[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když si špatně vyberete barvu laku na nehty, přinejhorším se vám nebude líbit. Jestli ale učiníte špatné rozhodnutí třeba při výběru partnera, budou následky horší. U rozhodování je podle koučky Evy Markové nejdůležitější poznat sám sebe a podle toho volit: „Pokud cítíte, že je to správné rozhodnutí, jste o něm vnitřně přesvědčeni, je velká pravděpodobnost, že se rozhodnete dobře.“ I vy byste měli učit děti rozhodnosti. Dávejte jim na výběr, například v tom, co by rády dělaly. Děti, které dělají činnosti, které jim vybrali druzí, se stávají pasivními a závislými na jiné autoritě. Dá se s nimi jednodušeji manipulovat. A to přeci nechcete.
Netopíte se v dluzích a peníze v podstatě máte. Jenomže když vám v termínu nepřijde výplata, děsíte se, že vám neodejdou trvalé platby? U peněz podle odborníků jde ani ne tak o to, kolik vyděláváte, ale o to, že s penězi neumíte zacházet. Na tohle podle finanční expertky Marcely Hrubošové existuje jednoduché pravidlo. „Ať vyděláváte 15 nebo 50 tisíc korun, je třeba si peníze umět rozdělit, a to ideálně podle pravidla 1 – 7 –2, kdy 1 (10 %) je odměna sobě, 7 (70 %) je režie spojená s vaším životem a 2 (20 %) tvoří úspory a rezervy. Tímto způsobem vyjdete a našetříte,“ říká. I děti byste měli naučit znát hodnotu peněz. Jak na to? „Mluvte se svými dětmi o penězích,“ důrazně doporučuje dluhová poradkyně Maria Rost. Měly by vědět, proč se některé věci koupit nemohou.
V poslední době nemá stereotyp dobrou pověst. Je považován za něco, co nás spoutává a požírá kreativitu. Ačkoli říkáme, že v životě preferujeme různorodost a volbu, výzkumy dokazují, že jsme přece jen šťastnější s limitovanými možnostmi. Rutina pomáhá omezit počet možností, a tím i počet rozhodnutí. Dává našemu životu řád. A konečně – na zaběhnuté rutině je dobré i to, že ji můžete občas porušit, tu a tam z ní vybočit. Pro děti jsou řád a pravidla důležité. Pokud rodiče dětem včas nastavili hranice, vyrostou z nich dospělí, kteří jsou šťastnější, tvrdí často psychologové. Ti, kteří řád v dětství postrádali, v životě více tápou.
Lidé, kteří mají kolem sebe blízké přátele, se častěji cítí šťastní. Mají s kým sdílet život, nepřipadají si osamělí a zbyteční. Naopak dospělí lidé bez přátel v průměru více konzumují alkohol, méně sportují, jsou během dne unavenější a tak dále. Přátelství může být celoživotní oporou, nicméně i o něj je třeba pečovat. Rejstřík vašich přátel by měl přitom zahrnovat důvěrné kamarády i obyčejné známé, které do něj budete přibírat v průběhu celého života. Nebojte se ani v pokročilejším věku být členem nějaké skupiny. V Česku se to moc nenosí, ale stačí si vybavit ten příjemný pocit, když jednou za čas přijdete „mezi své“. Ať je to sportovní tým, kapela nebo klub čtenářů.
Srovnávat se po fyzické, sociální a finanční stránce s ostatními je past. Vždycky budete mít kolem sebe lidi, kteří jsou krásnější než vy, vstávají dřív, stihnou toho víc, jsou úspěšnější. Zaměřte se na svůj vlastní život, vlastní cíle. Když budete mít pořádek v hodnotách, přestanete se dívat na druhé, zmizí závist a jednodušeji se zorientujete i v prioritách, což zase bude mít pozitivní vliv na váš time management a posléze na celý váš život. Tohle musí pochopit i děti. Každý jsme jiný a nikdo nemůže mít všechno. Zkuste je k tomu vést. A rozhodně je také nesrovnávejte se spolužáky, to nedělá dobrotu. Děti mohou získat pocit, že jsou špatné a vy byste raději měli doma Aničku, která se učí líp a nezlobí.
Když se zeptáte lidí, co zajímavého zažili v poslední době, většinou odpovědí, že nic. Znamená to, že mají nezajímavý život a důvod být nešťastní? Podle psychologů nikoli, jenom věci zajímavé, které nám dělají radost a náš život šťastnější, neumíme prožít. Jsme na dovolené, ležíme na pláži a řešíme, aby nám za pár dní neuletělo letadlo. V tu chvíli je ale důležité něco úplně jiného. Kdyby dětem vydržela ta dětská radost z maličkostí co nejdéle, bylo by to báječné.
Není náhoda, že kdykoli se dnes mluví o tématu osobnostní růst nebo životní spokojenost, doporučují odborníci praktikovat vděčnost. Abyste si ji dostatečně uvědomili, nejde jen o to rozpomenout se na ni, ale také si ji třeba zapsat. Ve Spojených státech na vděčnost dokonce zavedli specializované diáře, kde si každý den poznamenáte jednu až tři věci, za které jste vděční. I tohle můžete s dětmi trénovat. Můžete společně hrát i hru „růže a trny“ – každý z rodiny řekne jednu nejlepší věc a jednu nejhorší věc, která se mu ten den stala. Cílem je zaměřit se spíše na pěkné a pozitivní věci (za které jsme vděční). Na závěr hry každý z rodiny řekne jednu věc, na kterou se zítra těší, nebo řekne, co pěkného podle něj zítřek přinese.