reklama

S tím klukem si už hrát nebudeš!

Svět dětských přátelství je skutečně nevyzpytatelný. Rychle začínají i končí, jen málokdy vydrží několik let nebo celý život. Přesto se někdy může stát, že vás doslova vyděsí, s kým se vaše dítě stýká. Máte zasáhnout?

Děti jsou pěkné svéhlavičky, jednají intuitivně, a než se naučí rozeznávat nástrahy tohoto světa, stojí to vás, rodiče, hodně dřiny a moře nejistoty i obav. Zlí cizí lidé ale nejsou jediné nebezpečí, které se v životě vašeho drobečka může vyskytnout.

Poměrně nebezpeční jsou z rodičovského pohledu i nevhodní kamarádi – raubíři, agresoři, rozmazlenci, manipulátoři, o hodně starší děti, jež se evidentně vydaly na špatnou cestu a to vaše na ni chtějí (jak jste přesvědčení) stáhnout také.

Může to být dítko odvedle stejně jako spolužák ze školky či školy. Může si s ním hrát denně a vy až po měsících zjistíte, že se vám váš mrňousek mění před očima.

Opravdu – dávejte pozor, s kým se váš syn či dcera stýká. Dokud máte šanci to ovlivnit a zamezit mnoha hloupostem!

Ideály neexistují

Pokud by to bylo jen na vás, vybrali byste s partnerem samozřejmě pro své dítě s ohledem na jeho aktuální věk jen ty nejlepší přátele. Z dobrých rodin, s klidnou povahou, chytré, rozumné, nadějné. Jenže nejste kouzelníci a také nejste svému potomkovi v patách 24 hodin denně. To by také ještě tak hrálo! Nicméně jakmile ho spustíte z očí, vaše dítě se jako „na potvoru“ cítí být nejvíce přitahováno k dětem, které „zavání“ průšvihem. Proč?

Láká je dobrodružství, poznávání, jejich fantazie přímo miluje napínavé hry s trochou nebezpečí nebo tajemství. A že v rámci těch her začnou třeba krást? Inu, možné je naneštěstí opravdu všechno a ve vašich očích stejně žádný kamarád nebude pro ten váš poklad ideální.

„Každý z nás si přeje pro svou ratolest to nejlepší a rovněž má motivaci k tomu, aby i ona byla nejlepší,“ říká k tomu kouč a poradce ing. Michaela Lišková, spoluzakladatelka pražské Životní poradny (www.zivotni-poradna.cz), podle níž jsou rodičovské snahy o zasahování do výběru přátel potomků naprosto přirozené – na základě obav o budoucnost dítěte, o jeho štěstí i na základě motivu, jímž jsou společensko-vztahové korekce.

Rozmlouvat, nebo ne?

Především u raných přátelství se rodičům nabízí možnost do vývoje takových vztahů zasahovat. Nicméně… s ohledem na to, že rok za rokem potomek stále lépe a lépe ví, co chce, co se mu líbí, co jej baví, nebaví, s kým si (ne)rozumí, kde je zhruba ta hranice, na níž končí rozhodovací pravomoci rodičů a začíná jeho právo vybrat si kamarády bez ohledu na to, jak se vám to líbí?

„Tuto hranici by v optimálním případě měly určovat samy děti. Mnohdy to však není možné, proto existuje pravidlo – zasahovat do vztahů dětí jen do míry únosné pro dítě. Nemělo by mít pocit, že za něj chcete rozhodovat nebo jej ovládat. Jeho reakcí by mohlo být stažení se do sebe, což by vedlo k přetržení komunikace s rodičem, ke ztrátě vzájemné důvěry,“ varuje ing. Michaela Lišková. Samozřejmě jej nemusíte nechávat v přítomnosti dětí, které se toulají po ulicích už od raného dětství, nicméně jděte na to s citem, třeba jej postupně odrazujte, navrhujte mu jiný program, aby nemělo možnost se ptát po „nevhodných“ kamarádech, a podobně. Křik, výhrůžky, zákazy, tresty, to moc nefunguje.

Je stejný jako jeho táta!

Další častou chybou, kterou v hodnocení vhodnosti a nevhodnosti kamarádů svých dětí můžete dělat, je, že je posuzujete podle toho, jak vnímáte jejich rodiče a jaký k nim máte vztah. „Bohužel stává se, že dětský svět je ovlivněn vztahy mezi dospělými. Otec či matka mohou hodnotit rodiče kamarádů svých dětí skrz finanční, společenský nebo jiný filtr.

Poté takový rodič nemusí být pro ,mé‘ dítě tím nejlepším vzorem, a tudíž neshledávám vhodné ani kamarádství s jeho potomky. Děti jsou ve své podstatě světem dospělých nedotčené, mají vyladěný cit pro spravedlnost a mnohdy nesouhlasí s chováním svých rodičů. Jejich reakce pak v žádném případě nezrcadlí postoje dospělých. Nebo nezrcadlily by, pokud byste je k tomu nenutili,“ vysvětluje ing. Lišková.

Dejte mu možnost volby

Zkuste tedy dítěti místo vnucování svého vlastního, možná zkresleného, názoru dát prostor, aby vám vysvětlilo, proč ho baví právě ten nebo onen kamarád. Třeba zjistíte, že se ze syna podivného sběratele staré veteše může vyklubat malý milovník umění. Nebo že dcera té „zmalované“ ženštiny má ráda knížky, pohádky a sní o tom, že jednou bude spisovatelka.

A takové děti přece to vaše mohou pozitivně motivovat, obohacovat – když je ovšem při první příležitosti neodepíšete! Nechte to opravdu taky trochu na svém potomkovi. Jsou to jeho kamarádi, ne vaši, a kdoví, jestli by ono naopak schválilo do jednoho všechny vaše přátele? Od toho na světě přece nejste. „Jak už jsme totiž naznačili: bránit dítěti ve výběru kamaráda vede ke komunikační bariéře mezi ratolestí a rodičem.

A jestliže jako rodič přece jen chci zasáhnout, může být řešením opět jen cesta bez násilí nebo nátlaku. Fungují například příběhy, v nichž můžete projevit svůj názor bez obav z negativní dětské reakce. Nebo je namístě přiznat, že máte o dítě strach, protože na podobně nevhodného kamaráda narazil daný rodič sám, ve svém dětství,“ nabízí smírčí varianty vyjednávání o (ne)vhodných kamarádech Michaela Lišková s poukazem na to, že při takovém zásahu si uchováte to nejdůležitější – důvěru své ratolesti.

Když jde do tuhého…

Kritická situace nastává, když zjistíte, že se vaše dítě chytilo opravdových uličníků. Ani v tomto případě je nemusíte vystavit nátlaku. Daleko lepší bude, když si k tomu, že jeho přátelé nejsou ti praví, dojde opět samo. Pokud nezafungují motivační příběhy z vašeho dětství, pusťte se do rozvíjení potenciální budoucnosti po boku takového kamaráda.

„Ano, rodič by se mohl pokusit provést dítě představou přátelství s nevhodným partnerem. Na základě cíleně směrovaných otázek si potomek ve finále sám odpoví na to, jak by mohlo takové kamarádství dopadnout,“ přitakává Lišková. A dodává, že to chce také velkou dávku trpělivosti. I když vám při rozmluvě může říct, že se stejně bude vídat, s kým chce, bude po takových rozhovorech určitě pár dní přemýšlet, jestli náhodou nemáte pravdu.

Nemluvě o tom, že v něm zafunguje jakýsi pud, který mu „velí“ poslechnout primární autoritu, jíž jste právě vy, rodiče. Příklady táhnou Chcete se pro teď i do budoucna vyhnout okamžiku zklamání a prožití šoku z toho, že vaše ratolest má kolem sebe samé špatné kamarády? Pak si prostě jen dejte více záležet na výchově. Nikdo jiný nemá takovou šanci vštípit mu správné životní zásady a naučit jej používat zdravý selský rozum než vy, rodiče.

„Dítě si buduje své vzorce návyků právě podle toho, jak se jeho rodiče chovají k jiným lidem, jak komunikují, jak o nich hovoří v jejich nepřítomnosti a podobně,“ říká odbornice.„Dále je podstatné, aby se rodiče zajímali o kvalitu volného času svých dětí. V ideálním případě s dítětem sdílejí společnou aktivitu a takto společně strávený čas dá rodiči přesný obrázek toho, jak se jeho potomek chová v kolektivu.“ Jinými slovy: věnujte se svým dětem, jak to jde.

Od kolébky jim vštěpujte ty správné zásady a pak budete mít větší šanci, že životem projdou tak nějak podle vašich představ. Při tom všem pak ale nezapomínejte, že fakt, že je dítě malé, neznamená, že je hloupé.
A někdy se i vy můžete zatraceně mýlit!

Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Nezapomeňte se vyhýbat nepříjemným úředníkům a sousedům. Den nepřeje sportovním zábavám, proto se večer vydejte tam, kde se nemusíte…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama