CO PRÁVĚ TEĎ DĚLÁ NELA?

Je ve školce, kde bude jako každý den do dvanácti hodin. Je tam nadšená. Ze začátku vůbec nereagovala: „Líbilo se ti ve školce?“ Nic. Ale zase na druhou stranu prý nikdy neřvala ani nevyváděla. Jak by taky mohla, vždyť prý ve školce vůbec nemluví! Schovává si ten gejzír slov až na doma. Jak říká moje máma - pusu nezavře ani na chvilku. Učitelka ve školce říkává: „Nemohla byste nám ji nahrát?“ Ona si asi myslí, že je, chudinka, němá.

V KOLIKA JSI JI DO ŠKOLKY DALA?

Ve třech a přiznám se, že jsem se toho dost bála. Těsně předtím, než loni v září do školky nastoupila, jsme byli na dovolené v Turecku, kde se z ní stala „přísavka“ -většinou se stává, že když jsou děti v neznámém prostředí, tak se přicucnou na mámu a nepustí se jí. Sluníčko jí vadilo, do vody nechtěla s nikým jiným než se mnou, všichni na ni: „Nech maminku, ať si odpočine!“ ale to ječela: „Né, máma!“ Doma se ale zase naštěstí dostala do normálu.

KAM CHODÍ DO ŠKOLKY?

U nás na vesnici a musím říct, že máme geniální školku a geniální paní ředitelku a skvělé učitelky. Zkoušeli jsme nejdřív na hodinku, na dvě hodinky, Nelinka byla v klidu, takže naštěstí nedošlo na to, abychom museli školku přerušit a za čas se vrátit s tím: „Ona dcerka je trochu rozmazlená, papa, přijedeme zase za měsíc...“ Bylo by mi trapně; vždyť na to, dostat se tam, byl pomalu konkurz!

PRÝ JEDETE ZÍTRA NA VÝLET, KAM?

Do Dvora Králové s kamarádkou, která má stejně starou dceru, do zoologické zahrady. Když mám den volna, tak pokaždé něco vymyslím a někam jedeme. Zoologickou ve Dvoře jsem zorganizovala už v dubnu, ale když jsme tam přijely, tak lilo jako z konve a zvířátka byla zalezlá v pelíškách. A tak jsme se rozhodli jet v náhradním termínu -a ten máme právě zítra.

UMÍ NELINKA NĚJAKÉ ŘÍKANKY?

Trochu nám zamrzla na Velikonocích, takže dodnes denně přeříkává: „Hody hody doprovody, dejte vejce malovaný...“ Říkávám jí: „Nelinko, to má ještě rok čas!“ Včera jsme měli návštěvu a ona začala recitovat: „Hody...“ Koukali na ni trochu vyjeveně.

KDO JI BÁSNIČKY UČÍ?

Já - a všichni ostatní. Často si čteme nebo zpíváme, Ondřej jí zpívá od Wericha Popletené písničky, s dědou si čte... Včera jsem se jí ptala, co by chtěla k narozeninám, protože má čtrnáctého července narozeniny. „Je něco, co by sis přála?“ ptám se, protože má hromady hraček, spoustu věcí na sebe, děsím se toho, co s tím, je mi líto to vyhodit... Odpověděla mi: „Knížku!“ A já: „Ó, děkuji!“ jak mě to nadchlo. „Tak to řekneme dědečkovi, ten je přes knížky.“ „No ne, mami, to je Ježíšek, přece,“ kroutila hlavou. Tak nevím, jestli nevyužijeme Ježíška v červenci...

CHODÍTE SPOLU NAKUPOVAT?

Ano a nedávno jsme právě zažily povedenou příhodu v Kotvě. Všechno jsme vyřídily, já tašky, krámy v rukách, Nelinku jsem musela posouvat nohou, ruce už mi nezbyly. Ještě ve výtahu se jí ptám: „Nechceš čurat?“ „Ne, ne, ne, dobrý, mami!“ Pak jsme šly k tomu automatu na placení parkování, papírek mi to pořád nebralo, tak jsem si říkala, že je to asi zdarma. Když jsme vyjížděly, tak mě polapila závora. Z kukaně vypochodoval pán, já mu cpu ten papírek a on se na mne podívá: „To není odtud, ale z Erpetu!“ Hledám další papírek - mezitím za mnou začala troubit auta s borci uvnitř - ale ani další papírek to nebyl. Nakonec se nám parkování zaplatit povedlo - ovšem ještě mezitím jsme musely jít samozřejmě s Nelinkou čurat... Takže příště půjdeme nakupovat radši u nás na vesnici, abychom nemusely do žádného parkoviště.

PRÝ JSTE SI NEDÁVNO POŘÍDILI AKVÁRIUM?

Tři roky jsme ho plánovali a jak děláme Rady ptáka Loskutáka, tak jsme tam jednou měli pána přes akvária, a tak jsem počítala s tím, že pan Skala všechno zařídí. Museli jsme koupit akvárium, je obrovské, pohltí sto osmdesát litrů vody a spoustu rybiček! Pan Skala přijel, nasázel do něho kameny, bílé, krásné, přímo z Chorvatska, a odešel. První, co jsem zjistila, bylo, že to strašně hučí - motorky na čističku a vzduch. „Můžu to vypnout?“ „Ne, ne, to by se zkazila voda!“ Okamžitě jsem akvárko chtěla zrušit, ale Nelinka byla nadšená: „Budeme mít lybičky!“ A za týden nám ty, které jsem předtím vybrala, pan Skala dovezl.

JAK JSTE SE O NĚ STARALI?

Pan Skala slíbil, že nám pomůže a ukáže, jak se akvárium čistí. „Chcete automatické krmení?“ ptal se nás. „Ne, ne, na to se těšíme nejvíc, až budeme rybičky krmit!“ Padesát ryb vklouzlo do vody a okamžitě zalezlo mezi kameny. „Počkejte, my je chceme vidět!“ vykřikla jsem, ještě než Nela začala natahovat. „Ony si zvyknou a vylezou,“ ujistil nás pan Skala - a odešel. Hned jsem Nelince ukázala, jak se krmí, daly jsme jim jenom špetičku s tím, že až odpoledne přijedu z natáčení, budeme krmit znovu. Nela si dala k akváriu židličku, koukala do něho, všechno v pohodě.

OPRAVDU?

Když jsem odjížděla, tak ano, zato když jsem se vrátila! Vidím - na zemi leží vysavač.

„Máma vysávala, proč?“ napadlo mě. Pak jsem se šla podívat na rybičky. Bílé kameny byly růžové od žrádla, Nela nasypala do akvária všechno krmení! Volám panu Skalovi, říkám: „To máme roztomilé dítko!“ Nesmál se, jak jsem čekala, naopak, zkazila jsem celou jeho práci a ryby prý chcípnou... Nela to obrečela a máma vysála všechno krmení a vodu, kterou z akvárka vycákala. Celou noc jsem poslouchala: „Maminko, já držím palečky, aby lybičky neumřely!“ Do týdne chcíply všechny. Nela nejdřív bulela, ale po týdnu vykřikovala: „Jé, mami, další mrtvá lyba, vyndáme ji!“ A tak se smrt stala součástí našeho života.

PO KOM NELA JE?

Je namíchaná. Sice každý říká: „Jéje, ta je celý táta!“ Má po něm modré oči, ale už začíná být i po mně. Povahově se zdá, že je mouchy snězte si mne - a taková jsem byla v dětství i já. Taky je vzteklá, zabejčená po Ondřejovi, který je Beran. Když jí nejde zavázat bota, tak hned začne: „Mami, jé...“ „Musíš být trpělivá,“ napomínám ji.

JSI DŮSLEDNÁ VE VÝCHOVĚ?

Jak kdy. Myslím si, že jsem hodně důsledná, ale zase když vím, že pokud jsou dítěti dva roky a dělá to schválně, tak nemá cenu se s ním dohadovat, chodit zbytečně do sporu. Teď se učíme, že musí poslouchat napoprvé, že nebudu nic říkat dvakrát -mimochodem, vychovávám v posteli, kdy si spolu povídáme a kdy jí vysvětluji, co a proč po ní chci.

UVAŽUJEŠ O DALŠÍM DÍTĚTI?

Nevím, zatím o tom nepřemýšlím.

Mám-li být upřímná, ráda bych s dalším dítětem byla doma, nechci být pořád v práci, abych si něco dokazovala. Prostě bych si chtěla svoji dceru - i svoje další dítě - užít co nejvíc.