Šestinedělí a pláč dítěte: Zhroucené maminky mluví o hororu, říká dula

Jak vypadá vaše typická návštěva u čerstvé maminky doma?

Obvykle řeším problémy s kojením, neklidným spánkem, plačtivým a neprospívajícím miminkem. Někdy si mě maminky volají jen pro ujištění, že správně o děťátko pečují, jindy chtějí naučit, jak se s miminkem manipuluje, jak se koupe, ošetřuje, předchází, nebo již řeší baby koliku a mnoho dalšího.

To musí být náraz smutku ve dveřích…

Když přijedu, vidím často naprosto zhroucenou, demoralizovanou a nesebevědomou maminku, která leckdy mluví přímo o „hororu“. Své dítě miluje, ale realita ji zaskočila. I když ji skoro neznám, jen svléknu kabát, pobídnu ji, ať mi vypráví, co ji trápí a mateřsky ji obejmu. Často se rozpláče jako malá holčička a většinou se jí trochu uleví, protože ode mě slyší, že prochází velmi zatěžkávací zkouškou, kterou ale zvládne a že za pár dní či týdnů bude nesrovnatelně lépe. Ale samozřejmě mě volají maminky, jejichž děti nejsou ty klidné a spavé.

A co miminko na první rychlý pohled?

Někdy je slyším už na chodbě a tak poznám, do kterých dveří mířím, jindy je k neprobuzení a během kojení tomu není jinak, často je v jakémsi očekávání, že pochopíme, co chce a my budeme rychle a správně jednat. Obvykle leží třeba v krásné nazdobené postýlce, ale „navolno“ – nezachumlané, prokřehlé, se studenýma nožičkama a ručičkama, chybí mu obklopený, vyhřátý prostor. Jindy je v místnosti s 26 °C v čepičce pod tlustou dekou. Vždy si jsem ale jistá, že rodiče se snaží a dělají, co umí a pro dítě by se rozkrájeli.

S čím vším obvykle pomáháte?

S ošetřením pupíku a návodem na správné přebalování, koupání. Vysvětluji prevenci koliky – učím masáž a cvičení pro podporu peristaltiky střeva, samozřejmě krmení – kojení, dokrmování, odsávání, manipulaci s miminkem, oblékání… Vždy se ale dostaneme na dvě velká témata – pláč a spaní. Proč miminko neusíná, proč spí u kojení, proč nespí v noci, proč se nebudí, když maminka potřebuje, proč se pořád budí?

Spánek je určitě velké téma. Pamatuji se, jak se syn pokaždé okamžitě vzbudil, když jsme ho položili do postýlky.

To je typická situace. Dítěti trvá asi třicet minut, než se ponoří do hlubší fáze spánku. Vysvětluji maminkám, že kojení je dobré vnímat jako několikachodové menu. U „dezertu“, posledního chodu, kdy je miminko už přebalené, protože se během kojení pravděpodobně pokakalo, je odkrknuté, potřebuje třeba jen pár posledních loků na usnutí. Poté stačí od prsu odpojené miminko chovat na hrudníku maminky, pohodlně se opřít a čekat, až miminko usne hlubším spánkem. Doporučuji položit na miminko peřinku, ve které ho budu po nějaké chvíli přenášet a nechávat spinkat v postýlce. Peřinku jemně uvážu kolem miminka, uložím dítě do mírně boční polohy a začne-li se budit, jen ho jemně stisknu přes peřinku a drobně rozhoupu, aby mělo pocit, že je v náručí.
Pomáhá, když potichu přidám šššš a postupně přestanu houpat.

Co všechno mu tím zajistím?

Teplo na maminčině těle podporuje dobré trávení. Zvuk srdce dítě zklidňuje a „vrací do dělohy“, kysličník uhličitý, který vydechujeme, navíc dítěti pomáhá synchronizovat jeho zatím nepravidelný dech. Dokonce se zjistilo, že se až o 40 % snižují apnoické pauzy, které mohou být příčinou probuzení. Tento postup radím maminkám, které si stěžují, že se jejich miminku nedaří usnout a bdí a pláčou klidně do dalšího krmení. Vždycky je lepší předcházet problému s vleklým a chronickým pláčem, který miminko vysílí, dehydratuje, zahltí vzduchem a tím se přidají i bolesti bříška, dítě pak přetáhne spaní, nebo usíná po dlouhé době mnohem hůř a stává se z toho začarovaný kruh.

Máte recept na nevysvětlitelný pláč?

Pozorování a pokus o pochopení, co k němu vedlo. Dokonce lze rozlišit i druhy pláče a jednotlivé hlásky a samohlásky, kterými vám dítě cosi sděluje, ale to už je vyšší mateřská, kam se maminky dostávají až po několika týdnech pečlivého vyhodnocování. Díky tomu snad brzy s předstihem zjistíte, co váš poklad potřebuje, protože jste včas zachytila signál, který špatný, nebo žádný pozorovatel nemá šanci rozpoznat. Základ všeho je jít do mateřství s tím, že prvních několik týdnů budeme trávit mezi ložnicí a koupelnou upnuté k miminku. Akceptovat, že bez nadsázky full time je málo. A pak jsou věci, které obvykle zafungují téměř u všech.

Co třeba?

Tatínek, u kterého mimi necítí mateřské mléko, chová spící dítě na svém hrudníku, zatímco sleduje televizi – v pololeže, pohodlně opřený, v klidu dýchá. Dítě to cítí a je v sedmém nebi lehce přikryté peřinkou. Malým zázrakem na počkání je moment, kdy zoufale plačící dítě vezmu do vysokého klubíčka, jeho hlavičku si nechám zabořit do mého krku, spustím tiché šššš, uvedu je do prenatální polohy s nožičkama přitisknutýma k bříšku, jemně ho hladím po zádíčkách, poplácám po plence, maličko se houpu. A dítě je v klidu.

Rozhovor vyšel v časopise Maminka. Aktuální červnové číslo můžete koupit přes ikiosek.cz/maminka, tam si můžete objednat i předplatné s dárkem.