[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Naše Eliška je strašně uzavřená, skoro vůbec si nechce s nikým hrát. Když jsme na pískovišti, úzkostlivě si hlídá svoje hračky a k ostatním dětem se málokdy přidá. Nevím, jak to změnit,“ říká Ivona (27) z Broumova. „Honzík byl odmalička veselé dítě, které se nikoho nebálo. Přátelství navazoval snadno a vždycky měl nějakého kamaráda po ruce.
Ve školce se sblížil se dvěma kluky, se kterými se přátelí i teď ve škole,“ vypráví Zuzana (32) z Prahy. Jednoduše řečeno, každé dítě je individualita, takže i když máte doma třeba tři děti, každé z nich může navazovat kamarádské vztahy odlišně. Nejlepší věc, kterou můžete pro své potomky udělat, je respektovat jejich společenské preference a dát jim čas. A jak je učit navazovat přátelství?
Pravdou je, že podle psychologů u batolat (1–3 roky) kamarádi tak důležití ještě nejsou. „Pro batole není přátelství s druhými dětmi vývojovým úkolem, který právě řeší. Ano, dítě zaujmou jiné děti, kontakt s nimi může být zajímavý, určitě je bude rádo pozorovat, zkusí se mezi ně zapojit. Může si s nimi hrát, ale když hra skončí, nebo se pohádají o bagr, dá se pozornost dítěte přesměrovat jinam. Pro batole jsou klíčoví rodiče, takže mít kamaráda není v tomto věku nutné, nezbytné je mít milujícího rodiče,“ vysvětluje Mgr. Tereza Beníšková.
Všímejte si, zda se váš potomek cítí lépe ve skupině, nebo když si hraje jen s jedním dítětem a pokračujte v tom, co mu nejvíc vyhovuje. Je spousta možností, jak na to – hlavní roli hraje nácvik chování k ostatním vrstevníkům, a to třeba tak, že budete s dítětem chodit tam, kde se pohybují i jiné děti a kde je to příjemné. Můžete naplánovat pravidelná setkání – výlety do parku, do mateřských center, do dětské herny, plavání pro maminky s dětmi, návštěvy u sousedů. Vytvoříte tak příležitosti pro začlenění do kolektivu (a to je dobré i pro plaché dítě).
„Vyhledávejte takové situace, které se mu líbí, vytvořte pro navazování vztahů prostředí a pak čekejte a zpovzdálí sledujte. Pokud by došlo k nějaké vyhrocené události, zasáhněte, ale jinak nechte situaci přirozeně běžet. Pokud jej budete kárat po incidentu s některým jiným dítětem, zároveň byste měli vždy dodat, jak by šla situace vyřešit jinak a přijatelněji. Měli byste korigovat nevhodné chování a pokusit se o nápravu,“ radí psycholožka. Pokud se vašemu potomkovi „kontaktování“ s jinými dětmi nedaří a nebude mít z návštěvy hřiště nebo kamarádů dobrý pocit, počkejte nějakou dobu a v mezidobí se s dětmi raději moc nestýkejte. Teprve potom to zkuste znovu.
„Mirek si našel na hřišti kamaráda, který se mi ani trochu nelíbil. Pořád Mirka provokoval, házel po něm písek, vždycky mu rozdupal bábovičky. Nevím, proč s ním chtěl Mireček pořád kamarádit,“ říká maminka Helena (28) ze středních Čech. „Tak jsme tam přestali chodit,“ dodává. Je vhodné určovat svým malým dětem, s kým se mají kamarádit? Má vůbec rodič zasahovat do vznikajících vztahů? Podle psycholožky Terezy Beníškové ano.
„U takto malých dětí ano, čím je dítě starší, tím méně si do výběru svých kamarádů nechá mluvit, ale batole o sobě ještě samo nerozhoduje. Maminka lépe odhadne, jaké prostředí je pro dítě vhodné a zda se mu tam bude líbit. Rodiče také často určují dětská kamarádství podle vlastních zájmů. Například maminky, které se přátelí už od porodnice, se soustavně navštěvují i s dětmi, a jejich ratolesti tak mají pravidelnou příležitost si spolu hrát.“ U batolat je také nutné monitorovat situaci, a pokud by přerostla únosnou míru, je nutné, abyste zasáhli.
„Batole se většinou ještě musí učit, jaké chování je sociálně přijatelné a jaké už ne. Potřebuje si osvojit, co se od něj v dané chvíli očekává (například že když si chce něco cizího půjčit, tak o to musí požádat, počkat na schválení a ne si věc vzít a utéct). Některé děti se musí naučit neubližovat ostatním, nebrat věci násilím, nereagovat hned agresivně, nekousat druhé děti apod. Dítě by mělo vědět, že rodič je jeho záštita a ochrana, a že když si s náhlou situací nebude umět poradit samo, přijde mu na pomoc rodič. Že se ho zastane, když je potřeba, ale na druhé straně bude korigovat jeho chování, pokud není právě žádoucí,“ vysvětluje psycholožka Beníšková.
„Karolína má skoro každý týden jinou kamarádku. Pokaždé přijde s tím, že s tamtou už ,neka‘ protože jí nepůjčila barbínku, druhý týden přijde, že s ní zase ,ka‘ a s tou další ne, protože ji uhodila kostkou do hlavy,“ říká Tereza (35) z Prahy. Pamatujte, že pro tříleté dítě je obtížné chápat některé věci, neumí logicky uvažovat.
„Je normální, že malé děti kamarády střídají, je to naprosto přirozené. Děti všechno zkoušejí (různé hračky, různé činnosti, různé kamarády). Někdy se stane, že kamarádství z pískoviště přetrvá do dospělosti, ale je to spíše tím, že se děti vídají dál – jako předškoláci a školáci, že třeba bydlí blízko sebe nebo že se rodiče navštěvují, něčím si ‚sednou‘ a vydrží jim to.
Ale že by si dítě samo vyhledávalo kamaráda z pískoviště, to spíše ne, rodiče jsou pro menší děti (na rozdíl od puberty) nejdůležitější,“ říká Mgr. Tereza Beníšková. Počítejte s tím, že kamarádství a dětské nálady vůči druhým dětem se mohou měnit rychle a často, stejně jako jarní počasí. Pozorujte, se kterými dětmi vaše dítě vychází nejlépe, a umožněte jim, aby si spolu hrály co nejčastěji.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.