[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mladých žen s roztroušenou sklerózou stále přibývá. Proč? Na tuto otázku si netroufá jednoznačně odpovědět žádný lékař. Každopádně jde o vážnou autoimunitní chorobu, která nejčastěji překvapí ženy mezi 20. a 40. rokem života. Tedy právě v době, kdy plánují těhotenství a touží založit rodinu. Pozitivní zprávou je, že ročně se maminkám s roztroušenou sklerózou narodí stovky dětí. Nemoc už pro ně není strašákem a jednoznačnou stopkou při cestě za potomkem.
Takovou odpověď si ještě před zhruba dvaceti lety vyslechla každá žena s touto nemocí, která si troufla svěřit se lékaři, že by ráda otěhotněla. Ano, dříve se pacientkám s „ereskou“ těhotenství důrazně nedoporučovalo, dnes již ale lékaři nejsou tak nekompromisní.
Výsledky vědeckých studií totiž ukázaly, že těhotenství naopak nemocným ženám svědčí, zmírňuje průběh choroby a nastávající maminky se ve většině případů cítí dobře.
Před jejími případnými atakami je totiž chrání hormony a jimi způsobená změna imunitních pochodů v těle. „Pacientkám zásadně těhotenství nezakazujeme, naprostá většina žen s roztroušenou sklerózou projde graviditou bez komplikací. Jen minimum žen má takový průběh onemocnění, že pro ně není těhotenství vhodné,“ uvádí doc. MUDr. Dana Horáková, Ph.D. z Centra pro demyelinizační onemocnění 1. lékařské fakulty UK a VFN Praha.
„Před otěhotněním by žena měla být optimálně rok bez ataky nemoci. Čerstvě diagnostikované ženy by, dle doporučení neurologů, měly mít alespoň rok léčby,“ říká gynekoložka MUDr. Petra Hanulíková z Ústavu pro péči o matku a dítě, Praha-Podolí a pokračuje: „Těhotenství s pacientkami plánujeme. Léčbu, kterou pravidelně užívají, je před otěhotněním nutno upravit. Většinu preparátů ponecháváme až do potvrzení gravidity. V průběhu těhotenství jsou, až na vzácné výjimky, pacientky bez léčby. Dostávají pouze vitamin D a další vhodné vitaminové preparáty."
A to společně s gynekologem i neurologem, jelikož už v době, kdy se o miminko začnete snažit, bude vysazena nebo omezena léčba kortikosteroidy, které by mohly při raném vývoji embrya škodit. A žádný lékař nedokáže s jistotou říci, co absence důležitých léků s organismem ženy udělá.
Možná vás překvapí, že za nejrizikovější období na cestě k miminku se nepovažuje těhotenství ani porod, ale šestinedělí a několik dalších měsíců. V tuto dobu se (zejména kvůli obrovským hormonálním i psychickým změnám, oslabení organismu po porodu, nevyspání…) zvyšuje riziko ataky nemoci.
Zdaleka to ale neznamená, že musí postihnout každou maminku! Těhotenské hormony kupodivu pomáhají nastávající mamince chorobu lépe zvládnout.
Ženy s roztroušenou sklerózou by měly mateřství plánovat i proto, že narození miminka je sice radost, ale také fyzická a psychická zátěž. „Pacientka by už předem měla myslet na to, koho může požádat o pomoc, pokud se bude cítit vyčerpaná a nevyspalá. Pro nemoc je typická chronická únava a větší sklony k depresím. Je proto důležité, aby rodina nebo přátelé fungovali a v případě potřeby mamince ulevili,“ upozorňuje doc. Horáková.
Jak velkým problémem je, když žena s roztroušenou sklerózou otěhotní neplánovaně? Lékaři říkají, že s neplánovaným těhotenstvím se potkávají ve zhruba polovině případů, stejně jako ve zdravé populaci. V takových případech pak těhotnou nastávající maminku intenzivně sleduje neurolog. Pacientky s roztroušenou sklerózou mohou při volbě určitých preparátů dokonce podstoupit i proces umělého oplodnění a díky pokrokům v medicíně mohou také, kromě obvyklých kontraindikací, užívat všechny formy antikoncepce.
Roztroušená skleróza postihuje centrální nervový systém a vyskytuje se častěji u žen. Jde o chronické zánětlivé onemocnění, které má několik fází.
První fáze se zpravidla projevuje tzv. atakami, tedy záchvaty často s brněním končetin nebo v obličeji, poruchami vidění, urputnými bolestmi hlavy a extrémní únavou a řadou dalších potíží. Roztroušená skleróza může dojít až do třetí fáze – stavu svalové dystrofie, tedy ochabování svalstva.
Typické je střídání období záchvatů a období zdánlivého klidu.
Tento proces je nepředvídatelný, a proto i léčba a prevence jsou složité. Mezi spouštěče choroby patří genetické dispozice, dlouhodobý stres, neléčené psychické a nervové obtíže, životní trauma (náročný rozvod, úmrtí v rodině, nehoda…), EB virus (způsobující infekční mononukleózu), nedostatek vitaminu D a některé další nezdravé stavy.
O své nemoci vím už šest let. Ve třiatřiceti letech jsem musela ze dne na den přehodnotit celý život. Brnění v obličeji, oslabená levá ruka, závratě a stále častější poruchy vidění, to mě přivedlo do ordinace. Rozjelo se kolečko vyšetření – EEG, magnetická rezonance, lumbální punkce… a závěr zněl: roztroušená skleróza. První rok byl krušný, nedokázala jsem se smířit s realitou, zvykala si na léčbu kortikoidy (kvůli které jsem v první fázi celá otekla a hodně přibrala), trpěla depresemi, že nikdy nebudu mít děti.
Díky lékařům a obrovské pomoci rodiny, kamarádů i kolegů v práci jsem se ale dokázala postupně „sebrat“, upravila životní styl a denní režim. Zjistila, co mi dělá a nedělá dobře, a dnes žiju poměrně normálním životem. Až na to, že si jednou týdně píchnu injekci, po které si následně na půl dne „užiju“ kompletní chřipkové příznaky, teplotu, zimnici a svalovou slabost, ale už jsem si zvykla.
Ano, nemoc mě donutila omezit některé aktivity, neujdu už v kuse třicet kilometrů po kopcích, musí mi holt stačit dvacet, přestala jsem navštěvovat saunu a k moři vyrážím jen na podzim nebo brzy na jaře (z vedra se mi vždy přitíží). Nevzdala jsem se ale své největší lásky – koní. Jsem na sebe opatrnější, jím zdravěji než dříve, cíleně se vyhýbám hádkám a stresu, nepiju alkohol. A to nejkrásnější, v co už jsem přestávala doufat, se také podařilo. Mám zdravého syna.
Otěhotnění jsme pečlivě plánovali pod dohledem mého lékaře a štěstí nám přálo a i v mém věku se miminko podařilo během několika měsíců. Byla jsem lékaři upozorněna na možnost, že po porodu se může přechodně rapidně zhoršit můj zdravotní stav, že si možná chvíli poležím v nemocnici na kapačkách. Žádné dramatické scénáře se naštěstí nakonec nekonaly a vše jsme, společně s miminkem a rodinou, dobře zvládli.