Maminka.czChování a vztahy

Rychle a zběsile aneb Rande v rytmu 21. století

Iveta Vařečková 7.  6.  2010
„Někdo hledá lásku celý život, vám stačí jen tři minuty,“ slibuje rychloseznamka, na které se za pouhou hodinu seznámíte hned se čtrnácti muži. Plusy a minusy nezvyklé schůzky odhaluje redakce Juicy, která na rychlé rande vyrazila za vás.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vyhrabat se z postele, doběhnout na autobus, zhltnout oběd, zvládnout uzávěrku, vyvenčit psa. Z rychlosti celého dne se až točí hlava. Jestli vám to ale vyhovuje, pokuste se nezvolnit tempo ani v případě lásky. Speed dating neboli rychlé rande vám dá šanci poznat během večera velké množství mužů.

S každým strávíte jen tři minuty, díky nimž zjistíte, jestli mezi vámi může vzniknout něco víc. Stále váháte? Inspirujte se osobními zkušenostmi redakce Juicy, která využila nabídku a zašla na RandeGrande.

Každá z nás ale souhlasila z úplně jiného důvodu - zatímco Ivetu přesvědčil pokus se snubním prstýnkem, Jitku popoháněla zvědavost, Evu nezkrotná touha prozkoumat mužské fígle a naši kamarádku Gábinu šance konečně potkat pana Božského.

Špionka Karkulka

Iveta (28 let), redaktorka Od začátku bylo jasné, že ten večer budu lhát. Kromě toho, že jsem změnila povolání (rázem je z redaktorky asistentka), jsem doma nechala také muže, na kterém mi nejvíc záleží. Ne však snubní prstýnek. „Nech si ho,“ přemlouval mě on z jediného důvodu - předem sabotovat případné nápadníky. Byl přesvědčen, že každý si mého „okroužkování“ musí všimnout. „Nechám si ho,“ souhlasila jsem proto, abych zjistila, zdali je jeho předpoklad správný.

Na RandeGrande jsem vyrazila s kamarádkami, takže jsem předem nebyla zbytečně nervózní. Horší to bylo na místě činu. Přišly jsme jako poslední. Chumel lidí tísnící se v malé místnosti nás bedlivě pozoroval. Rychle jsme si každá vybrala jeden z malých stolků určených pro dva a trochu potupně si na triko připnuly přezdívku s pohádkovou postavičkou, která se alespoň v mém případě později stala vděčným tématem k rozhovoru. Pro tento večer jsem se totiž navzdory tmavému oblečení stala Karkulkou.

Když čtrnáct mužů dostalo za úkol usadit se k jednotlivým dívkám, šlo do tuhého. Okamžitě se mi vybavily vzpomínky na taneční… Je mi šestnáct. Tupě zírám na řadu kluků, se kterými mlátí puberta a alkoholové promile, a navzdory tomu dostali úkol roku: „Pánové, zadejte se.“ Nervózně se klepu, jestli v příští minutě zůstanu na ocet, nebo se poddám zmateným tanečním krokům. Přitom o nic z toho nestojím.

O jedenáct let později bylo moje „skóre“ mnohem lepší, a to nejen proto, že jsem měla v ruce skleničku sektu, ale navíc se naproti mně usadil můj první nápadník. Rumburak si mě zvědavě prohlížel, zatímco nám pořadatelka vysvětlovala, jak bude rande probíhat. Když odzvonily naše „osudové“ tři minuty, čtrnáct párů se naráz rozpovídalo. Připadala jsem si jako v úle. Během chvilky jsem to už ale nevnímala a stala se jednou z pilných včelek.

Výrazný zvuk zvonce roztrhl náš rozhovor. Poslední slova a Rumburak zmizel i bez pomoci kouzelného pláště. Najednou začal čas utíkat nezadržitelným tempem. Přede mnou se objevil Mach, který miluje cestování, a ptal se mě, kde mám červenou čepičku. Vystřídal ho Hurvínek, milovník motokrosu s modrýma očima, a pak Myšpulín, který mi jako jediný ze všech vykal. Zvídavá postavička ze Čtyřlístku měla ještě jedno prvenství - ptal se víc on mě než já jeho. Brzdil tak můj novinářský (a trochu i osobní) zlozvyk si nechat víc vyprávět než sama povídat.

Na rozdíl od ostatních mužů jsem měla také pocit, že Myšpulína opravdu zajímá, co říkám a jak mě baví život. Nezkrotná samomluva byla totiž největším nedostatkem většiny. Navzdory tomu jsem během rozhovoru občas bezradně pátrala v seznamu otázek, který jsme na začátku dostali jako pomůcku. (Otázku typu „Jaký máte názor na globální oteplování?“ jsem ale raději záměrně přeskakovala.) Jací ti muži byli? Proplouvali věkem od 25 do 39 let. Zažili rozvod, milují sporty, seznámení na diskotéce už je neláká. Polovina z nich mluvila o tom, že už ve svém věku nechtějí ustupovat ze svých představ o partnerství. Nechávali mě nahlédnout do svého soukromí a já během chvilky věděla, kdo je mi příjemný a s kým bych se už radši nepotkala.

Po celou dobu jsem svědomitě před jejich očima šermovala svým snubním prstýnkem. Promiň, lásko, nikdo si ho ani nevšiml (nebo to alespoň nedal najevo). Když jsem měla na konci zaškrtnout toho, s kým bych se chtěla znovu setkat (při shodě zájmu agentura pošle oběma e-mailový kontakt na toho druhého), neváhala jsem… Můj papír zůstal prázdný. Přiznám se, že kdybych nebyla zadaná, minimálně dvěma pohádkovým postavičkám šanci dám. Je to ale jinak, a tak jsem se rozloučila se svojí identitou Karkulky a vyrazila domů za tím pravým vlkem.

Doporučila bych RandeGrande? Rozhodně. Tento druh seznamování má svoje nepopiratelné kouzlo, během něhož není čas na ostych ani na přemýšlení o tom, co bude druhý den. A hlavně, kde jinde dostanete příležitost si bez obav promluvit s tolika muži během jedné hodiny? Pak už je jen na vás, komu z nich dáte šanci…

Zvědavá Arabela

Jitka (35 let), grafička Seznámit se prostřednictvím internetu nebo přes inzerát mě nikdy nelákalo. Vadila mi přílišná organizovanost. Když jsem ovšem před dvěma lety poprvé četla o speed datingu, v první chvíli mě napadlo, že by to mohla být zajímavá zkušenost. Nikdy jsem do toho ale nešla. Nepřestala jsem být však zvědavá a zajímalo mě, jak takové rande probíhá. Když se po letech vyskytla možnost vyzkoušet to, neváhala jsem.

Možná právě díky tomu, že mám přítele, jsem na RandeGrande šla s čistou hlavou a byla celou dobu v pohodě. Předem jsem neřešila, co si vezmu na sebe, a bylo mi jedno, jak to nakonec celé dopadne. To byl paradoxně asi ten nejlepší recept na úspěch, protože mi během rozhovorů jeden z mužů řekl: „Na tobě je vidět, že to bereš jako zábavu.“ Na začátku jsem ale neodolala a pozorně se rozhlédla po mužích, kteří se přišli seznámit. Kouzlo prvních tří sekund nicméně nezafungovalo.

Nebyl tu nikdo, kdo by mě na první pohled zaujal. Během rozhovorů jsem se ale ve společnosti většiny mužů cítila velmi uvolněně. Možná to bylo i díky tomu, že žádný z nich mi nedal najevo, zda se mu líbím, nebo ne. Spontánně jsme si povídali. Nikdo z nás neměl potřebu kolem sebe stavět mantinely. Uvědomila jsem si, že takové rozhovory jsem naposledy zažila v době dospívání. Dneska mi to chybí, ale zároveň vím, že je to kvůli tomu, že čím je člověk starší, tím méně má příležitostí objevovat pro sebe někoho nového a obklopuje se starými známými. RandeGrande pro mě tak bylo příjemným návratem do minulosti a takovou hrou velkých dětí.

Ve skupině čtrnácti mužů se však našli i tací, se kterými bych se nejradši rozloučila už po pár vteřinách. Nepříjemně jsem se cítila ve společnosti „nápadníka“, který mi byl na první pohled nesympatický, a bylo pro mě obtížné se s ním o čemkoli bavit. Trochu mě zarazil i muž, který měl namalované řasy, a nelákali mě ani ti, kteří byli příliš sportovně oblečeni, jako kdyby se právě vrátili z túry.

Velkým minusem celé akce bylo, že věkové rozmezí 25 až 39 let způsobilo, že polovina mužů byla mladší než já, což je okamžitě vyřadilo ze „hry“. Nakonec jsem ale přece jen jednoho zaškrtla. Absolvovala jsem s ním úplně první rozhovor a po celou dobu tří minut jsem se v jeho společnosti cítila dobře. Zajímalo mě, zda funguje fakt, že když je vám s někým příjemně, oba to podvědomě vycítíte. To se nepotvrdilo.

Vůbec toho ale nelituji. Díky rychlému rande jsem si mohla znovu uvědomit, že je štěstí mít přítele, se kterým si máte stále o čem povídat, a energie mezi vámi funguje.

Doporučila bych RandeGrande? Zadarmo ano, jinak ne. Cena 550 Kč mi přijde přemrštěná. Mám pocit, že kdybych si večer sedla na bar, mělo by to stejný efekt. Vadil mi také velký věkový rozptyl, což může být pro ženu blízko hranice věkové kategorie zklamáním.

Romantička Amálka

Gábina (26 let), studentka Většinu dne trávím ve škole nebo na brigádách a o víkendech jezdím za rodiči do západních Čech. Nemůžu se proto ani divit tomu, že na lásku posledního půl roku nemám štěstí. Když mi spolužačka vyprávěla o RandeGrande, dlouho jsem váhala. „Za zkoušku nic nedáš,“ přesvědčovala mě stále dokola a popisovala nadšení svojí sestřenice, která rychlé rande absolvovala už dvakrát. „Jdu do toho,“ rozhodla jsem se nakonec. Za „dohledu“ spolužačky jsem na internetu našla volný termín, správnou věkovou kategorii a na mapě adresu restaurace, kde se mělo rychlé rande odehrávat.

Když jsem dorazila na místo, byla jsem neskutečně nervózní. Přišla jsem o něco dřív, a tak jsem měla možnost prohlédnout si kluky, aniž by si toho všimli. To mě ale moc neuklidnilo a už jsem si přála, aby celá akce odstartovala. Dlouho jsme však čekali na poslední příchozí a já litovala, že jsem nepřišla s kamarádkou, díky které by mi čekání utíkalo mnohem lépe.

Když poprvé zazněl zvonec, přišlo mi divné z ničeho nic si začít povídat s klukem, kterého bych před pár minutami na ulici minula bez povšimnutí. Nevěděla jsem, jak začít, a tak jsem bezradně pátrala v seznamu otázek. Bohužel kluk sedící naproti mně na tom byl podobně, a tak jsme se na sebe rozpačitě dívali. Na konec tří minut jsem se opravdu těšila. Nechtěla jsem to ale hned vzdát a doufala, že příště to bude lepší.

Můj další nápadník byl sympatický blonďák, který se hned pustil do vyprávění o svých cestách na vlastní pěst po Evropě. Ptal se mě, kde jsem byla já. Díky němu jsem se uvolnila a konečně si začala připadat normálně. Přede mnou však byl ještě celý zástup mužů… Je pravda, že se všichni chovali příjemně. Každý z nich byl ale úplně jiný. Někdo to trochu přehnal, když přišel ve společenském obleku, což mi přišlo až příliš slavnostní. Trochu mě také zaskočilo, když jsem se dozvěděla, že dva z mužů už byli ženatí. „Sportuješ?“ zeptal se mě jeden z nich.

Když jsem zavrtěla hlavou, bylo vidět, že jeho představu o budoucí partnerce nesplňuji. Jiný muž mi zase vyprávěl příhodu o tom, jak cestou na RandeGrande potkal na záchodě v Lucerně Bolka Polívku. Hlasitě se svojí příhodě zasmál. Cítila jsem se trapně.

Těch mužů bylo tolik, že když nám pořadatelka oznámila konec, byla jsem v rozpacích. Během rozhovorů jsem si zapomněla psát poznámky a teď jsem z toho měla v hlavě zmatek. „Prosím o odevzdání,“ dožadovala se organizátorka vyplněného papíru. V rychlosti jsem zaškrtla dva kluky, které jsem si jako jediné zapamatovala.

Doporučila bych RandeGrande?

Nejsem upovídaný typ, takže jsem během rychloseznamky měla občas problém najít téma k rozhovoru a byla ráda za seznam otázek od organizátorů. Uvítala bych víc prostoru ke srovnání myšlenek mezi rozhovory. Byla to zajímavá zkušenost, ale na mě moc ve spěchu. Podruhé už bych do toho nešla.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Juicy.

Autor: Eva Rýznerová

Témata: Chování a vztahy, Rychle a zběsile, Brigáda, Hurvínek, Samomluva, Nejlepší recept, Sto, Rande, Věkové rozmezí, Celý zástup, Století, Globální oteplování, Myšpulín, Taneční krok, První rozhovor, Karkulka, Arabela