reklama

Škola základ života

První dny ve škole už máte za sebou a na vaše dítko čeká jedna velká neznámá. Z malého předškoláka se pomalu stává žák 1. třídy a tím mu definitivně končí jeho sladká doba bezstarostnosti...

Přetrvávají u vás starosti spojené se začátkém školního roku? Stále se vám honí hlavou otázky typu: Bude mít moje dítě chuť se učit? Bude se mu ve škole líbit? Bude ráno vstávat rádo, nebo ho budeme muset do školy tlačit násilím? Budou ho ostatní brát, anebo se stane třídním otloukánkem?

Chmury hoďte za hlavu, první třídu jsme zvládli všichni, spíš mějte na paměti jedno veledůležité pravidlo: Svou ratolest nesmíte vystrašit. O vztahu dítěte ke škole a vzdělávání nerozhoduje to, kolik písmenek před vstupem do první třídy zná nebo do kolika umí počítat.

Od toho je škola. Proto prvňáčka nestresujte hned na začátku tím, že musí zvládat násobilku, plynule číst nebo poznat každé písmenko. Učte ho dovednostem, které mu usnadní pobyt nejen ve škole, ale v každé lidské společnosti.

Z rodinné kroniky

Důkazem toho, že není radno toužit po tom, mít z dítěte malého Einsteina ještě před nástupem do školy, je příběh malého Honzy. Jeho maminka ho chtěla připravit tak důkladně, že ho už ve čtyřech letech nutila číst ze slabikáře, na počitadle mu donekonečna vysvětlovala, že když přidá dvě zelené kuličky ke čtyřem modrým, bude jich prostě a dobře šest, a básničky musel recitovat i paní pokladní v obchodě.

Když projevil sebemenší nechuť, strašila ho větou: „Počkej, on tě pan učitel ve škole srovná.“ Dopadlo to tak, že když Honzík nastupoval do první třídy (na rozdíl od ostatních se vůbec netěšil, proč asi?), byl sice o něco dopředu před svými vrstevníky, ale jeho úzkostný pocit, že musí zvládnout všechno za den, a stres z toho, že nebude nejlepší, jej (nebo spíše jeho přehnaně náročnou maminku) dohnaly až do poradny.

Učit se, učit se, učit se

Heslo dob dávno minulých, nicméně, něco na něm je. Děti především potřebují pocítit svou vlastní sílu, učit se ze svých zkušeností, poznat své limity. Jejich podceňováním a tzv. umetáním cestiček můžete brzdit jejich vývoj, oslabovat je svou ochranářskou tendencí, úzkostí nebo naopak soucitem. Škola nastoluje jiná (pro dítě nová) pravidla chování. Zatímco doma nebo ve školce se kdykoli mohlo zvednout ze židle nebo promluvit, ve školní lavici už bude všechno jinak.

Od zvonění do zvonění (pozor, zvonek jako signál je pro malého školáčka také novinkou) musí vydržet sedět v lavici, soustředit se na práci, nevyrušovat ostatní. Toto a spoustu ostatního děti ve škole postupně naučí. Co ale můžete ovlivnit vy sama, aby vaše zlatíčko předešlo komplikacím, které by jej mohly potkat?

Ale pan učitel říkal…

Po Večerníčku do postýlky... Tohle už vaše dítko asi zná. Občas se sice vzpouzí, spát se mu nechce, rádo by si ještě kreslilo nebo koukalo na televizi. Někdy jeho prosebnému výrazu neodoláte a večerku prodloužíte. Ve škole to ale na podobném principu fungovat nebude. Pan učitel je nekompromisní, musí se poslouchat a dítě si k němu musí najít vztah samo. Až tedy přijde váš potomek ze školy, vy mu řeknete, co po něm chcete, a uslyšíte: „Ale pan učitel říkal…“, nereagujete větou, že je to nesmysl, bouráte tak totiž pedagogovu autoritu. Vysvětlete své ratolesti, že pan učitel ji učí ve škole a doma se zase poslouchají táta s mámou.

Tohle na sebe nechci, mami!

Své si zejména u předškoláků užily maminky holčiček.
Věřte, že před odchodem do školy už nebudete mít tolik času (a sil), abyste s malým nezbedou licitovala o tom, co si ten den vezme na sebe. Proto už před nástupem do první třídy myslete na to, jakou výbavu mu pořídíte.

Ano, džínové lacláčky jsou fajn, ale upřímně, chcete dopustit, aby se vaše dítě cestou ze školní toalety několik minut trápilo s připnutím všech knoflíčků a cvočků (maminka ani paní učitelka ze školky už po ruce nebudou)? Aby mu spolužáci říkali malý nemotora, který je zdržuje zavazováním tkaniček, jež ještě pořádně neumí zavázat? Pořiďte mu boty na suchý zip. Jestliže nechcete vinou přirozené dětské roztěkanosti přijít postupně o polovinu dětského šatníku, nesnažte se o nějaké módní trendy nebo vrstvení. Pohodlnost a jednoduchost především platí v tomto případě dvojnásob.

Příklady táhnou

Na vyčištění zoubků, čisté ruce a dojedení oběda dohlédnete doma vy, ve školce zase režim dětí hlídala paní učitelka.
Ve škole se už ale od žáčků očekává samostatnost. Pokud váš malý školák doposud jedl plastovou lžičkou, nebo jste jej dokonce musela krmit vy, co nejrychleji začněte s používáním velkého příboru. Těžko na cvičišti… Buďte pro potomka příkladem především vy sama. Dítě vás dokonale kopíruje, a snaží se tak zaujmout. Když vidí, že jeho rodiče pokaždé pozdraví souseda, prodavačce v obchodě vždycky poděkují a kouzelné slůvko „prosím“ pro ně není velkou neznámou, tyto vzorce chování si velmi jednoduše osvojí.

Soustředěnost a vedení k samostatnosti

I tady je domácí trénink tím nejlepším učitelem. Až budete číst před spaním pohádku, stopněte si, jak dlouho vydrží poslouchat. Dobu pak postupně protahujte. Přesný čas, po který by mělo udržet pozornost, není sice přesně dán, ale věřte tomu, že pravidelný a nenucený trénink přinese (nejen ve škole) kýžené výsledky. Jste typ matky, která za svého potomka odpovídá, když je tázán, v jeho šesti letech jej ještě pořád krmíte lžičkou, protože sám by všechno nesnědl, a uklízíte po něm bez řečí všechen nepořádek? Pak se zamyslete, zda je pro něj vaše nadměrná „láska“ skutečně přínosem.

Raději veďte své dítě k důslednosti. Nechcete pak přece od třídního učitele slyšet, že si váš syn neumí sám ořezat tužku, dojít si na WC nebo že vaše dcerka hází nepořádek pod školní lavici, nikoli do koše. Na potřebný stereotyp dítko připravte, ještě než půjde do školy - projděte třeba jeho aktovku nebo batoh (nevybírejte jen podle barvy, obrázků nebo značky), ukažte mu všechny přihrádky, vyhraďte mu jedno stabilní místo na svačinu, další přihrádku na pouzdro, zkrátka vybudujte u něj vztah k pořádku tak, aby mu pak nedělalo problém postarat se o své osobní věci mimo pohodlí domova.

Chvalte a motivujte

Že váš školák ještě nepřinesl ze školy hvězdičku nebo pochvalu?
Nic se neděje. Děti mají tendenci se srovnávat a soutěžit mezi sebou. Pochválit jej přece můžete i za domácí úkol, který jste spolu právě zvládli, že snědl celou svačinku nebo že chce pro paní učitelku namalovat obrázek. Zdravé sebevědomí je nejen pro první školní dny základ. Až tedy vypukne první zvonění, zamávejte svému prvňáčkovi před školou, zatlačte slzu dojetí a s čistým svědomím jej pusťte do „velkého světa“.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Pro jednání s lidmi odpoledne příliš nadání nemáte, ale kolegové vám snad pomůžou. Vy si věříte spíš na soustavnou práci. Neumíte…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama