu vracejí.

Pozorné okolí

To, že osud obyvatelek holešovického azylového domu není lhostejný ani okolí, svědčí fakt, že mají sponzory. Obyčejné lidi, kteří nosí oblečení, hračky dětem, kočárky, vaničky a další vybavení. Pomáhají úplně nezištně, bez potřeby vděku. „Moc všem děkujeme za zájem a pomoc, je to skvělé. Zjistit, že dobří lidé jsou všude kolem nás, to potěší,“ říká Michaela Nováková.




Co dělat? Jste v nouzi, nemáte kam jít?

Obraťte se na odbor sociální péče, sociálně-právní ochranu dětí, najděte si číslo na azylové domy, Linku bezpečí. Nebuďte se svým problémem sama, vždycky lze najít řešení. Sociální pracovníci vám pomohou vyplnit žádost o ubytování, sociální dávky, najdou střechu, kde složíte s dětmi hlavu. Hlavně nezůstávejte v prostředí, kde se ubližuje jim i vám. Takové šrámy se zacelují hodně těžko, někdy vůbec. A vy ostatní sledujte, co se děje v okolí, abyste případně zasáhli a včas informovali sociální pracovníky. Mezi zázemím, pohodovou rodinou a životem v azyláku může být tenká hranice.

Jeden příběh za všechny

Byla mladá, zamilovaná. Z lásky se narodil Jiříček, dnes šestiletý školák. Bohužel partner onemocněl a po dvou letech zemřel. Další partner měl problémy se zákonem, dvouletá Natálka ho ani moc nezná. Dnes je muž ve výkonu trestu. Maminka měla problémy s majitelem bytu, kde s dětmi žila, až ji jednou vystěhoval všechny věci před dveře. Odpoledne je nechal bez varování na ulici. Našla si ubytovnu, chvíli pomáhala maminka, pak přišla do Otevřeného srdce. Čistý malý byt – pokojík, kuchyňka, sprchový kout, to je jejich útočiště. Jsou spokojení, mají klid. Jistě, život jde dál, o byt je zažádáno, možná se rýsuje i nový, tentokrát snad perspektivní vztah. Nechceme nic zakřiknout, smůlu už mají vybranou.

Témata: Časopis Maminka, Rodina, reportáž, Dom, Sociálně-právní ochrana, Adoptivní rodič, Obyvatelka, Besídka, Vozový park, Kuchyňka, Alkoholička, Společný prostor, Připravený program, Sociální pracovník, Jiříček, Otevřené srdce, Jak, Pronájem, Malý byt, Sociální pracovnice, Bezpečnostní důvod, Chodba, Potřebný doklad, Sociální byt, Nejrůznější důvody