[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
A přitom vše začalo tak nevinně, a já blázen manžela ještě podporovala. Kdybych věděla, jak to všechno za rok dva dopadne, už bych byla přinejmenším opatrnější.
S manželem jsem se potkala ve škole a od té doby jsme spolu. Naše studentská láska si sice prošla i odloučením, protože můj tehdy ještě přítel odjel na rok do Austrálie. Přesto nám vztah na dálku vydržel a bylo nám spolu dobře i poté, co se vrátil zpět. Po 4 letech jsme se vzali a začali plánovat společnou budoucnost.
Manžel nebyl nikdy žádný vášnivý sportovec, který by bez pohybu nemohl žít, ale rozhodně byl aktivní a společně jsme v zimě lyžovali a v létě chodili na výlety. Jenže jak už to tak bývá, po pár letech spokojeného manželství mu začalo růst bříško a celkově se zakulatil. A já s ním, hlavně však proto, že se nám postupně narodily tři děti a moje postava po tomto rodícím maratonu už rozhodně nebyla taková jako zamlada. A k tomu jsme ještě s manželem gurmáni a oba rádi vaříme, takže logicky musela nastat chvíle, která taky nastala.
Byli jsme v létě u známých na chalupě a grilovalo se. Jak už to bývá, pánové holdovali pivku, takže k večeru už bylo opravdu veselo. Náš dobrý kamarád se najednou zadíval na mého manžela a pronesl: „Teda ty ses po těch třech dětech nějak pořádně zakulatil.“ Všichni se zasmáli a bavili se dál, už o něčem jiném. Ale já jsem si všimla, jak to mého muže zabolelo. Na pár vteřin ztuhnul a nebylo mu to zrovna příjemné.
Po příjezdu domů mi suše oznámil, že měl kamarád vlastně pravdu. V trenýrkách se dlouze prohlížel v zrcadle a pak rozhodl, že do Vánoc sundá 10 kilo. Já jsem se jen usmála a řekla mu, že mu fandím a podpořím ho. Co bych neudělala pro jeho dobrý mužský pocit.
Začali jsme úpravou jídelníčku a dlouhými procházkami každý den. Později jsem se dokonce uvolila a začali jsme do blízkého parku chodit běhat. Bylo to sice úmorné, ale výsledky se dostavily, oba jsme brzy měli 5 kilo dole a bylo nám fajn. Jenže zatímco mně tyto výkony stačily a potřebovala jsem energii na práci a péči o děti, manžel se nedal zastavit. V hubnutí a sportu pokračoval dál.
K běhání přibyla jízda na kole, plavání a posilování. Do Vánoc měl skutečně o 10 kilo méně a do léta už dokonce o 20. Loni sice prohlásil, že s váhou už je spokojen, avšak své závislosti na pohybu všeho druhu se zbavit nedokázal a asi už nedokáže.
Přestože mám vysportovaného a štíhlého manžela, co mi je to platné, když děti ho potkají akorát večer, kdy přijde z posilovny nebo z bazénu a unavený spadne do postele. Na moje připomínky, že by mohl ubrat, reaguje tak, že už to nechce vzdát a vrátit se zpět na svých 95 kilo.
Jenže jeho tréninky 5x v týdnu nabouraly naši pohodu a režim natolik, že vlastně žiju s dětmi sama a přespávat k nám chodí krásný vysportovaný svalnatý muž, který prý bez pohybu nemůže být. Jsme z toho smutná a vzpomínám na dobu, kdy měl sice bříško, ale byl víc s náma…
Zdeňka, 43 let