Maminka.czSlavní rodiče

Aňa Geislerová: „Všem dětem píšu deníky, už když jsou v břiše“

Aňa Geislerová: „Všem dětem píšu deníky, už když jsou v břiše“
V posledním roce se bulvár na Aňu Geislerovou zaměřil víc než kdy jindy a její nový vztah, nové těhotenství a následný návrat k manželovi se staly ostře sledovanými tématy. Zároveň to byl rok, který jí prý v mnohém pomohl. Například v tom, poznat lépe samu sebe.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Zaujalo mě, že řada odborníků přichází v době „vědeckého zkoumání všeho“ s myšlenkou, že „zrzaví lidé jsou v mnohém odlišní od zbytku lidstva a představují velmi zajímavý a do jisté míry tajemný fenomén“. Odborné i neodborné úvahy se ubírají neuvěřitelnými cestami: Třeba – lidé se zrzavými vlasy jsou přímými potomky slepé větve neandertálců. Nebo – nejslavnější zrzka byla pramáti Eva. Nebo – zrzavé ženy jsou náruživější. Teprve před patnácti lety vědci popsali gen MC1R, který stojí za atypickou barvou vlasů a bílou kůží pokrytou pihami.

O vlivu na charakter tato studie ale nepraví, zaplať bůh, nic. A tak si Aňa Geislerová může dovolit totéž, co každá obyčejná blondýna či tmavovláska: žít svůj život.

* Měla jste v době svého dospívání o sobě a své budoucnosti nějaké představy?

Když to shrnu, chtěla jsem bílý dům a v něm málo věcí. A chtěla jsem být herečka. Jako matka jsem se vůbec neviděla, přestože mi v mém okolí přezdívali chůvička. Milovala jsem děti – bratrance, neteře a sestřenice, ale vnitřně jsem se s nimi nespojovala. V době dospívání a raný dospělosti jsem měla dojem, že mě děti odvedou od tématu, které mě v tý době zajímalo nejvíc, a tím jsem byla já.

* Jaká jste byla dcera své matky?

Byla jsem jiná dcera mé matky do doby, než jsem se sama stala matkou… Naše matka je pevnost. Poskytuje servis v rodině, kde se všichni od počátku dožadovali prožitků a emocí. Když od nás táta odešel, neměla to jednoduchý, ale nikdo jsme to tak nevnímal. Všimly jsme si toho až později. Máma je soumar, který od nás dostává kapky, a táta, zejména teď, když zemřel, se pro nás stal idolem.

ČTĚTE TAKÉ: Zdeňka Žádníková je čtyřnásobnou maminkou. Konečně je to kluk!

* V čem jste si vy, tři sestry, podobné a v čem jste jiné?

Vlastně se moc nelišíme. Všechny jsme „neúnosně“ emocionální. Zvláštním způsobem emocionální.

* Co je pro vás na první pohled typické?

Typická je pro nás všechny umanutost a nazrzlý vlasy. Každá z nás se snaží všemi prostředky vydolovat ze života to, co je pro nás opravdu důležitý. A máma je ta elektrárna, co to celé táhne dopředu. A samozřejmě a logicky to její úsilí po nás chce občas vracet. Bohužel má ale o vracení svý představy. My vracíme, ale jinak. A to je občas kámen úrazu. K jejímu hlubšímu poznání mi brání asi i to, že je to právě moje máma. Kolikrát jsem si říkala, že by pro nás dvě bylo jednodušší, kdybychom se potkaly jako kamarádky. Mohly bychom se rychleji pochopit. Má ale pro naše životy jedno nekonečné plus: vychovala nás jako svobodné bytosti.

* Jak to probíhalo v praxi?

Přišla jsem třeba v šestnácti s nápadem odjet dělat modeling do Milána. Máma mi vysvětlila, jak je můj nápad debilní, a pak mě do Milána doprovodila. Vždycky řekla, co si myslí, ale nikdy nám nebránila to udělat. Tahle její statečnost mi kdysi unikala. Výchova ke svobodě je unikum. Dává sílu i plachýmu člověku, jakým je třeba sestra Lela. Máme díky vnitřní svobodě vysoké vědomí sebe sama (neříkám sebevědomí, toho trochu chybí) a potřebu být sama se sebou v harmonii. S tím se nedá hnout.

* Jste připravená tohle poskytnout svým dětem?

No, právě nevím. Nejsem si jistá, že budu tak statečná. Když se zamyslím nad mateřstvím, všichni o něm mluví a píší, že je krásné, blažené, skvělé a já nevím co ještě. Bezpochyby je. Nic v životě nemá větší smysl. Ale už nikdo nepojmenovává jeho odvrácenou tvář. Řekne vám někdo, že s příchodem prvního potomka vám do života vleze iracionální strach, kterej se jednou provždy stane vaší součástí?! Běžnej strach o jeho zdraví nebo bezpečí, ale i legrační obavy z toho, že vám třeba vaše dítě nebude jako člověk sympatický. Toho jsem se mimochodem bála před narozením Bruna. Mateřství taky může vypíchnout naše jinak umně skrývaný nedostatky. Najednou za to mládě musíte umět řešit všechny situace včetně těch, kterým by se člověk ve vlastním životě radši vyhnul. Mateřství přináší smutek, únavu, stav totálního vyčerpání, bezradnost. Přináší myšlenky na to, že já jako člověk – matka – nejsem dost dobrá…

* Připravovala jste se na něj nějak?

Všechno jsem přečetla a jezdila jsem se dívat na svoje kamarádky – matky. Říkala jsem si, že když jsou to v běžným životě lidi, kteří se chovají podobně jako já, mohla bych se naopak podobně jako ony chovat já jako matka.

* Studovala jste mateřství jako roli?

Ne, jako roli ne. Hledala jsem odpovědi a bála se, že to nezvládnu.

* A…

Zbytečně moc přemýšlím. Když se narodil Bruno… nebylo v mém životě hezčího okamžiku. Byla jsem úplně sjetá. Nepopsatelně šťastná.

Pokračování >>>

Témata: Slavní rodiče, Časopis Moje psychologie, Aňa Geislerová, deník, Bílý dům, Ana Geislerová, Běžný život, Piha, Tři sestry, Geislerová, Den, Aňa, Ana, Bruna, Lela