[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zatímco samostatná Lucka a její formeláci a možná i mnozí z nás zažívali již v útlém věku neuvěřitelná dobrodružství, když je rodiče nechali samotné doma, naši potomci v tomto věku už takové chvíle obvykle nepoznají.
Dnes zkrátka není zvykem nechávat takto malé děti doma samotné. Že by to generace našich potomků nezvládla? Nebo mají dnešní rodiče víc času a děti být sami nemusí? Nebo je víc „hlídacích“ zařízení? Těžko říct, proč je dnešní doba v tomto ohledu jiná a stejně obtížné je též říci, zda je to lepší, či horší. Oba přístupy však mají své nesporné klady i zápory.
Než odešla bábinka do školy, musela ještě nakrmit králíky, slepice a připravit mladší sestřičce snídani, nikdo jí to čtyřikrát nepřipomínal, nevyhrožoval zákazem televize; zkrátka to byla její práce, její zodpovědnost a rodiče se prostě poslouchali. Pokud by jí napadlo si místo povinností přispat nebo si hrát, sestřička ani zvířata by nejedla – tečka. Od kolika let bývala se sestřičkou doma sama, mi nebyla schopná říct, ale prý ještě dřív než nastoupila do školy.
Její tatínek odjížděl brzy ráno „do úřadu“ a vracíval se k večeru, maminka šla dojit a obstarat sedlákovi krávy a vracívala se během dopoledne. Pokud se něco akutního dělo, šla babička za sousedkou nebo tetou, která bydlela na druhé straně městečka. Samozřejmě si bábinka vybaví i situace, které byly „na hraně“ a naštěstí při ní stál anděl strážný a obě děvčata „přežila“ všechny neplechy a nehody bez vážné újmy.
Na tuto otázku nejde jednoznačně odpovědět. Celkové společenské klima je v tomto směru naprosto odlišné a nechávat doma takto malé děti samotné nebývá příliš běžné. S velkou pravděpodobností by s tímto přístupem mělo problém i sousta dětí, které dnes vyrůstají ve větší volnosti, ale často bez pocitu zodpovědnosti, jasných hranic a často i možnosti naplno prožít důsledky svého jednání a rozhodování.
Dětem raději preventivně vynadáme, potrestáme zákazy televize (na které často brzy zapomeneme), ale „průšvih“ za ně pak pěkně vyžehlíme, vyřešíme. Každý letitý pedagogický pracovník také potvrdí, že dnešní děti mnohem méně respektují autority (včetně rodičů) – a pokud vás dítko nerespektuje, samozřejmě mu pak méně důvěřujete v tom, že by dodržovalo vzájemné dohody, když jej necháváte doma samotné.
Ano, je naprosto skvělé, jak moc se vzhledem k osvětě a mnoha sofistikovaným opatřením snížil výskyt závažných dětských poranění, existuje však i druhá strana mince… Protože své potomky k mnohým činnostem z důvodu bezpečnosti nepustíme (byť by je vykonávali pod dohledem) – nože, sirky, sekery, kladiva, hřebíky apod. jsou zkrátka tabu – když se pak děti k těmto „zakázaným“ činnostem a předmětům nepozorovaně dostanou, neumí si poradit a obvykle se poraní. Není pak divu, že jsme i z tohoto důvodu mnohem úzkostlivější nechat dítko s tolika nebezpečnými předměty doma samotné.
No, záleží na tom, na jak dlouho dítě doma hodláme zanechat, a jaký je jeho naturel – žádné tabulky v tomto směru neexistují. Malý průzkum u několika spřízněných maminek naznačil následující: školkou protřelé dítko jistě zvládne u pohádky počkat, než skočíte s košem, před dům za pošťačkou apod.
Čerstvý školáček, který se již ve škole musí potýkat a vyrovnat s velkou dávkou samostatnosti (a obvykle má i svůj mobilní telefon) by mohl zvládnout, když si odskočíte na nákup nebo na hodinu zacvičit či zaběhat. 9 – 10leté děti z mého okolí jsou už vcelku běžně doma samy, než dorazí rodiče z práce. Některé dokonce skvěle zvládají bez vaší přítomnosti přečkat i poslední dny nachlazení v domácím léčení. Ono vždy velmi záleží i na tom, jaké mají rodiče možnosti. Jinak uvažuje maminka samoživitelka, jiné možnosti má dobře zajištěná maminka pracující na půl úvazku.
Legislativa v tomto ohledu nedisponuje konkrétními nařízeními; neexistuje konkrétní pokyn v jakém věku a na jak dlouho lze nechat dítko samotné. Nicméně je nutné si vždy uvědomit, že do 18 let za dítě odpovídáte, a to včetně jeho zdraví, bezpečnosti a odpovědnosti za škody jím způsobené apod.