Selhala jsem u porodu. Také jste si z porodu odnesly trauma?

Upřímně takovýhle blbosti můžou řešit jen ženy které v životě nemají žádné starosti. Mám zdravotní problémy spoustu let a mám zakázáno mít děti, s tím že mi to možná jednou doktoři dovolí, je mi 25 a děti bych už chtěla. Je mi i jedno jestli nebudou mít mojí DNA a jsem s tou eventualitou smířená a dala bych za zdravé dítě cokoliv. Za to abych byla poté v pořádku i já a abych to přežila bych dala ještě víc. Milé nevděčné dámy, zamyslete se nad sebou!

Žena při porodu neselhává, chybovat můžou ti okolo ní.
Howgh!

. Ano, může někdy nastat šok, ale to bylo za staré doby- nebyly moderní přístroje- vím, že běžela znělka večerníčka, sestřičky asi koukaly a za lékařem přišla návštěva-jedno šlo na svět a tam teprve zjistili, že není samo. Za 7 min.druhé a to jsem nepřijímala ,ale tu sestřičku do dneška potkávám a mám je obě ráda. Jo, a ten doktor z toho byl taky v šoku.Dodávám ještě,každá má jinou povahu,jinak se umí postavit k životu a běžným denním pracem. Jedna skromnost,druhá luxus.Důležité,ale je,aby se rodili všem jen zdravé děti.To přeji všem maminám a přidávám přání zda některá by dala staročeské jméno Rosťa, Rosťík, Děkuji ::

Ano, mohu potvrdit. Trauma z porodu mam. A nemluvim o porodnich bolestech, s temi jsem samozrejme pocitala. Pripravu jsem taktez nepodcenila, mela jsem za sebou predporodni kurz, navstevu vybrane porodnice, nactene knihy, vyzpovidane kamaradky, perfektne sepsany porodni plan. Presto jsem v porodnici narazila na lekarku, ktera vubec nic z toho, co jsem ji rikala, nerespektovala. Porod probihal normalne, protoze jsem plachy clovek, prala jsem si co nejvice soukromi. Lekarka me neustale vysetrovala, nutila mi klystyr, holeni, neustale me nutila vylezat kvuli vysetreni z relaxacni vany a kdyz jsem ji prosila, aby me nechala byt (pripadne kdyz jsem se snazila se se ni domluvit na nejakem harmonogramu vysetreni), tak jej naprosto nerespektovala a jeste se na me divala jako na "problemovou". Byli jsme ten vecer jediny porod, takze to nemohu omluvit ani vytizenosti personalu. Zkratim to, byla jsem z jejiho chovani a jejich postupu tak na nervy, ze se cely muj porod zastavil. Zachranit me prisel az jiny porodnik, nevyhnula jsem se bohuzel zasahum pro urychleni, byla jsem rada, ze jsem tu nanu lekarku prezila (jeste mi provedla za me zbytecny nastrih, ktery i rok po porodu stale boli. Holt uz se me chtela zbavit). Misto porodu: Havlickuv Brod. Jestli budu jeste nekdy rodit, tak s dulou��. Trauma z toho mam, to co se mnou nakonec delali bych prirovnala ke znasilneni.

Mile maminky.
Chtela bych se s Vami podelit o svuj pribeh vypovidat se no a mozna nekomu i pomuze. Uz je to pres sest mesicu co jsem porodila zdravou holcicku. Ikdyz jsme s pritelem miminko jeste neplanovali a po zjisteni ze jsem "v tom" jsme byly plni obav a strachu zda li to zvladnem muzu rict, ze kdyz jsem poprve videla toho maleho tvorecka nahrnuly se mi slzy do oci.
Cele tehotenstvi probihalo v poradku az do porodu jsem chodila do skoly a u toho jsme malovali. Jen bych chtela rict ze jsme meli vse naplanovane do posledniho dne. Protoze jsem mela stale co delat, tehotenske nevolnosti se mi vyhybali obloukem a brisko rostlo pomalu. Az na obcasne kopani pod zebra bych snad i zapomnela ze jsem tehotna. Kazda kontrola dopadla dobre ovsem si snad.na kazde kontrole stezovali na to ze malou nemohou zvazit ani poradne zmerit, byla hlavickou narvana v panvi. No na druhe genetice jsem dokonce musela poskakovat po schodech aby se mala trosku pohla. Nikdo v tom ale nehledal a ani nevidel zadny problem evidentne normalni a v poradku no az do porodu. Mela jsem jeste dva tydny pred porodem. Na zadne kurzy jsem nechodila no prislo mi to tehdy zbytecne a na zbaleni tasky do porodnice byl taky jeste cas. Mela jsem to skvele naplanovane zbyvali dva tydny na kontrole mi rekli ze se ven jeste nechysta a me zbyval domalovat poledni pokoj. Vecer/rano pred tim nez jsem se vzbudila s divnyn pocitem a asi sekundu pote mi praskla voda jsme zrovna doumyvali a doskrabali omytky a sli spat kolem 2he. Kolem 4te jsem uz pobihala po dome s taskou a propagac nim letackem kde byl seznam co vzit do porodnice. Samozrejme ze tak polovinu veci jsem doma ani nemela. Po prijezdu do porodnice mi rekli, ze mala se.ven jeste nechysta no a bud ze to na me prijde nebo mi daji druhy den tabletku na vyvolani. Prostredi v porodnici bylo prijemne na pokoji vana, zachod jen ja a pritel a obcas prichazela porodni asistentka merit ozvy miminka. Kontrakce mi zacali kolem 7 a musim rict,ze pokud se nektera z Vas bojite, ze je nepoznate tak se nebojte. Myslela sem ze umru, na pokoji byl sice balon a ruzne blbosti ovsem jak si pomoci toho ulevit od bolesti jsem vazne nevedela. Doktor rozhodl o podani epiduralu, protoze jsem myslela ze ale vazne umru souhlasila jsem. Vim ze psali ze to muze cloveka oblbnout ale tohle se mi nestalo od 7 az do 14 jsem pochodovala epidural sice fajn ale pozice v leze byla tabu. Mezi tim cekanim pritel nekolikrat odesel a nekolikrat prisla merit ozvy porodni asistentka. Musim rict ze je to fajn zvast kdyz vam to zapnou kolem bricha odejdou a vam se zacne chtit zvracet, nikde zadna nadoba a tak uvidite vanu rozhodnete se jit vyzvracet do ni. Dojdete vsak na pul cesty a zjistite ze dal vas hadicky nepusti musite se tedy vratit a chytnout stolecek na kterem je pristroj a dotahnout ho co nejdal vam jen kabel co pristroj napaji dovoli. SLAVA MUZU ZVRACET. Pokud tedy budete na porodnim pokoji sami vyzadejte si nejakou nadobku. Pak prijde sestricka s tim, ze tedy vase 7 hodinove pochodovani melo uspech vezme vas a rekne at se posadite na zachod a prej hlavne netlacite no muzu rict, ze to jde tezko. Navic po asi 10 minutach kdy mate nohy na spickach se rozhodnou ze uz by to mohlo stacit vam zdreveni noha a tak pri dochazeni na luzko s ni placate o zem jak lachtan. Kdyz uz konecne lezite s nohama do praku vam oznami ze ted je cas tlacit tlacite tak ze mate pocit ze vytlacite i vnitrnosti ale dite se presto zasekne nekde v porodnich cestach takze poslou pritele pryc a oznami vam ze vas budou nastrihavat (no samozdrejme ze "setrne")pote na vas jeste vytahnou zvon s tim ze mu musi pomoct. Samozdrejme ze to chapete akorat si tedy po 5 neuspesnem pokusu kdy se zvon neprisaje a vyrvou ho z vas jen se spoustou krve reknete ze uz by to mohlo byt, nastoupi dalsich 10 lidi kteri se snazi pomoct co to jde a pritom kdy vy tlacite dva drzi nohy jeden hlavu dalsi vam loktem tlaci na bricho. Nakonec vse dopadne dobre porodite holcicku ktera vsak nedycha okamzite ji odnesou nekde kde ji.rozdychaji pak vam ji prijdou ukazat a zase odnasi do inkubatoru. Pak po 2 hodinach vam dovoli se na ni jit podivat no o nejakem prilozeni na.brisku si muzete nechat zdat. Doktor vas zasiva kdyz si takhle na konci zjisti, ze to udelal blbe tak zavola druheho, ktery s otravenym xichtem ze uz mu mela koncit smena to udela znovu a to tak ze kdyz se pote po 6 nedeli dostavite na kontrolu oznami vam, ze vam tam vytvoril nejaky mustek pres ktery se vlastne nedostane ani ultrazvukem natoz mit nejaky sexualni zivot (takze se opet citite neschopne)a vy musite jit 2 mesice po porodu znova na sal kde vam to nejak prepali...No kazdopadne jen jsem chtela.rict ze vam po porodu jeste oznami ze jste vlastne tlacila k nicemu protoze dite melo kratkou pupecni snuru takze ikdyz jsem tlacila co jsem jen mohla malou nechtela pustit dal. NEVIM JESTLI JE MOZNE ZJISTIT NEJAK ZDA LI MATE KRATKOU PUPECNI SNURU ALE POKUD BUDE VASE DITE PORAD VE STEJNE POLOZE ZKUSTE SE NA TO ZEPTAT, POKUD MATE MOZNOST DOSTAVTE SE NA NEJAKY PREDPORODNI KURZ A VZDY POCITEJTE I.S PREDCASNYM PORODEM. Do dnes premyslim co vse jsem mohla udelat pro to aby moje beruska neprozila u porodu takove trauma.

Rodila jsem ve 32tt cisarskym rezem, kdy memu dnes uz dvouletemu chlapeckovi slo o zivot. Prestoze to byla velmi stresujici a psychicky narocne dite jsem videla od porodu poprve po trech dnech a porod jsem si predstavovala jinak, zadne trauma si z toho neodnasim. Naopak nechapu maminky, ktere si stezuji na to ze jejich porod neprobehl jak ma, nebo ze museli nakonec rodit cisarem a maji z toho trauma. Mile maminky uvedomte si, ze porod neni lehka vec. Byly doby, kdy zeny rodily na mezich a polich a nikdo se jich neptal, jestli maji dost pohodli a jestli nechteji epidural jestli chteji nastrihnout (dite je proste potrhalo) A ta hlavni vec, kterou by si meli maminky preklopit v hlave: U porodu nejde o vas, ale predevsim o vase dite!! Uprimne me se nikdo na nic neptal, doktor rekl, ze je nutny cisar a co se kolem me delo vubec nevim, protoze jedina moje myslenka znela "boze jen at ho nenechaji umrit".. prala bych temto radoby traumatizovanym maminkam, co porodily v terminu s trochou nepohodli maly obriky, aby si zkusily bojovat o kazdy den navic mimca v brisku a nakonec bojovat i o jeho zivot, pak by teprve poznaly traumatizujici zazitek...

Ja si porod nijak nemalovala. zjistila jsem fakta, nejsem altetnativni typ takze jsem to neprehanela. Rodila jsem ve velke prazske porodnici a verila, po predporodnim kurzu, ze vedi, co delaji. Realita byl sileny porod, po kterem jsem rok nemohla projit kolem potodnice. Vylecil me naprosto bezproblemovy, temer bezbolestnx pohodovy porod druheho ditete. Jina poridnice, upravene predstavy o tom co chci udelaly hrozne moc.

Narazila jsem na tento článek a upřímně jsem se zasmála.. Můj porod před dvěma lety byl super. S těhotenskou cukrovkou jsem rodila o 10 dní dřív než byl termín. Rodila jsem v Motole, nebojím se to napsat, protože za mě obrovská spokojenost. Porod jsem měla vyvolávaný a trval 36 hodin. Když jsem se dostala na porodní box, který byl prostě úžasný za doprovodu manžela a PA, mimochodem velmi milé slečny, proběhlo vše prostě popořádku. Klystýr, oxytocin, epidural, nástřih a tadáá konečně byl malý venku. Byl obrovský (4500kg a 54 cm) díky cukrovce a genetickým dispozicím, ale porod probíhal v klidu. Skvělá PA i doktorka, když to šlo hýřilo se na sále vtipem a sem tam jsme se i v těch bolestech zasmáli. Malého mi položili na hrudník jen na pár vteřin, špatně se mu dýchalo a tak ho odnesli pryč. Řekli mi to a já je ještě popoháněla aby makali, aby se mu nic nestalo. Paní doktorka mě zašila tak, že si nepřijdu že bych kdy rodila a celkově byla úžasná. Ano, byla od rány, ale já mám takové zacházení ráda. Při šití jsem jí tak rozesmála, že musela na chvilku přestat, aby mě nezašila křivě. Navíc jsem byla usměvavá do poslední chvíle, těšila jsem se na porod a to jsem na žádný předporodní kurz nechodila. Naše kočka zvládne porodit dvanáct koťat a taky jí nikdo před porodem neukazuje jak má u toho dýchat. A tak jsem k tomu taky přistupovala. Věděla jsem, že když se dostal prcek dovnitř, bude se muset nějak dostat ven a bylo mi jedno jak. Neměla jsem žádný porodní plán, žádné spešl požadavky, prostě nic. Jen jsem byla příjemná, milá a s dobrou náladou a když jsem něco nevěděla, tak jsem se prostě slušně zeptala bez kníkání a hle, ono to fungovalo. Dnešní maminky, zvláště ty s traumatem, by si měly najít něco, čím by se zabavily a pak nebudou řešit takovéhle věci. A asi by měly přehodnotit přístup k sobě a k okolí. S ukňouranou a nepříjemnou rodičkou nebude chtít nikdo něco řešit v úsměvem. Naopak. Já razím heslo, že jak já na ně a tak oni na mě. A když je zrovna nějaká sestra nebo doktorka nepříjemná, mávnu nad tím rukou a jsem na ní ještě veselejší a milejší a podaří se mi jí dostat do dobré nálady. Chcete aby byli lékaři a personál v porodnici k Vám emaptičtí? Buďte emaptičtí Vy k nim. To je základ k pohodovému prožití porodu. Zbytek už je jen ve Vaší hlavě