Maminka.czSlavní rodiče

Děti slavných otevřeně: Co by svým rodičům zakázaly?

Jana Benešovská 28.  3.  2013
Děti slavných otevřeně: Co by svým rodičům zakázaly?
Řekli byste, že narodit se jako syn nebo dcera známého člověka je předplacenou jízdenkou na cestu k úspěchu? Jisté možnosti a lepší startovní pozice tu sice jsou, to ale nestačí. Představujeme vám šest dětí známých rodičů, které se prosazují bez toho, aniž by jim rodiče otevírali dveře. Jak to mají se svými rodiči, co by jim případně nejradši zakázaly a jak vůbec vidí samy sebe? I to jsme s nimi probírali...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Hana Lasicová (31)

spisovatelka, dcera Magdy Vašáryové a Milana Lasici

„Když jsem na Slovensku vydala svůj první román, titulek jedné recenze zněl: Překvapila svým talentem. Občas slýchám, že bych snad udělala lépe, kdybych své knihy vydávala pod pseudonymem, ale to by mi přišlo poněkud laciné. Proč se mám skrývat? Moji rodiče jsou součástí mého bytí a já nevidím důvod distancovat se od nich jenom proto, aby někdo neměl pocit, že jsem protekční dítě. Navíc věřím, že lidé neutratí deset eur za knihu pouze kvůli tomu, že vidí na obálce známé jméno.

K literatuře jsem tíhla odmalička. Jako děti jsme se sestrou sepisovaly různé pohádkové příběhy a strašně se u toho nasmály. Když jsem žila v Anglii, hodně jsem také psala domů dopisy, to už je dnes docela vzácnost. Ačkoli jsem vystudovala lidské zdroje a několik let v této oblasti pracovala, někde ve mně zůstala touha vyjadřovat své pocity prostřednictvím psaného slova.

Odmalička jsem hodně cílevědomá. Nejdu přes mrtvoly, ale snažím se. Mám ráda disciplínu a pravidelný rytmus, dávám si každý rok nějaký plán. Už jako personalistka jsem si k práci přidala úkol napsat denně dvě stránky. Teď jsem na mateřské dovolené a píšu už svoji čtvrtou knihu.

Nemám ráda, když lidé říkají, že nestíhají nebo jsou neustále ve stresu. Mám pocit, že je to jen taková módní věta. Zvládnout se dá všechno, když si to umíte zorganizovat a když dokážete k životu přistupovat pozitivně. Jak se to dělá? Mně se osvědčilo si to prostě naplánovat. Moc nad sebou nepřemýšlet a snažit se obklopovat příjemnými věcmi a lidmi. Velmi rychle zjistíte, že když si nebudete neustále říkat, v jakém stresu žijete, i složité věci mohou být absolutně přirozené a člověk může být sám se sebou spokojený.

Moji rodiče jsou perfektní, snad právě toto jediné bych vytkla svému otci: že je trochu morous a ačkoli má v sobě moře životní moudrosti, dokáže ho hodně věcí znervóznit. Co se mateřství týká, několik let jsem byla zvyklá na velmi náročný režim, takže teď si užívám. V nejbližší době bych ráda měla druhé dítě. Pokud to půjde, plánuju zůstat u psaní. Je to věc, která mě absolutně baví a naplňuje a dá se dělat kdykoli a kdekoli.“

Jonáš Ledecký (19)

muzikant, výtvarník, producent, syn zpěváka Janka Ledeckého

„Janek se mě celou dobu snažil nasměrovat na jakoukoli jinou dráhu než na tu hudební, ale nevyšlo mu to. Na základní škole jsem si během vyučování pořád kreslil komiksy, takže se doma divili, kde jsem vzal tolik materiálu na to, aby mi v patnácti letech vyšla knížka komiksových stripů Kiwi. Ale muzika nakonec vyhrála. Provázela mě od narození, dělat jsem ji začal až ke konci základky, kdy jsem napsal svou první písničku ?2 Cool 4 School?.

Nikdy jsem nechtěl vypadat jako protekční synek, kterému jméno otce otevírá dveře. Janek to podle mě vnímá stejně. Nikdy se mnou nepózoval na titulních stránkách časopisů, za což jsem mu vděčný. Je chytrej chlap, takže mě nechává jít vlastní cestou. Ví, že když budu potřebovat nebo chtít, sám se přijdu poradit. Naposledy jsem to udělal nedávno, když jsme s kapelou točili klip k písničce Red Hot. To jsme spolu řešili scénář, produkci, skript.

ČTĚTE TAKÉ: Velikonoční pečení: Nejoblíbenější recepty

Na rodičích se mi líbí, že razí heslo: Škola je až na posledním místě. Chtějí, abych dělal věci, na kterých v životě opravdu záleží a které mě baví. Mám s nimi fantastický vztah vlastně odmalička. Se svou kapelou Ray-Band jsem v prosinci vydal první album Blues Jeans. Mám z toho radost, ale nemůžu říct, že bych byl na sebe hrdý. Za co? Tolik jsem toho ještě neudělal. Všemu, co dělám, bych se chtěl věnovat i v budoucnu. Rád bych odjel do Ameriky, studovat a hrát. Škola totiž důležitá není, ale vzdělání jo.“

Emma Smetana (25)

moderátorka, herečka, muzikantka, dcera diplomatky a studentské vůdkyně sametové revoluce Moniky MacDonagh-Pajerové a hudebního manažera a producenta Jiřího Smetany

„Pořád mě překvapuje, kolik lidí se zabývá tím, jestli jsem Smetana nebo Smetanová. Spolu s tím dostávám často také otázku, zda se svým vzděláním a znalostí několika cizích jazyků můžu být opravdu spokojená jako reportérka a moderátorka v komerční televizi. Můžu, protože se v tom propojilo všechno, co mě naplňuje. Navíc se mohu dál věnovat i herectví a hudbě.

Nejsem přehnaně ambiciózní. Veškeré mé ambice spočívají v tom potlačit vrozenou lenost. Efektivně umím pracovat pouze pod tlakem a nejlépe v noci. Moji rodiče, přestože spolu nežijí, jsou skvělí v tom, že mě bezpodmínečně milují a že jsou oba natolik odlišní, že si z obou mohu brát to nejlepší. Stejně tak jako oni nezakazují nic mně, ani já bych nezakázala nic jim.
Hrdá jsem na to, že mě naučili žít podle pevných morálních zásad. Nelžu, nekradu, neutlačuju a sama se utlačovat nenechám. Za spravedlnost se biju zuby nehty. Z toho mi vychází, že nejsem zbabělec a v očích těch, kterých si vážím, jsem statečná a rovná žena. Díky tomu klidně spím.“

Pokračování >>>

Témata: Děti, Slavní rodiče, Časopis Moje psychologie, Děti slavných, Personalistka, Slavný rodič, Zákaz, Pseudonym, Žák, Stránka časopisu, Sla, Janka, Titulek, Titulní stránka, Smetanová, Muzikantka