Maminka.czPéče o dítě a jeho výchova

Roznáší vaše dítě drby? Vysvětlete mu, proč to nedělat

Kateřina Prachařová 6.  7.  2019
Ač nás to může překvapit, klevetění není oblíbenou zábavou jen nás dospělých. Roznášení drbů se s gustem oddávají i děti. A je naším úkolem vysvětlit jim, jak moc mohou pomluvy zraňovat a ublížit.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Děti začínají s pomlouváním už ve věku kolem osmi nebo devíti let. Nejrůznější drby, šeptanda a zaručené zvěsti se ve škole šíří jako lavina. „Pro děti je to forma experimentu, zjišťují, jakou mohou mít moc a vliv ve vztahu k vrstevníkům,“ vysvětluje Karin S. Freyová, psycholožka z univerzity v americkém Seattlu. „Jejich hlavní motivací je touha po popularitě mezi ostatními,“ dodává.

My jako rodiče musíme brát tyhle věci jako součást přirozeného vývoje, zároveň bychom ale měli dítě usměrňovat a úměrně jeho věku mu vysvětlovat, v čem je pomlouvání špatné a proč by rozhodně nemělo být jeho koníčkem.

Nejčastěji bohužel lžeme vlastním dětem. Proč se to nevyplatí?

Oddělit neškodné tlachání od skutečné pomluvy

Při jednom pokusu požádali vědci 60 dvojic dívek z maturitního ročníku, aby si čtvrt hodiny „jenom tak“ povídaly, o čemkoli je napadne. Během této doby stihly dívky „probrat“ celkem 24 různých lidí. Většina z toho, co o nich říkaly, byly opravdu neškodné a nedůležité věci, třeba vedle koho dnes seděly na obědě. Někdy šlo dokonce o komplimenty.

Ale v průměru tři až čtyři komentáře byly negativní a potenciálně škodlivé, třeba „Myslí si o sobě bůhvíco.“ Dítě by mělo vědět, že tento typ drbu už může někomu ublížit a zranit ho. Jak na to? Přehrávejte si s dítětem různé scénáře a role a ptejte se ho, jak by se cítilo, pokud by se o něm mluvilo zrovna takhle.

Respektovat soukromí

„Pokud je vaše dítě přesvědčeno, že to, co o někom říká, je pravda, pak je logické, že to nepovažuje za pomluvu. A je jedno, jestli jde o jeho názor, nebo převzatou pověst,“ tvrdí psycholožka Eileen Kennedyová Mooreová, autorka knihy Nepsaná pravidla přátelství. Klábosit o tom, který spolužák nezvládl test, koho si povolali do ředitelny nebo kdo ještě potřebuje od učitele pomoci se zavazováním tkaniček… Co na tom může být špatného?

Třeba nic. Ale pokud se dítě naučí, že o nepřítomném spolužákovi nebo kamarádovi může říkat cokoli, těžko pak bude umět najít hranici mezi tím, co je ještě přípustné zmiňovat, a co už nikoli. Některé věci jsou zkrátka příliš citlivé (třeba rozvod nebo jiné rodinné problémy), jiné „jen“ trapné a choulostivé – zmínka o tom, že spolužák musel „na kobereček“ k řediteli, může ostatní vést k domněnce, že je to problémový student. A tak je dobře, když se potomek umí takových poznámek vyvarovat.

Dceru prý zneužívá můj nový  přítel. On to popírá. Komu věřit?

Podporovat přátelství

Možná jste v pokušení svým dětem říct, že pokud budou své spolužáky za jejich zády pomlouvat, na popularitě jim to opravdu nepřidá. Problém je, že ono to je v tomto věku právě naopak. Děti, které mají neustále nějaké „zaručené zprávy“ a mají o čem klábosit, jsou u vrstevníků oblíbenější a jejich kamarádi hodnotí vzájemné přátelství jako velmi pevné. Jednoduše proto, že s takovými dětmi se nikdo nenudí.

Chcete-li tedy potomkovi vysvětlit, že pomlouvat se nemá, zkuste na to jít jinak a řekněte: „Jestli hodně pomlouváš jiné lidi, je velmi pravděpodobné, že ostatní lidé stejně tak pomlouvají tebe. Pokud o někom mluvíš za jeho zády, on dělá totéž, když tam nejsi ty,“ doporučuje doktorka Freyová.

Stejně tak jim můžeme říct, že opravdové přátelství bývá založené na jiných věcech než na tom, že o někom společně klevetíme. Pomozte jim najít zábavu, kterou budou s kamarády sdílet a která je spojí mnohem lépe: projekt pro charitu, sportovní klub nebo klidně hraní Minecraftu. Tím jejich pozornost spolehlivě odvedete od klepů jiným směrem.

Najít si přátele není složité. Proč jsou tedy dospělí osamělí?

Zastavit šíření pomluvy

I když vaše děti třeba nejsou původcem pomluvy, může pro ně být velmi obtížné odolat tomu, aby jí naslouchaly nebo ji šířily dál. Proto jim vysvětlete, že šířením nějaké informace od člověka k člověku se čím dál víc ztrácí fakt a nastupují drby. Šířit pomluvu je úplně stejně špatné jako ji sám vytvořit. Navrhněte potomkovi, aby příště udělal klevetě konec a stal se tím posledním článkem na konci řetězce, kterým se drb šíří. Může říct třeba něco jako „Vidíš, a on o tobě mluví jen hezky“ nebo „Tohle se mě opravdu netýká.“ Bude z toho mít skvělý pocit!

Proberte s dítětem i situace, které už volají po tom, aby řeklo učiteli, co slyšelo. Upozornit na pomluvu, která by mohla někoho opravdu zranit, není žalování. A pokud se na to dítě samo necítí, můžete ho vyslechnout a pak pedagoga informovat místo něj.

7 častých lží, kterých se jako rodič také možná dopouštíte
 Milosrdná lež může vztahu dokonce prospět. Naučte se s ní zacházet
Vědomě lže dítě od pěti let. Jak ho přimět, aby nám říkalo pravdu?
Témata: Děti, Předškolák, Péče o dítě a jeho výchova, Školák, Praktické rady, Oblíbená zábava, Seattle, Bůh, Kompliment, Přirozený vývoj, Kennedy, Lavina, Skvělý pocit, Pokušení, Původce, Většina, Hlavní motiv, Minecraft, Šíření, Vaš, Sportovní klub, Vaše dítě, Roznášení, Pomluva, Ostatní člověk