[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vezmeme-li to od základních příčin rizikového těhotenství, jsou to jistě ty fyzické. Mezi nejčastěji uváděné patří závažná onemocnění, jako jsou diabetes, vysoký krevní tlak, preeklampsie, srdeční či ledvinová onemocnění a další.
„Vlastně bychom mohli jmenovat jakékoli závažné onemocnění a to by mohlo být důvodem pro rizikové těhotenství. Nicméně tak to určitě není. Na co se mnohdy zapomíná, je fakt, že záleží na stupni onemocnění i jeho okolnostech u konkrétní ženy,“ podotýká k tomu MUDr. Dušan Kolařík, primář porodnice v Nymburce.
Stačí si vzít příklad diabetu. „Jako nemocnou diabetem označujeme ženu s těžkým diabetem, ale i takovou, jejíž hodnota cukru v krvi se během jednoho měření vyšplhala z hraniční hodnoty 5,1 na 5,2.
A je pak logické, že takto vysoká hladina glykemie není důvodem pro rizikové těhotenství. Mluvit tedy o diabetu jako o obecné příčině rizikového těhotenství nelze. A tak je to s každou nemocí. Je pokaždé v jiném stadiu, jinak závažná, má jiné okolnosti. Proto nejsou namístě obecné výčty příčin rizikového těhotenství, protože podle nich by doma musela zůstávat bezmála každá těhotná žena. A to rozhodně není potřeba,“ říká k tomu porodník.
Podobné je to třeba i se zvracením: Jedno ranní zvracení vás do postele neuloží, ale když zvracíte 15x za den, je to pro lékaře jistě impulz k tomu zvážit vaši nemocenskou.
A dokonce i s případem, kdy vás před současným otěhotněním potkal potrat či potraty. „Málokdo bere v potaz, že u každého založeného těhotenství je jen 50% šance na jeho dovršení. A málokdo ví, že ze statistického hlediska ani dva potraty nejsou signálem, že je něco špatně.
To je prostě smutná náhoda – s notnou nadsázkou řečeno, jako když prší ne den, ale týden v kuse, a vy jste to nečekala.
Lékaři zpozorní až u třetího potratu a až po té pátrají po příčinách a stejně tak až potom berou riziko potratu jako důvod k uznání rizikového těhotenství," objasňuje MUDr. Dušan Kolařík. Na druhou stranu, jde o případ od případu, vyhodnocení se liší i lékař od lékaře.
A také je to určitě důvod, proč se faktorem mluvícím pro rizikové těhotenství stává v množících se případech také věk rodičky. Se stárnoucí populací prvorodiček je to možná i logické. U vyššího věku se obecně předpokládají mnohé komplikace, počínaje těhotenskou cukrovkou přes vyšší tlak po například preeklampsii.
Jsou-li ovšem tyto komplikace pouze ve stadiu předpokladu a vy jste jinak zcela zdravá, je vám dobře psychicky i fyzicky, je otázkou, co by vám takové rizikové těhotenství „předepsané“ kvůli vyššímu věku mohlo dát. Je mi 37, a pokud se rozhodnu mít druhé dítě, neporodím jej dřív než ve 38… logicky. Ale je pravda, že si neumím představit, že by tato čísla měla stačit k diagnóze „devět měsíců v klidu“.
Okamžitě by to ve mně vyvolalo spíš obavy, že se něco může pokazit. Nebo bych, co já vím, mohla začít podceňovat fakt, že ještě můžu být zdravá máma a porodit zdravé dítě. A pokud bych měla dny limitované jen povolenými vycházkami, „protože je mi 38“…
Asi by to pro mě nebylo v pořádku. „Vysoký věk rodičky nemá ani žádné číslo diagnózy, pro zdravotní pojišťovny je jako důvod nevykázatelný,“ říká k tomu ještě čistě pragmaticky MUDr. Dušan Kolařík z nymburské porodnice.
Domácí klidové pobývání na rizikovém těhotenství je každopádně tak trochu dvojsečná zbraň. Ty, které jej potřebují, má držet v bezpečí, klidu, pohodě tak, aby mohly své vytoužené miminko donosit bez komplikací. Nicméně jen těžko dopředu odhadnete, co to udělá s psychikou ženy.
Jen si představte sportovkyni, které najednou vezmete její každodenní pohyb a necháte ji jen polehávat nebo chodit na pomalé procházky. Její psychika dostane na frak. Nebo ženu, jež je zvyklá celý den komunikovat s lidmi, a najednou je doma sama. Není ani šéfka, neřeší pracovní telefony.
Kolem ní je najednou ticho. A i když to jako sportovkyně nebo manažerka ustojí a zabojuje, protože její miminko za to stojí, může být takové rizikové těhotenství chránící před stresovými podmínkami najednou samo o sobě stresující. Opravdu. Sociální izolace, každodenní rutina v domácnosti, pocity opuštěnosti prokládané obavami, jestli tedy bude přece jen všechno v pořádku.
Co se může zdát jako docela dobrá dovča, se pak snadno dokáže proměnit ve zlý sen pro těhotnou i jejího partnera. Být oporou ženě na rizikovém těhotenství totiž také někdy není nejjednodušší.
„Na takzvaném rizikovém těhotenství jsou totiž nakonec ženy dvojího typu: Berou to pragmaticky tak, jak to je. Jsou si vědomy toho, že potřebují klid, aby dítě donosily. Anebo jsou tu ženy úzkostlivé, strachující se, jak to celé nakonec dopadne,“ potvrzuje primář nymburské porodnice.
S tou druhou skupinou je pak dobré hodně komunikovat. Častěji jim volat, navštěvovat je, podporovat v jakékoli pro ně vhodné činnosti. Protože si umím klidně představit, že to jinak může skončit i jako devět měsíců sebelítosti na gauči, s čokoládou po ruce. A to by mohlo přinést i komplikace, které na první pohled nejsou úplně čitelné: Zabrat dostane kondice a bez kondice je určitě namáhavější porod.
Takže, jde-li to jen trochu, maminku na rizikovém těhotenství sice trochu hlídejte, ale nenechte ji zakrnět, zlenivět a myslet si, že se pak na konci jen zvedne z postele, odrodí a všechno bude fajn.