reklama

Selhala jsem u porodu. Také jste si z porodu odnesly trauma?

V náručí máte krásné a zdravé miminko, snažíte se na něj dívat s láskou, ale místo toho jste zklamaná a nešťastná, protože váš porod neproběhl podle vašich představ. Jsou poporodní traumata častá? A dá se s nimi vůbec nějak pracovat?

Máte zdravé dítě, tak co byste chtěla víc?“ Tohle dost často slýchávají maminky po porodu, který byl třeba komplikovanější, než je běžné, nebo proběhl úplně jinak, než si ony vysnily.

Pocity žen, které byly při porodu vystaveny nějakému traumatu, bývají různé: některé mají pocit, že jim jejich porod někdo ukradl, jiné cítí bezmoc, vztek na systém a následně na sebe, že se tomu nedokázaly vzepřít. A ten nejhorší pocit je pocit viny, který mají vůči svému dítěti a který se samozřejmě projeví i na vztahu k novorozenci.

Porod | Ultrazvukové vyšetření

Alternativní porodnictví respektuje přání rodičky. Nebojte se jej říct


„Žena, místo aby porod vnímala pozitivně jako začátek nového života a své nové role matky, ho vnímá jako katastrofickou událost spojenou s pocitem ohrožení života (svého, novorozence nebo obou), se silným strachem a úzkostí. Často dochází ke znovuprožívání určitých situací spojených s porodem. Objevují se nepříjemné pocity, ale i konkrétní obrazy strachu, bezmoci, hrůzy, které žena během něj zažila. Pocity jsou tak intenzivní a živé, že nervový systém a tělo nerozlišují, že se jedná o vzpomínky, a žena v podstatě prožívá trauma znovu a chová se podle toho, například může mít strach vyjít z domu, není schopná postarat se o novorozence, má záchvaty pláče z bezmoci nad tím, co se v porodnici stalo, a tak dále,“ vysvětluje praktička Somatic Experiencing® a holistická terapeutka Monika Nyklíčková.

Důvody vzniku traumat

Proč vlastně k poporodním traumatům dochází? Důvodů je víc. Podle terapeutky Moniky Nyklíčkové je to jednak čím dál méně odolnou nervovou soustavou rodiček, podceňováním předporodní přípravy a také odevzdáním zodpovědnosti za porod do ruky autority (lékařského personálu).

Chcete se zeptat na zkušenosti ostatních maminek? Pojďte se zapojit do  diskuze.

 


„Spousta žen se na porod nijak nepřipravuje v domnění, že když to zvládly ostatní, zvládnou to taky. Setkání s realitou v porodnici pak může být hodně drsné i pro ty, které bezmezně věří, že porodník ví o porodu víc než ony, a tak není potřeba se na to nijak připravovat. Dalším důvodem jsou nereálná očekávání. Některé ženy si vysní svůj ideální porod, a když pak realita neodpovídá, jsou nejen zklamané, ale mají problém porodní zážitek zpracovat. Například iluze, že porod nebolí, nebo to, že ženu musí její doprovod ubránit před lékařským personálem a zákroky, které si žena nepřeje.

Je dobré si uvědomit, že každá žena je jiná a každý porod je naprosto individuální. Proto může být některý bolestivější a je to v pořádku. Stejně tak nemůže žena od svého doprovodu chtít, aby zastával roli jejího bodyguarda a vlastním tělem bránil lékařům v intervenci, kterou žena nechce. Pak bude samozřejmě taková žena zklamaná a bude mít pocit viny, že s jejím porodem je něco špatně,“ vysvětluje praktička.

Pocit viny jako stigma

„Porodila jsem císařským řezem, i když jsem si to nepřála. Tvrdili mi, že je to nutné, protože porod stagnoval a dítěti hrozila hypoxie. Prý kdyby nebylo císaře, dítě by zemřelo. Vystrašili mě už v porodnici tak, že jsem byla doslova schvácená hrůzou a nakonec jsem odkývala vše. Bylo to moje první dítě a já ho toužila odrodit přirozenou cestou. Možná že kdyby se mnou jednali a mluvili jako se svéprávnou, třeba bych to nakonec přijala jako fakt a lépe bych to snášela, ale dceři je teď půl roku a dodnes nejsem schopná o porodu hovořit bez problémů a pocitů viny. Připadá mi, že jsem jako žena totálně selhala, protože jsem dítě neporodila přirozeně,“ vypráví svůj příběh dvaatřicetiletá Hanka z Prahy.

Porod

Z porodu své kamarádky  jsem si odnesla trauma. Už nechci děti


„Můj porod byl taková hrůza, že nejsem schopná jet ani kolem té porodnice, jinak bych zvracela,“ říká osmadvacetiletá Radka. Tyhle pocity potvrzuje i Monika Nyklíčková, která říká: „Ruku v ruce s porodním traumatem jdou vždy silné pocity viny. Ženy hledají příčinu vzniku porodního traumatu a všeho, co s ním souvisí, u sebe a obviňují se, že špatně tlačily, špatně rodily, špatně kojily, neuměly se o dítě postarat a jsou prostě špatné matky.

U nezpracovaných traumat dochází ke zvýšené přecitlivělosti, ze začátku jen na porodní témata, časem se to může rozšířit i na další témata běžného života. U ženy bývá hodně narušený pocit bezpečí a důvěra ve vnější svět (v porodnici jsem zažila, že to nebylo bezpečné). Čím déle trauma trvá, tím víc se může ženina nedůvěra přenášet kromě partnera i na další blízké. Naruší to pak samozřejmě fungování partnerů a celé rodiny.“

Jak se jich zbavit a být v pohodě

Všechny moje tři porody byly předčasné, a i když jsem si přála, aby všechno bylo naprosto jinak, nebylo. Prvního syna jsem držela v náručí poprvé až po týdnu, když byl mimo ohrožení života, a dodnes vzpomínám na to, jak jsem byla dojatá. Porod jsem si vysnila úplně odlišně, ale příroda to zařídila tak, jak to zařídila.

„Jak jsi to mohla tenkrát vydržet? To jsi nebyla na dně?“ ptají se mě dodnes některé kamarádky a známí. Možná byla, ale měla jsem štěstí v „neštěstí“. Doktoři i sestřičky byli laskaví a na všechny moje otázky, byť v tu chvíli možná otravné či nadbytečné, odpovídali nejen s klidem, ale hlavně tak, abych tomu rozuměla i já jako „obyčejná“ rodička. Kromě toho mi stál po boku můj muž, a i když mi nedokázal nijak fyzicky pomoct, pomáhal mi tím, že prostě byl. A do třetice jsem věřila, že to syn přežije, a dělala jsem pro to maximum.

14 % žen trpí po porodu postnatální depresí a 49 % rodiček není spokojeno s empatií v porodnici.

 


Dotýkala jsem se ho, mluvila na něj a poctivě odstříkávala mateřské mléko. Špatné vzpomínky jsem zabalila do těch nových, pozitivních. Snad proto na svůj dramatický porod a poporodní období nevzpomínám ve zlém. Když jsem pak čekala druhého a třetího syna, byla jsem už vnitřně připravená i na alternativu, že nic nemusí skončit tak, jak si vysníte.

Mám ovšem spoustu kamarádek, které na svůj porod vzpomínají jako na noční můru a nejraději by na něj rovnou zapomněly. Některé měly z prvního porodu tak velké trauma, že o druhém dítěti ani nepřemýšlely. Jen si říkám, škoda že ta svoje nezpracovaná traumata nijak neřešily.

Bohužel mezi odbornou i laickou veřejností chybí porozumění základním mechanismům vzniku porodního traumatu a povědomí o jeho prevenci. Společnost téma zlehčuje, ale hlavně ho nechápe a traumatizované ženě leckdy neporozumí ani nejbližší rodina. Podle Moniky Nyklíčkové by bylo potřeba rozšířit kvalitní osvětu ideálně mezi laickou veřejnost.

„Protože odborná se informovat může, kdyby chtěla, a má odkud,“ říká. A jak se dá takové poporodní trauma „léčit“? „Pokud už k němu dojde a potíže přetrvávají, je třeba s ním začít pracovat a zpracovat ho. Pak platí, že čím dříve, tím lépe. Pracovat jde samozřejmě s jakýmkoli starým porodním traumatem, ale čerstvá se obvykle zpracovávají mnohem kratší dobu než ta, která jsou v systému několik let. Není ostuda vyhledat odborníka, i když tohle téma je u nás stále ještě trochu tabu, protože některé ženy mají obavy z nálepky psychiatrická pacientka, blázen a tak dále, a zapojit do zpracování traumatu všechny záchytné a podpůrné body, které žena potřebuje.

Porod | Časopis Maminka | Císařské řezy

Porod jako noční můra


Existují klientky, jež jsou tak silně traumatizované, že potřebují v určité fázi například čtyři odborníky: odborníka na práci s traumaty, psychologa, psychiatra a terapeuta na práci s tělem. I to je v pořádku, pokud to přináší odpovídající podporu a výsledky,“ říká závěrem Monika Nyklíčková.

Jaká léčba je vhodná?

Monika Nyklíčková, praktička Somatic Experiencing® a holistická terapeutka „Doporučila bych práci s odborníkem, na jejímž konci je nejen vymizení všech potíží a to, že už se nebudou vracet, ale i bonus v podobě toho, že žena vyjde z práce s traumatem celkově posílená, a pokud bude čelit podobné situaci, kterou tenkrát zažila v porodnici, je jisté, že po zpracování traumatu bude jednat zcela jinak a hranice si bez problémů ustojí a ubrání.

Kvalitní práce s traumatem obsahuje pojmenování věcí a orientaci v tom, co se v ženě děje. Vysvětlit srozumitelně reakci nervového systému na zážitek v porodnici. Už tady může dojít k velké úlevě, že žena není blázen, ale má jen aktivovanou nervovou soustavu, která reagovala na zážitek ohrožení života v porodnici. Vytváří se bezpečné prostředí, hledají se a posilují zdroje, o které se pak žena může opřít. Opravují se a nově nastavují poškozené hranice. Ženě se vrací zpět kontrola nad situacemi, o něž vlivem porodního traumatu přišla. V bezpečném prostředí se krůček po krůčku postupně uvolňují potlačené emoce a traumatické energie.

Cílem je neinvazivní práce bez retraumatizování (zopakování kolečka traumatu, které tělo vnímá, jako by se trauma skutečně stalo znovu). Do práce je vždy nutné zahrnout tělo a nervový systém, protože jen povídáním trauma z těla nikdy nikdo nedostal. Takhle pracuje například Somatic Experiencing® podle Petera Levina, který používám i já. Kombinuji ho s Bachovými esencemi a prací s tělem. Doporučuji hledat metody, které pracují i s tělem a nervovou soustavou. Když nedojde do tří až šesti měsíců k zlepšení, je na místě změnit odborníka, terapii, metodu či nástroje.“

Porod

Orgasmický porod: Vyvrcholení ženské síly

Porod | Časopis Maminka | Císařské řezy

Porod jako noční můra

Porod

Lotosový porod aneb porod bez přestřižení pupečníku

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Se svou prací dopoledne spíš lehce bojujete, po poledni jste ale díky vazbě Venuše disponovány k energické činorodosti. Kolegyně vaší…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama