[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
* Jak vzpomínáte na své dětství v Šumperku? Ovlivnilo vás do budoucna?
Ony jsou ty vzpomínky vachrlaté. Na jedné straně své dětství vnímám jako šedou ocelovou mlhu nudy a na straně druhé si uvědomuju, že záleží, na co se člověk soustředí. Jako malá jsem věnovala víc pozornosti křivdám a nedostatku, dnes naopak zjišťuju, co všechno jsem se tehdy naučila, jaké vlastnosti získala, a jsem spíš plná vděku než zloby. Taky jsem poté, co jsem se začala zajímat, jak to vnímalo mé okolí, přišla na to, že jsem se vlastně měla dobře. Ale dětství nás všechny ovlivňuje nejradikálněji, takže se hojení starých ran v posledních letech intenzivně věnuji.
* V seriálu Comeback představujete Simonu, slovy autorů „drsnou, životem vycepovanou barmanku, která v tom umí chodit“. Jste podobně rázná a nad věcí i v případě svých vlastních dětí?
Rozhodně se tak nevnímám, ale humor máme podobný. Naštěstí syn na Comeback kouká a má smysl pro humor, takže myslím, že ho to nijak nepoškozuje. Jinak výchova dětí mě naplňuje a zásadně mě inspirovala kniha Respektovat a být respektován. Velice často si uvědomuji, že zároveň děti vychovávají mě, a já jim za to děkuji. Ale přiznávám, že když chtěl Albert ve 4 letech k večeři jenom špagety s kečupem nebo párek, tak jsem se s ním nehádala :-)
* V roce 2010 se vám narodila dcera Josefína, jak se na sestřičku těšil tehdy šestiletý Albert? Proměnil se za uplynulý rok nějak jejich vztah?
Albert si sourozence velice přál. Sice chtěl dva starší bratry, ale jelikož je velkorysý, přijal i mladší sestru. Musím říct, že mě jejich vztah dojímá, a oceňuji, jak mi pomáhá a hraje si s ní.
* Albert už chodí do školy, jak jste zvládli nástup do první třídy? Mnoho rodičů to považuje za zlomový okamžik, který definitivně změní chod rodiny…
Ano, provozní řád se rozhodně radikálně změnil, ale škola ho baví, má tam kamarády a jde mu to. Sám říká, že na domácích úkolech je nejlepší to, že jsou lehký. Tak já mu přeju, ať mu tento pocit vydrží co nejdéle.
* Kromě hraní divadla a natáčení televizních pořadů také hodně filmujete, jak vypadá takový běžný den Simony Babčákové?
Nemáme žádný pevný řád. Každý den se děje něco jiného, podle toho, co je zrovna třeba anebo na co máme náladu. Neumím být spokojená v dlouhodobém stereotypu.
* V jednom rozhovoru jste kdysi uvedla, že berete syna do divadla na pohádky. Platí to stále? A jak se mu tam líbí, netouží stát se po vašem vzoru hercem?
Chodíme spolu do divadla a do kina na věci, které jsou pro něj pochopitelné. Má to rád, ale o touze být hercem se zatím nijak nezmínil. A já ho tam rozhodně netlačím.
ČTĚTE TAKÉ: Hitem internetu se stala píseň o laktační psychóze
* Kromě klasického činoherního herectví se věnujete také improvizaci, kterou vás „učil“ Jaroslav Dušek. Improvizujete také v soukromém životě, nebo máte raději plánování a jasný řád?
Já bych ráda měla naplánovaný jasný řád, ale to je nereálné přání, takže jsem na tom stejně jako všichni, události přicházejí a já na ně nějak reaguju. Přiznávám, že se snažím zúročit principy z improvizací, ale jsem jenom člověk, takže ne vždy jsem s výsledkem spokojená.
* Když už jsem se zmínila o Jaroslavu Duškovi, v poslední době je o něm slyšet také v souvislosti s jeho „alternativním“ pohledem na svět (naplno jej ukázal například v dokumentu Když kámen promluví). Inspiroval vás i v této oblasti?
Jaroslav mě ovlivnil zcela zásadně, zjevil se v mém životě v době velkých vnitřních zmatků a dával mi odpovědi na mé otázky. Musím říct, že mě setkání s ním „přenastavilo“ na pozitivní cestu. Teď to vnímám tak, že spíš sleduju stejný směr, než že bych šla úplně v jeho šlépějích.
* Před časem jste účinkovala v dokumentu věnovaném tantře. Co pro vás představuje?
Tantra pro mě znamená umění sebepřijetí a lásky, což souvisí s velkým hojením starých ran. A to vyžaduje značnou odvahu a odhodlání. A trpělivost. Já si vždycky po nějakém semináři myslím, že mám něco vyřešené, a ono se to za nějaký čas vrátí v dalším kole a v jemnější nuanci. Tak se snažím smířit se s tím, že je to celoživotní proces. Ale moc mi to nejde, protože radši už bych měla hotovo a jenom se radovala a kochala :-)