[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Příčin spontánního neboli samovolného potratu může být celá řada. Častými viníky bývají podle lékařů imunologická onemocnění, hormonální příčiny, prodělané infekce, chronické nemoci, ale i vnější vlivy, jako jsou kouření či nadměrná konzumace alkoholu. Za největším procentem potratů (abortů) však stojí genetické abnormality, které často ústí v různé chromozomální vady plodu. Příčiny těchto komplikací nejde v žádném případě hledat pouze na straně žen. Ve stejné míře se na nich můžou podílet kvalita mužských spermií či vzájemná genetická „souhra“ obou partnerů.
Kolem tématu potrácení existuje stále spousta omylů a mýtů. Spontánní potrat je chybou v takzvané postimplantační fázi početí (poté, co se oplodněné vajíčko zahnízdí v děložní sliznici), v žádném případě není chybou ženy. Nejčastějším důvodem bývají již zmíněné genetické abnormality. Pokud se v rodinách páru napříč generacemi potraty již vyskytovaly, pravděpodobnost této diagnózy se navíc zvyšuje. Pak je určitě na místě provést náležitá genetická vyšetření.
Lékaři uvádějí, že 15 až 20 % žen, které zažily opakované potraty, má v krvi zvýšené tzv. antifosfolipidové protilátky, což je stav příznačný pro antifosfolipidový syndrom. Jde o autoimunitní onemocnění, kdy protilátky způsobují uzávěry cév v těle. Vedle vzniku trombózy či plicní embolie je syndrom typický spojením se vznikem těhotenských komplikací i možným vyšším výskytem spontánních potratů.
Dalším důvodem může být syndrom polycystických ovarií (PCOS). Tato endokrinní porucha vzniká vlivem hormonální nerovnováhy v organismu a vedle opakovaných samovolných potratů může způsobovat nepřiměřeně dlouhé menstruační cykly, poruchy ovulace, dále akné nebo padání vlasů. U pacientek s historií potratu se můžou vyskytnout také špatná funkce štítné žlázy, abnormalita dělohy, autoimunitní onemocnění (například právě štítné žlázy) a poruchy imunitního systému. Málo se ale ví, že příčinou samovolného potratu u žen může být i kvalita mužských spermií.
Chromozomy jsou bloky genů uložené v jádrech všech buněk. „Každý člověk disponuje 23 páry chromozomů, přičemž jeden ze dvojice vždy pochází od matky a druhý od otce. Zralá pohlavní buňka, ať už jde o vajíčko či spermii, nese vždy poloviční počet chromozomů, neboť ke spárování dochází právě při početí,“ vysvětluje MUDr. Kateřina Veselá, lékařka a ředitelka reprodukční kliniky Repromeda. Problémy přichází, pokud má spermie nebo vajíčko, ze kterých embryo vzniklo, počet chromozomů větší, či naopak menší. V takovém případě sice těhotenství vznikne, existuje ovšem vysoké riziko, že žena o plod v určité fázi přijde. Dojde-li k potratu opakovaně, je na místě navštívit odborníka, který pomocí genetických vyšetření odhalí příčiny.
Problém opakovaného potrácení je v každém případě dobré řešit včas s odborníky. Jednou z cest a vhodným řešením pak může být umělé oplodnění (IVF). Velká část žen, která si prošla spontánními potraty, přitom na možnost IVF ani nepomyslí, protože nemá žádný problém s otěhotněním, nýbrž s donošením miminka. „Na reprodukční klinice ale dokážeme vyřešit řadu reprodukčních problémů včetně opakovaných potratů. V takovém případě je vhodné využít metodu preimplantačního genetického testování, na jehož základě může být pro přenos do dělohy vybráno zdravé a nejvíce perspektivní embryo. Tím se riziko následného potratu minimalizuje,“ upozorňuje MUDr. Veselá. Každý prodělaný potrat přitom podle ní silně zvyšuje pravděpodobnost potratu dalšího. Po dvou neúspěšných pokusech je riziko třetího potratu až 25 %, pro čtvrtý je to až 46 %. V takové situaci pak není dobré řešení problémů odkládat. „Důležité je neklást si neštěstí za vinu, neboť v drtivé většině případů žena situaci nijak ovlivnit nemohla,“ zdůrazňuje paní doktorka.
Spolehlivou odpověď v případě, kdy existuje podezření na genetickou příčinu opakovaných potratů, přinese jen speciální vyšetření na reprodukční klinice. Chromozomální odchylky nejsou ojedinělým jevem a vědci tento fakt dávají do souvislosti především s vyšším věkem ženy. Průměrně se vyskytují u více než poloviny embryí, kde je v páru žena starší 30 let. Tento podíl stoupá s věkem a u čtyřicátnic dosahuje až 90 %. Jelikož se průměrný věk pacientek podstupujících IVF terapii v Česku pohybuje okolo 38 let, genetické preimplantační vyšetření embryí (PGT) se dnes stává její častou součástí. Umožňuje totiž vybrat embryo bez konkrétní genetické zátěže ještě před jeho přenosem do dělohy ženy.
„Počet terapií s preimplantačním genetickým vyšetřením u nás stoupá, při provedení těchto metod pak úspěšnost embryotransferu (přenosu do dělohy) dosahuje více než 56 %. Nejčastěji přitom využíváme PGT-A testování, při kterém dokážeme identifikovat euploidní embrya, tj. embrya, jež mají správný počet chromozomů, a jsou tedy vhodná,“ vysvětluje MUDr. Hana Višňová, vedoucí lékařka Kliniky asistované reprodukce IVF Cube.
Lékařka doplňuje ještě další přínos takového postupu: „Preimplantačním genetickým testováním zároveň snižujeme riziko spontánních potratů, ke kterým dochází, pokud embryo vykazuje genetickou zátěž. Předcházíme tak další psychické zátěži pro pár i riziku zdravotních komplikací u ženy. Párům podstupujícím IVF terapii proplácí genetické vyšetření embryí zdravotní pojišťovna, pokud je alespoň jeden z partnerů pojištěncem české zdravotní pojišťovny. Benefitem PGT je nejen to, že dokážeme z procesu IVF vyřadit embrya, která mají nesprávný počet chromozomů, ale i to, že se zkracuje doba k dosažení těhotenství. Pokud totiž máme k dispozici například osm embryí srovnatelné kvality, ze kterých jsou vhodná k přenesení do dělohy jen dvě nebo tři, umíme hned na začátku přesně určit, která to jsou, a použít je.“