[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná vás to zklame, ale ani jeden „výchovný styl“ či nejnovější módní kurz na to není. Podle psychologa a kouče Viléma Urbana „stačí“ fungující rodina, kde si na děti umíte udělat čas. Zní to skromně, že? A přesto je právě tohle pro mnoho z nás těžko dosažitelná meta. Pak se bezradně zmítáme mezi přílišnou benevolencí (aby ty děti nebyly uťáplé v tom dnešním kariérním světě) a přísnými pravidly (aby nezvlčily!). Kudy vede cesta ke zdravému sebevědomí? Máme pro vás pět tipů.
Psycholog Carl Rogers definuje sebevědomí takto: Sebevědomí je hodnota, jakou sami sobě přisuzujeme. Důvěra v sebe sama, ve své schopnosti, ve svoji lidskou hodnotu a význam. Přesvědčení, že jednám častěji správně než nesprávně. Nepodceňovat se, znát svou cenu, nenechat si namluvit něco jiného. „Zdravě sebevědomé dítě by mělo umět říct: Tohle dělat nechci nebo nebudu,“ přidává Vilém Urban. „Řekne to kultivovaně a úměrně svému věku. Uvědomuje si souvislosti – samo u sebe vnímá, co myslí, cítí a prožívá.“
Děti jsou jako houby, nasávají všechno kolem. Vypadá to tedy, že mají neomezené možnosti a jakýmkoli „ohraničením“ jim vlastně škodíme v tom úžasném dětském rozletu. Ona neomezenost je ale zdánlivá. „V zásadě totiž dítě příliš neví, co chce,“ konstatuje Vilém Urban. „I celá existence v jakékoli společnosti totiž znamená uznávat její hodnoty, respektovat dané hranice. Nechat dítě levitovat v tom, že vše je možné? To znamená zadělat pouze na to, že nebude vědět, co se sebou.“ Hranice jsou tedy základ. A tady je pět tipů, jak zdravé sebevědomí budovat.
„Každá srnka naučí své mládě zajít na pastvu tam, kam chodí ona sama,“ vysvětluje Vilém Urban. „Je to předávání a vytváření programových vzorců pro danou lokalitu a oblast.“ Vaše dítě potřebuje vědět, kde a v čem je doma. A jak se tu má chovat – to ho máte naučit vy.
Často děti podceňujeme a považujeme je za „hloupé“. Tomuhle a tamtomu přece ještě nemohou rozumět, jsou na to „ještě malé“. „Rodiče by měli stále popisovat, co se kolem nás děje, a úměrně věku dítěte mu vysvětlovat,“ doporučuje psycholog. „Podporovat ho v tom, co samo chce, ale zároveň vymezovat koridory. Aby vědělo, kde jsou dané hranice a proč.“
U nás doma funguje jedna věc: Když syn nechce dělat úkoly, řeknu, že ho nutit nebudu. Ať ale promyslí, co řekne zítra paní učitelce, až se bude ptát po domácí práci. A že je možné, že dostane nějaký trest či pětku. Důležitý okamžik je podle Viléma Urbana vysvětlování důsledků. „Děti se mají učit odpovědnosti za své činy, ale často ještě neumějí domyslet důsledky. A od toho jsou rodiče – ukázat souvislosti a doslova preparovat, co je zodpovědnost dítěte a co ne. A naznačit směr, kudy je dobré se ubírat, pak už to dítě zkusí samo se zdravým sebevědomím,“ dodává Vilém Urban.
Překážky? A co když naruším jejich přirozené talenty? Přece máme dětem připravit to nejlepší a milé prostředí pro jejich rozvoj! „Zdravé sebevědomí ale podpořím právě tím, že nechám dítě překonávat překážky úměrné jeho věku,“ říká rozhodně Vilém Urban. „I talenty jsou sice dané, ale rozvine je jen disciplína. A každému dělá dobře, když ho něco stojí nějaké úsilí a pak vidí výsledek a dostane pochvalu. To je cesta, jak poznat svou cenu.“
…nedostatkovou komoditu dneška, kterou žádný kroužek ani dárek nenahradí. Na venkově jsou rodiny stále více sepjaté. Větší problémy ohledně času na děti jsou ve velkých městech. „Přál bych všem rodičům, aby se starali více o svůj rodinný kruh než o cokoli jiného. Být pohromadě a mít na sebe čas je nejlepší cestou ke zdravému sebevědomí, které se pak v dětech buduje samo a přirozeně,“ uzavírá Vilém Urban.
10 zásad dobrého rodiče