reklama

Bára Nesvadbová: "Jsem až přehnaně fixovaná na svou dceru!"

Šestatřicetiletá spisovatelka a šéfredaktorka Bára Nesvadbová před lety zavrhla městský styl života a užívá si se svou osmiletou dcerkou Bibianou výhod venkova, kde žijí obklopeny zvířaty a klidem. Popovídala si s námi nejen o mateřství, ale i o své práci a tvorbě. V těchto dnech si můžete na stránkách kavaveznamenitouhy.cz přečíst její první online román na pokračování, Modemoiselle Noire!

Dělá se vám online román lépe než klasický?

Píše se mi o něco hůř, protože pravidelně odevzdávám hotový materiál v daných termínech. Také musím zachovávat návaznost příběhu, nemůžu si jen tak vymyslet překotný dějový zvrat. V Modemoiselle Noire musí být vše dané předem.

Uvažujete o knižním vydání?

Ano, už jsem jednala s nakladatelem. Dosud vydané epizody mají velmi dobré ohlasy a moc baví i lidi z knižního branže. Napadlo mne, že bych potom dala vše dohromady s další novelou a vydala na podzim.

Plánujete další knihu pro děti?

Zatím o tom neuvažuji, ale mojí pohádkovou knížku Garpíškoviny zanedlouho nahrajeme jako audio knihu. Nevím, zda mám pro děti ještě psát, protože z mé dcery, pro kterou jsem se do toho pustila, se už stává devítiletá slečna.Vím, že ji už dalším čtením o zvířatech radost neudělám. A psát pro puberťáky je navíc o dost těžší než pro malé děti. Přiznám se, že jsem měla i s nejmenšími čtenáři maličko obavy, protože jsou hodně kritičtí a zvídaví, což je ale fajn. U dospěláků jsem více ve svém živlu.

V jakém věku dáte své dcerce Bibinaně přečíst právě tyto dospělácké kousky, ve kterých nechybí erotika?

Nemám vůbec žádný problém dát jí číst moje texty třeba hned. Něco dokonce přečetla. Už v sedmi letech listovala různými holčičími časáky, takže myslím, že ji nemůže nic moc vyrazit dech. Dneska jsou děti o sexualitě informovány hodně brzy. Bibinaniny spolužačky toho vědí mnohem víc než ona, zkoumají spolužáky v šatnách, když jdou z plavání a srovnávají, jak kdo vypadá svlečený. Když je porovnám se sebou, takhle daleko jsem v tomto směru byla asi až ve třinácti letech.

Myslíte, že je to tak správně?

Dospívání se stále urychluje, což je škoda. Dětství je neopakovatelné období. Je ale pravda, že když jsem byla malá, přála jsem si být také konečně dospělá. Pozorovala jsem všechny ty osmnáctileté holky na vysokých podpatcích a říkala si: Jé, takhle bych také chtěla vypadat. Teď vím, že jsem si mohla víc užívat toho, co jsem měla tehdy.

Co vaši dcerku nejvíc baví?

Její vášní je především četba. Přečetla snad vše, co je na českém knižním trhu dostupné. Miluje přepsané Shakespareovy hry do komiksů, jsou moc krásně zpracované. Myslím, že je to skvělá forma, jak dítě uvést do světa velké literatury. Díky komiksům už poznala Tři mušketýry a tak se klidně vrhla na originál. Už ji tedy nešokuje, že má ta kniha tři sta stránek. Také moc ráda kreslí.

Jste šéfredaktorka módního časopisu, zajímá se Bibiana o módu?

Móda jde fakt stranou. Rozhodně není klasická fifinka. I když docela ráda se mnou chodí na focení, baví ji vybírání oblečení, jako každou holčičku. Jsem sběratelka bot a moje dcera s oblibou zalézá do mého botníku a zkouší si boty na vysokém podpatku. Vždycky říká: Mami, ještě dvě čísla a budou mi akorát! Tyhle mi neznič, protože je chci podědit.

Co říkáte na malé holčičky s make-upem?

Bibianiny spolužačky se už normálně malují. Chodí na státní školu a nikdo tam tyto věci vůbec neřeší. Bambule k tomu ale vůbec netíhne. Dokonce se jí občas zeptám, jestli teď, když jsou prázdniny, nechce nalakovat nehty a ona odmítne. Párkrát v životě si šminky vyzkoušela na focení, ale jen maličko. Jednou si s kamarádkou nalíčily oči řasenkou a potom bědovaly, když je pálily oči při odličování. Bibi je docela čert, i proto, že vyrůstá na vesnici v přírodě mezi zvířaty a má tedy trochu jiné priority.

Jak dlouho tam žijte?

V Praze jsme žily jen rok po dceřině narození. Chtěla jsem, aby moje dítě vyrůstalo v přírodě, abychom mohly chovat zvířata a také jsem asi dospěla do věku, kdy se mi na vsi opravdu zalíbilo. Najednou mě začalo bavit chodit do lesa. Každý den chodím se psem na dlouhé procházky a nikde nikoho nepotkám. Což je něco jiného, než v pražských parcích.

Přišla tahle změna díky mateřství?

Těžko říct, asi jsem k tomuto rozhodnutí přirozeně dospěla věkem. V sedmadvaceti letech bych si asi neuměla představit, že se mi to v hlavě takhle převrátí. Byla jsem městský typ. Někdy se mi trochu zasteskne, když jedu Prahou a vidím svítit okna na nábřeží. To si říkám, jak by se tam asi žilo fajn. Před lety jsem nenáviděla zahradu a teď si neumím představit, že bych neměla trávu před domem. Přijedu večer vyčerpaná z práce a chce se mi ještě řešit nějaký plevel.

Šéfujete módnímu časopisu dost dlouho, necítíte někdy potřebu změnit pracovní prostředí?

Je fakt, že se témata stále opakují: na jaře bojujeme s celulitidou a v létě zas řešíme vhodné plavky. Ale neměnila bych, protože mám moc ráda holky, se kterýma spolupracuji. Jsme skoro jako rodina. Věnuji se hodně charitě a občas mám chuť opustit svět snobských témat a věnovat se něčemu bohulibějšímu. Jenže jsem těm projektům bohužel užitečnější jako profláklá blondýna. Takže ještě nějakou dobu tady vydržím.

Měla jste dítě ve 27 letech, což je na dnešní dobu věk, kdy se spíš řeší kariéra.

Nebyla jsem mladá máma, myslím, že jsem Bibču měla v nejlepším věku. Moc jsem si tehdy přála dítě a nic jiného jsem neřešila. Navíc jsem mohla díky vstřícnosti mého zaměstnavatele pracovat už krátce po porodu. O nic jsem tedy nepřišla a Bibču měla stále u sebe. U nás v redakci to vypadá jako ve školce, všechny kolegyně si můžou své děti brát do práce. Moje profese je v tomto skvělá. Naučila jsem se jedním okem koukat do počítače a druhým sledovat dítě. Jsem nejšťastnější, když jsme s dcerou spolu a když to tak není, je mi smutno na duši. Je mi to až trapné říkat, ale mám extrémní fixaci na své dítě.

Jaký máte vztah?

My jsme především velké kámošky. Překvapuje mě, že je to mezi námi stále lepší a lepší. Když jí byly tři, myslela jsem si, jak už nemůže přijít lepší období. To samé se opakovalo v pěti a teď, když je osmiletá se divím, jak je úžasné, co vše spolu řešíme. Hodiny dokážeme povídat a povídat. Každá etapa v životě dítěte má svůj vývoj.

Jak se díváte na mateřství v pozdějším věku?

Probíhá mi hlavou to, že je mi 36 a mám reálně skoro poslední šanci mít druhé dítě. Mám sice pár kamarádek, které si pořizují děti kolem čtyřicítky. Je to velký risk a hlavně člověk nemá tolik síly jako před patnácti lety. Jelikož jsem hodně vytížená a nemám paní na hlídání, pracuji hlavně po nocích. Když jsem měla malou Bibču, nebyla jsem tolik unavená jako dneska. Neumím si představit, jak bych zvládala péči o malé miminko se všemi mými pracovními i soukromými aktivitami. V režimu, který mám teď si neumím představit, že bych vstávala k miminku čtyřikrát za noc.Byl by to fakt záhul! I kdyz mít jestě jedno miminko by bylo určitě krasné.

====SLEVÍN.CZ - Každý den nové slevy na jednom místě!====

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Udobřete se s rodinou, situace by pak díky Marsu měla být příjemná. Změny, které byste udělaly ve svém citovém životě, se vám…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama