[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
I když je Sandra Nováková drobná brunetka, jakmile vkročí do místnosti, je jí všude plno. I její sedmnáctiměcíční Mikuláš je opravdový živel. Přesvědčili jsme se o tom během focení, které bylo pro ty dva už druhým pro časopis Maminka. Poprvé bylo Mikulášovi jen pár týdnů a ještě o světě nic nevěděl. Dneska už je pro svoji maminku parťákem se vším všudy! Sandro, co se u vás změnilo od posledního focení do Maminky? No vlastně dost. Mám o 15 měsíců starší dítě, roli matky už mám pěkně osahanou a navíc jsem zpátky v pracovním procesu. To jsou, myslím, obrovské změny. Z křehkého miminka, které se bez vaší pomoci ani nepřetočí na bok a nepohne se z místa, se za těch pár měsíců stal chodící a žvanící skřítek se smyslem pro humor, který neustále projevuje svou lásku.
Obejme vás, pohladí, usměje se, když vás vidí, volá, jakmile nejste v dohledu, a pokřikuje, když vám chce něco ukázat. Napodobuje vás, učí se od vás a zkouší vaši trpělivost, vědomě zlobí nebo je roztomilej, směje se s váma a směje se vám a vy se neustále smějete z něj.
Matkou jsem už 17 měsíců, takže spousta věcí, ze kterých jsem byla vyděšená, už mi takzvaně zevšedněla. Všechno zvládám s větším klidem a samozřejmostí, což je taky velká změna. Jen ta obrovská láska se nezměnila. I když možná i ta, protože roste a roste.
V mateřství jste se prý našla... To nevím, kde jste to četla. Myslím, že v mateřství se najde každá žena, která miluje svoje dítě. Jen to máme každá trochu jinak s prioritami. Jak to myslíte? Přestože bezmezně miluji svoje dítě, je pro mě důležitá i jiná činnost, která nesouvisí s mateřstvím. Nejsem ten typ ženy, kterou na sto procent naplňuje péče o dítě a o domácnost. Práce je pro mě důležitým zpestřením, kde si trochu odpočinu a naberu novou energii a elán na mateřské povinnosti a domácnost.
Díky práci mám možnost občas komunikovat i „lidskou řečí“ a o jiných tématech než jen o těch, která řeším s Mikulášem nebo která s ním souvisejí. A to je myslím pro každou matku na mateřské, která do té doby vedla aktivní pracovní i společenský život, nesmírně důležité.
Vy jste naskočila opět do lékařského seriálu a proměnila jste se v pěknou mrchu. Je vám třeba v něčem podobná? Vlastně se s ní neztotožňuju vůbec. Dokonce mi je někdy líto, když vidím ty své kolegy hrdiny, že já hraju takovou čúzu. Ale na druhou stranu je to neuvěřitelně zábavné. A pro mě jako pro herečku je to veliká výzva hrát někoho, s kým nemám společného naprosto nic. V čem je doktorka Růžičková jiná než vy? Já jsem vždy pozitivní, ona vždy negativní. Já si vážím lidí, ona jimi pohrdá. Já mám soucit, ona je bezcitná. Já nesnáším intriky, pro ni jsou přirozeností. S každou situací se ale musím vždycky tak nějak smířit a vnitřně vyrovnat, abych ji mohla uvěřitelně zahrát. Po některých scénách mi je za ni ale opravdu trapně nebo stydno. Už máte nějaké ohlasy na svou roli? Zatím jen zřídka. Na ulici nebo v obchodě jsem se s žádným názorem ještě nesetkala. Ale nedávno za mnou přišel náš zvukař s tím, že musel manželku po prvních dílech přesvědčovat, že jsem ve skutečnosti milá a hodná.
Taky mi občas zavolá moje maminka, že se na mě skoro nemůže dívat a že jí je za mě hrozně trapně. A to je asi největší poklona, když mě v roli vlastní máma nepoznává.
Ohromně mě to s ním na place baví, má skvělé nápady a naše nápady dokáže ještě o trochu víc povýšit. Úžasně vypointovává situace, pracuje s dynamikou. Je vážně radost s ním pracovat.
Jak vás v televizi vnímá Mikuláš? Nevím jak, ale rozhodně mě vnímá. Vždycky vykřikuje máma, ale vypadá u toho celkem rozradostněně, takže mě vnímá asi pozitivně.
Díky svým rolím jste v nemocničním prostředí jako doma. Dokázala byste poskytnout první pomoc? Masáž srdce už jsem párkrát zkoušela, jak na umělé dýchání, o tom mám také nějaké povědomí, ale těžko říci, jak bych reagovala v takové situaci. Naštěstí v dnešní době můžete prakticky odkudkoli zavolat na záchranku a dispečer vás vždycky navede, co a v jakém pořadí dělat. Když jsme u té první pomoci, už máte s Mikulášem za sebou pády a první rozbitá kolena? Rozbité koleno ještě neměl, ale pár nárazů do hlavy už bohužel ano. Taky rozbitý ret. Ale k mému překvapení je neuvěřitelně statečný. Vždycky to nesu hůř já, on pláče jen chviličku, kdežto já, i když se to snažím nedávat najevo, se třesu ještě dlouho po tom zážitku. Snad každé miminko spadne z postele, jakmile se naučí přetáčet, stalo se vám to také? Mikuláš samozřejmě taky jednou spadl z postele, ale stalo se to až tehdy, když už z té postele uměl suverénně slézt a taky na ni vylézt. Když se jako miminko naučil přetáčet, přestala jsem ho na postel odkládat. V prvním rozhovoru pro Maminku jste říkala, jak vás překvapilo, že se s miminkem opravdu nevyspíte. Už jste stihla spánkový deficit dohnat? Už jo. Mikuláš je o více než rok starší, takže se trochu změnily i jeho potřeby. V noci nevyžaduje jíst každé tři hodiny a někdy dokonce zvládne spát na jeden zátah až do rána. Jak se vám to podařilo, že spí celou noc? Mikuláš naštěstí nikdy neměl problém s usínáním. Přirozeně pochytil náš režim a od miminka je zvyklý usínat po desáté jedenácté večer. Zase se ale probouzí ráno až kolem deváté a někdy i později. Takže když máme volno a nemusíme vstávat, tenhle jeho zvyk oceňujeme.
Překvapilo vás za ten rok na mateřství něco dalšího? Udivuje mě a překvapuje, jaký přírodní zázrak ten malej skřítek je. Jak rychle se vyvíjí a jaké dělá pokroky, čemu všemu rozumí, a já mám pocit, že rozumí úplně všemu. Kromě tohohle divení se asi změnila moje psychika. V čem konkrétně? Na všechno, co se týká dětí, jsem teď abnormálně přecitlivělá. Fotky dětských obětí v Sýrii nebo odkudkoli ze světa nebo nemocné děti, to všechno mi způsobuje vyloženě fyzickou bolest.
Dřív jsem si klidně mohla pustit film nebo dokument, jehož příběh se jakkoli dotýkal dětí a nebyl úplně pozitivní. Dnes na to nemám sílu ani žaludek. Mám najednou pocit, že bych chtěla zachránit všechny děti světa a realita je pro mě dost frustrující.
Přehnaně nic nesterilizuju, naopak klidně nechám naši fenku, aby Mikulášovi olízla obličej. Očkuju své dítě, všechno vařím, dávám mu maso a on kromě rýmy nebyl nikdy nemocný. A hlavně jsem máma, co se snaží, aby její syn měl neustále úsměv na tváři. Ale aby to nevyznělo příliš ideálně, někdy jsem dost netrpělivá. Jenže to je můj problém obecně v životě.
Už se u Mikuláše projevují nějaké geny? Haha… Je netrpělivý po mně. Když se mu například nepovede nasadit uzávěr na láhev hned napoprvé nebo napodruhé, okamžitě se rozčílí. Po tátovi je zase vědátor a objevitel. Není nic, co by ho nechalo bez zájmu, všechno musí prozkoumat a všechno ho zajímá.
Po mně pak bude asi komediant. Ostatně na focení to bylo vidět. Neuvěřitelně se předváděl a byl doopravdy ve svém živlu. Líbí se mu totiž být středem pozornosti.
Občas ještě dnes má takový záchvěv, kdy od něj uteče, ačkoli on jí chce dát jenom pusinku. Ale každopádně si na něj za ten rok a půl zvykla a bere ho jako člena smečky, miluje ho. Dokonce se z ní venku stává šelma a brání ho. Sandro, většina maminek si v těhotenství přeje holčičku, protože jim je jejich svět blízký. Jak zvládáte úskalí klučičího světa plného aut, fotbalových míčů a čurání vestoje? No, vzhledem k tomu, že jsem vyrostla mezi třema staršíma bráchama, mám odmalička vlastně spíš opačný problém. Mám trochu trable s navazováním kamarádských vztahů s holkama, a tak jsem se vždycky obklopovala raději kamarádama než kamarádkama.
Nějak líp rozumím drsnějším vtipům než holčičímu žvanění o malichernostech. A tak se mi po pravdě ulevilo, když jsem se dozvěděla, že čekám kluka. Ale na druhou stranu, znám pár skvělých žen, takže kdybych měla další dítě, vůbec bych se nezlobila, kdyby mi osud nadělil kamarádku. A pomýšlíte už na druhé dítě? Ano i ne…
Blíží se čas dovolených. Nedá mi to se vás nezeptat, jestli se zase chystáte někam k moři… No, ještě to zvažujeme. Po té „dlouhé zimě“ v Egyptě se těšíme na české parné léto. Tu vaši zimní dovolenou v Egyptě sledoval bulvár i dychtiví čtenáři. Četla jste si komentáře, které pod takovými články vycházely? Všechny jsem asi nečetla. Pročítala jsem komentáře na našem Facebooku, kde jsme vlastně dělali on-line reportáž z té nepovedené dovolené. Některé komentáře byly absurdně negativní, ale naprostá většina lidí to s námi prožívala s vtipem, se kterým jsme to sdíleli.
Díky všem těm pozitivním ohlasům jsme každou další nesnáz brali s větším humorem a vlastně z toho neštěstí jsme si udělali nesmírně zábavnou dovolenou, na kterou nezapomeneme.
Díky téhle vaší dovolené vznikl projekt České moře. Za facebookovým projektem stojí hlavně Vojta. Já nekopu, ale maximálně mu fandím. Ale někdy taky zpochybňuju, co dělá, už ho totiž skoro nevidíme. Je tak hluboko, že než vyleze s kbelíkem vykopané hlíny a sleze zase zpět na dno, zabere mu to většinu dne.
Takže pokud nepřijde na jiný a rychlejší systém vynášení hlíny, budeme se muset uchýlit k nějakému zásadnímu řešení. Opravdu úžasný smysl pro humor. Řekněte, jak vypadá klasický den Sandry Novákové? Každý den trávíme úplně jinak. Když točím, je to pokaždé v jiný čas a jinak dlouho. Někdy vstávám už před pátou, jindy až mě Mikuláš vzbudí. Někdy celý den proflákáme, všechno děláme v trochu šnečím prázdninovém tempu a někdy se toho během jednoho dne stane tolik, že naše malá sova, která obvykle usíná po desáté, usne už před sedmou.
Když jsme u toho natáčení... Jaké je pro vás dát syna na hlídání někomu jinému? První předání chůvě bylo samozřejmě strašně zvláštní. Ale naštěstí chůvička byla tak perfektní ve všech ohledech, že se veškeré naše obavy brzy rozplynuly. Je důležité neztratit úplně dosavadní život, to by se mohlo projevit i ve vašem budoucím vztahu k dítěti.
Rodič by neměl obětovat úplně vše, hrozí pak výčitky. Prostě do naší rodiny přibyl další člen, kterého bezmezně milujeme a staráme se o něj, jak nejlíp umíme, ale zároveň umíme přijmout pozvání na večeři s přáteli a jednou za čas si užít chvíli sami dva.
Když jste s Mikulášem a máte volno, co nejraději děláte? Hrajeme na schovávanou, počítáme žebírka a provádíme lechtání všech partií těla, které provází řvoucí smích, to nás baví. Taky čmucháme k nohám a pak následně omdléváme, tančíme spolu a rádi se s naší fenkou přetahujeme o hračky.
A teď už se nemůžeme dočkat, až bude teplo a my nafoukneme na zahradě vířivku. Minulé léto ji Mikuláš miloval, tak uvidíme, jestli bude láska pokračovat. Když jsme u té lásky… Před pár lety jste řekla, že s partnerem nepotřebujete na vaši lásku papír. Platí to i dneska, když máte dítě? Ano. Protože teď máme ten největší důkaz lásky. Našeho syna. Přesto jste v minulosti zasnoubená byla, v bulváru se hodně mluvilo, že dokonce plánujete miminko, ale nevyšlo to. Se současným partnerem jste s dítětem neváhala. Čím vás přesvědčil? Vším. A hlavně pravdou… Víc bych to nerozpitvávala. Takže je váš partner pořád nejlepším mužem ze všech… A jaký je táta? To je. A co se týká otcovství, dost často ho s Mikulášem pozoruji. Jak se k němu chová, jak s ním mluví, stará se o něj a všemu ho učí a vždycky si trochu postesknu a trochu Mikulášovi závidím. Být dítě, nechtěla bych jiného tátu.
Video: Tipy na účesy pro dívky: Nechte se inspirovat!